3. 8. Včera jsme objevili kouzlo Kunmingu. Zuzka K. nám dohodila kontakt na Marinu, slovenku, která stejně jako Zuzka studuje čínštinu a druhým rokem v Kunmingu žije. Marina je bezvadná a skvělý průvodce k tomu - ihned nás zavedla do místního lehce alternativního baru, kde jsme se poctivě připravili na cestu do Laosu pár kousky piva BeerLao (reklama na tatranský čaj je z něho). Na dnešek jsme u Mariny přespali a krom praní/jídla máme na práci jen cestu na jižní autobusové nádraží (stanice metra) a pokusit se dostat do nějakého autobusu na/přes laoské hranice. V 18:30 jede autobus do Luang Prabangu a v 20:30 jeden do Mohanu na hranice. My se dostáváme do prvního a máme luxusní dvojlůžko hned za řidičem (opravdu dvoj, je tak uspořádán celý autobus, chytnout chrápajícího číňana může být celkem zážitek).

4. 8. Na hranicích jsme okolo půl deváté ráno a pěšky je překračujeme, autobus nás vyzvedne zase po kontrole. Čínské hranice v pohodě, jen nezapomenout obložku (departure card) z minulých hranic. Na laoských hranicích (Boten) pořizujeme víza za 32$, omlouváme se za chybějící fotku do formuláře a pokračujeme k autobusu. Ten prochází celnicí i s našima věcma a mezitím je čas na první laoskou předraženou snídani. Okolo jedenácté pokračujeme na naší cestě dál.

14:40 Autobus je stále pohodlný, cesta nikoliv. Asfaltka se ztratila a jedeme po rozblácené cestičce plné děr, která obtáčí kopce a míří nahoru i dolu. Alespoň dosyta sledujeme život místních a prohlížíme vesničky.

19:45 Nevěřili jsme povídačkám, že autobus sem jede celých 24 hodin, 26 hodin předčilo všechna naše očekávání. Je osm večer, ohromné vlhko a tma ale jsme zde, Luang Prabang nás vítá. Dnes už jen ubytování, jídlo a Beerlao a jsme opět spokojeni.