Po vydatném spánku vyrážíme ven nad město konečně z výšky zjistit, kde co v medině nalézt. Ačkoliv při pohledu zvrchu vypadá vše jasné, dole v uličkách je trefit i tak nemožné - někdo si pro jistotu bere průvodce, ale my tak špatně na tom ještě nejsme. Problém sice tvoří i jen najít cestu z mediny ven - hradby jsou neprostupné, ale nakonec se vždy podaří nějak vymotat. My tedy šplháme skrz veliké množství bílých hrobů do přilehlých kopců a dál na zříceninu hradu ze 14. století. Že je po celé medině nepřeberné množství obchodníků a nahaněčů nás nepřekvapilo, ale že vyšplhají i za námi nahoru mezi náhrobky a s historkou, že jdou domů na farmu, nám začnou nabízet igelitku plnou kožených brašen… no kdyby se to stalo jen jednou, snad i uvěříme.

Odpoledne míříme do zahrad (jediná zeleň, polykající vodu z širého okolí) a dál bloudíme uličkami, kde je za pár korun k sehnání pytel naložených oliv, šťáva z cukrové třtiny nebo klidně i celý oběd.

Pozn: je zakázáno si fotit vojáky, dávají si na to pozor a nebojí se dát nelibost najevo.

Ještě navštěvujeme marocké muzeum (je architektonicky krásné, ale sbírku tvoří pár kousků z 19. a 20. století) a po dalším tajinu a kilech různých pochoutek mizíme spát.

13. 11. 2015 - Uličkama ve Fezu ↔ 15. 11. 2015 - Na modro v Chefchaouenu