2. 12. Po krátkém odpočinku ve Vientiane míříme dál na jih do městečka Thakhek. Je trochu náročné zjistit, z jakého autobusového terminálu daný spoj jezdí. Zatímco z Vientiane jsme přijeli na severní nádraží, do Thakheku jedou autobusy z jižního. Zákeřné je, že oba terminály jsou daleko na severu města. Na jižní (na severu), ale naštěstí jezdí i místní MHD, takže šetříme finance a jedeme několikanásobně levněji veřejnou dopravou (levnější bus 4000KIP/osoba).

Autobusové nádraží v Thakheku je trochu od města, ale rikšou nebo 3km pěší procházkou není centrum zas tak daleko, my pro jistotu volíme rikšu. Centrum víceméně tvoří jedna ulice, kde nejvíce turisticky zaměřené podniky jsou hned u břehů Mekongu. Tam nacházíme jak ubytování v guesthouse Southida (zvenku vypadá o dost lépe než zevnitř) a zároveň fajn půjčovnu motorek Mixay. Je sice o 10 tisíc na den dražší než místní populární Wang Wang (ta pronajímá semiautomat za 60000/den), ale motorky má fajn a ručení je jen $550 místo $2500. To už může být při blbé náhodě poznat.

3. - 7. 12. Vyrážíme na Thakhek loop! V našem případě spíš cesta tam a zase zpátky, ale každopádně pořádná projížďka. Základní trasa je: Thakhek → Nakai → Nahin, tady jednodenní výlet do Kong Lor a zase zpátky. Okruh jde uzavřít místo cesty zpět jízdou do Thakheku po silnici AH11, ale tam se přinejmenším jednomu členu z naší posádky kvůli dopravě nechce. Navíc je to okruhem zpět o dost hezčí. :)

Půjčujeme semi automatické motorky (mají řazení, ale spojku mačkají samy) a experimentálně zjišťujeme, že alespoň 120km na jednu nádrž ujedou, to i s rezervou odpovídá naplánované jednodenní cestě, takže palivo (za 15000) stačí jen doplnit každé ráno.

Úsek cesty z Thakheku do Nakai je prvních 50km po cestě vytížené kamionovou dopravou z a do Vietnamu. Na začátek to není zrovna ideální, ale na druhou stranu je silnice dostatečně široká a po cestě hodně možných zastávek. Hned zkraje cesty jeskyně (značených je asi 5) a plavání Tha Falang v poklidné části řeky Nám Done. Pěkná je i vyjížďka asi 10km mimo trasu do vesnice Mahaxay.

Co nás hned na začátku překvapuje jsou změny teplot. Denní vedro na sluníčku vystřídá po západu slunce pěkná zima a dojíždět za tmy do ubytování není vůbec sranda. Naštěstí do Nakai resortu (pěkná chatka za 80000) to máme docela kousek a tak mrzneme jen chvilku. Mimochodem místo předřazeného jídla v ubytování se vyplatí vyjet na večeři na hlavní ulici ve vesnici, ceny jsou poloviční a obsluha o dost milejší.

Druhý den se vydáváme směrem na Nahin a projíždíme tak okolo nově postavené přehrady Nam Theun 2, jenž zatopila obrovské okolí a značnou část cesty nás provází pohled na ni a zbytky suchých stromů jakoby vyrůstajících z hladiny. Na některých místech tak vyrůstá i elektrické vedení, což nás vede k zamyšlení, jestli hladina přehrady byla plánovaná v této výši.

Dorážíme opět po setmění, a to když nás cestou do Nahin zdrží v posledním kopci přetížený kamion. Ten nás předjel na mostě přes řeku Nam Theun (který tak celý rozhoupal) a do kopce jede pomaleji, než je pěší chůze, fakt. Z kopce se ho alespoň už daří předjet a tak sice ve tmě, ale ne moc pozdě hledáme ubytování. Za 60000 nacházíme perfektní Sanhak Guesthouse nabízející krom ubytování i dobrou a levnou místní kuchyni.

Ráno vyrážíme do jeskyně Kong Lor, určitě nejznámější jeskyně v celém Laosu. Je to v zásadě spojovací tunel mezi vesnicemi na severu a těmi na jihu, krom stezek v horách (a nebo okolo podél Loopu) jiné spojení není. Jeskyně je dlouhá asi 7.5km a krom praktické funkce je i krásná, projížďka sice stojí pro dva 130 000 KIP, ale určitě se vyplatí. Na druhé straně je možné strávit až dvě hodiny (klidně i více, ale pak se platí za cestu zpět zvlášť), půjčit si kolo a projet se okolo místních vesniček.

Sice se snažíme, ale i tak se už zas vracíme po tmě. Cestopisy před tím varují kvůli nebezpečné silnici a dobytku v okolí. Silnice už je na většině míst v pořádku a zrazuje jen čas od času, ale krávy jsou problém. Tedy nejhorší jsou bůvoli, jsou si jistí svojí velikostí a přítomnost auta, natožpak motorky je nijak nevyvádí z klidu. Krávy se alespoň ze silnice pomalu trousí, nicméně ve tmě dokážou pořádně překvapit. Psi, slepice a kozy jsou už jen takový bonus, aby řidič nepřestal být ostražitý.

Po cestě zpět se navíc zvedá slušný vítr a ten do všeho zanáší prach a drobné problémy se stabilitou. Vítr s sebou přináší i ochlazení, takže promrzlí a špinaví (ale nadšení z prohlídky) dorážíme zpět do Sanhak Guesthousu. Se sílící rychlostí větru nám pak postupně mizí proud i tekoucí voda. Nebýt ze dne pár dobře vychlazených lahví piva Beerlao v lednici, ani bychom si správně večer neužili.

Z Nahinu se již vracíme zpět, vítr bohužel neustává, takže se navzdory pálícímu sluníčku snažíme v mikině a bundě udržet na silnici a nezmrznout. Poslední přespání na březích přehrady ve vesnici Thalang a pak už již s kamióny do Thakheku. Pár nepříjemností na cestě byly v zásadě drobnosti, výlet byl bezva a jednoznačně stojí za doporučení.

7-8. 12. Pokračujeme v cestě na jih. Z Thakheku jezdí odpolední autobus (určitě jedou nějaké i dopoledne) do Pakse ve 14,16 a pak každou hodinu asi až do 22:00. Stojí 60000 a vozí hlavně místní. Příprava na cestu je v zásadě nutná, my objevili u řeky malý bar (napravo od fontány směrem k řece), který umí bezva Lao Lao margaritu za 20000 a pomůže tak strávit následující hodiny. Cesta má trvat od 5-10 hodin a náš spoj se bohužel trefuje zrovna do té druhé půlky. Po cestě vykládáme věci ze střechy a naopak nakládáme pytle brambor a cibule. Jak na střechu, tak do uličky i na sedačky. Celá operace trvá několik hodin a v Pakse se tak objevujeme v nehezkých 3:15 ráno. Jsme jen dva, ale i tak smlouváme maršrutku ze 70000 na 40000KIPu. Stále předražené, ale protože je autobusová stanice pro spoje na sever (neplatí pro VIP busy do Vientiane) 8km od města a není zrovna teplo na noční procházku, bereme i to.

V okolí Pakse jsou zajímavá místa, v Pakse ne. Dokonce je to dost ošklivé město. Chrámy ne zrovna moc udržované, okolí Mekongu rozbourané a všude odpadky. Nacházíme aspoň celkem levnou hospodu s vyhlídkou na Mekong (Beerlao 10000) a zlepšujeme si čekání na další ranní spoj, tentokrát už přímo do Kambodži do Siem Reapu.