Jak bylo domluveno minulý den, tak se nestalo. V 9 ráno nás nikdo nevyzvedl, ale aspoň tu mají dobrou snídani. Bohužel nás nikdo nevyzvedl ani v 10, 11… ale že prý už brzo - no povedlo se ve tři odpoledne. Trochu škoda, těch 10km jsme mohli bez většich problémů ujít pěšky. Alespoň jsme se naučili, že nelze dost dobře věřit marockému času a tour manažerům už vůbec ne. Každopádně výlet do Merzougy se nakonec uskutečnil a my po čtvrté hodině vyrážíme už na slibované velbloudy!
Jde s námi i fajn německá rodina a tvoříme tak správnou turistickou výpravu. Vede nás Ahmed (nyní zahalený do turbanu jako správný Berber, později však překvapivě městsky oblečený kluk) a malý klučina, který se s velbloudy teprve zaučuje. Podle stop v písku jsou cesty do pouště nesmírně oblíbené a my rozhodně nebudeme jediní, kdo dnes v poušti hodlá přenocovat. Cesta sama je krásná a obrovské duny písku ná obklopují, paráda. Na jedné z dun sledujeme západ slunce a pak na velbloudech putujeme dál do oázy.
V poušti je stanů překvapivě dost a na několika místech vidíme studny s vodou, v oáze samotné pak takové menší stanové městečko. Naštěstí bydlíme až na samém okraji, kde je relativní klid a občas člověk hrající disco muziku ani nevnímá (na druhé straně sídlí parta marokánců a užívají večera). Později vše utichne a je klid na pozorování hvězd, obloha je tu krásná a čas od času padne i perseid. Jíme obrovský salát a skvělý tajin, spolu s marockou whiskey ideální a vydatná strava pro správné nomády. Původně jsme měli sice ještě před svítáním vyrazit zpět a jet rovnou do Marrakéše, ale natolik se nám v poušti zalíbilo, že se rozhodujeme zůstat až do svítání a užít si pravé Saharské ráno. Do Marrakéše se dostaneme nějak… no prostě nějak jinak.
16-17. 11. 2015 - Přes Fez do Rissani ↔ 19. 11. 2015 - Na cestě