Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- denik:16_07_06 [2016/07/17 23:39] – transsib
+++ denik:16_07_06 [2016/07/18 04:40] – transsib
@@ Line 3: / Line 3: @@
 **6. 7.:** Nočním autobusem jsme se dokrdocali do Cali akorát na osmou ranní. Rádi bychom šli spát, ale na Kolumbii už máme poměrně přesný plán (máme letenky zpět) a není času nazbyt. Snídáme empanády a umělé džusy z lahve (něco jako naše limonády Zonky) a pořizujeme nejlevnější (a nejdřív odjíždějící) spoj do Arménie. Zatímco po Bolívii, Peru a Ekvádoru se cestovalo levně, tady se už ceny cestování opět zvedají. Ale nijak závratně, vlastně se jen vyrovnávají těm českým. Do Arménie jedeme 180km za 22 000COP (185Kč) a 5hodin. Autobusy tu jezdí neskutečně pomalu. Ani Arménie ale není naší finální destinací a dále přesedáme na další, tentokrát už pouze hodinový (26km) autobus do městečka Salento.
-Salento podle průvodce vypadá jako čokolády v bonboniéře. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a krom náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky! My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a dneska tedy žádné bary, ale co nejdřív spát.
+Salento podle průvodce vypadá jako obsah bonboniéry. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a krom náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky. My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a místo průzkumu místních barů jdeme radši spát.
 {{gallery>:jam:denik:16_07_06}}
-**7. 7.:** Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jako místní charakteristická doprava, je fakt, že jsou to krásné stroje a bez nich by zážitek nebyl tak stylový. :-) Doporučuje se jít na místo odjezdu trochu dříve, aby si člověk zajistil odvoz. Džípy jezdí jen každou hodinu a turistů je moc. Nakonec se ale daří a ačkoliv nesedíme uvnitř, ale povláváme venku na zábradlí, jedeme.
+**7. 7.:** Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jsou prostě jen místní charakteristickou dopravou. Je fakt, že to jsou krásné stroje a bez nich by zážitek nebyl tak stylový. :-) Doporučuje se jít na místo odjezdu trochu dříve, aby si člověk zajistil odvoz. Džípy jezdí jen každou hodinu a turistů je moc. Není to ale úplně správná informace, při příjezdu džípu se okolo udělá chumel a ve výsledku je jedno, kdo kdy přišel. Nakonec se ale daří a ačkoliv nesedíme uvnitř, povláváme šťastně venku na zábradlí.
 {{gallery>:jam:denik:16_07_07b}}
-Údolí je nejvíce známé pro krásné sytě zelené svahy (tak zelenou zelenou jsme dlouho neviděli) a voskové palmy. Ty mohou dorůstat až 60m výšky a zde roste specifický druh. Dříve se používali na výrobu svíček a stavbu domů, dnes už převážně jen tak rostou. Procházíme asi 5km trek, na jehož konci je ještě jedna zajímavost, zahrada kolibříků. Uprostřed džungle se tu objevuje několik obydlí a za malý příspěvek 5000COP (40Kč) tu lze dostat kafe či čokoládu a popíjet při pozorování pijících ptáčku. Po stromech tu jsou rozvěšené nádobky se sladkou vodou, kam se průběžně snáží kolibřící a dlouhým jazykem se snaží pár kapek ulovit. Alespoň půl hodiny nadšeně pozorujeme.
+Údolí je nejvíce známé pro své krásné sytě zelené svahy (tak zelenou zelenou jsme dlouho neviděli) a voskové palmy. Ty mohou dorůstat až 60m výšky a zde roste specifický druh. Dříve se používaly na výrobu svíček a stavbu domů, dnes už převážně jen tak rostou. Procházíme asi 5km dlouhý trek, na jehož konci je ještě jedna zajímavost, zahrada kolibříků. Uprostřed džungle se tu objevuje několik obydlí a za malý příspěvek 5000COP (40Kč) tu lze dostat kafe či čokoládu a popíjet při pozorování podobně popíjejících ptáčku. Po stromech tu jsou rozvěšené nádobky se sladkou vodou, kde se ptáčci snaží dlouhým jazykem pár kapek ulovit. Alespoň půl hodiny nadšeně pozorujeme.
 {{gallery>:jam:denik:16_07_07a}}
-Zpět se snažíme dostat ještě za světla, protože nás dnes čeká další pokračování cesty. Pojedeme zpět do Arménie a z ní asi 6 hodin autobusem do města Medellín (místní říkají Medežín). To bylo ještě do roku ?1990? centrem obchodu s kokainem a cizinci měli do města vstup zakázaný. Dnes už by mělo mít pověst o něco lepší a k turistům být přívětivé. Přijedeme v noci, v nejlepším čase pro ověření.
+Zpět se snažíme dostat ještě za světla, protože nás dnes čeká další pokračování cesty. Pojedeme zpět do Arménie a z ní asi 6 hodin autobusem do města Medellín (místní říkají Medežín). To bylo ještě do roku 1993 centrem obchodu s kokainem a pro cizince prakticky nebylo možné město navštívit (úřadoval zde slavný Pablo Escobar). Dnes už by mělo mít pověst o něco lepší a k turistům být více přívětivé. Přijedeme v noci, v nejlepším čase pro ověření.
 **8. 7.:** Přijíždíme po jedné ráno. Našli jsme relativně levný hostel v centru (45000COP, 375Kč), který by nás měl přijmout i v noci. V rámci bezpečnostních opatření se rozhodujeme pro cestu taxíkem, jednak je to daleko a pak taxík vychází jen o něco dráž než MHD (asi 6km za 75kč). Vše se zadařilo a prohlídka města bude pokračovat zase až za světla.
-Medellín je město obrovské, má přes 2,5 milionu obyvatel a rozkládá se v údolí i po okolních kopcích. Přepravovat se jde sítí metra, autobusů i lanovek. Toho hned využíváme a protože nechceme ve městě trávit příliš mnoho času, užíváme si zrychlenou prohlídku z výšky lanovky. Procházíme alespoň centrum a ochutnáváme všechno nové ovoce ze stánků, kterých je v celé Kolumbii nepočítaně. Nabídka je o něco bohatší, než v Peru a Bolívii, ale na druhou stranu přichází ke slovu všudepřítomné plasty. Zatímco předtím si bylo možné nechat připravit džus z ovoce do skla, Kolumbie je výhradně plastová. Pokud si kupujeme ovoce samotné, máme vyloženě problém vysvětlit, že plastový sáček nechceme, i když je zdarma.
+Medellín je město obrovské, má přes 2,5 milionu obyvatel a rozkládá se v údolí i po okolních kopcích. Přepravovat se jde sítí metra, autobusů i lanovek. Toho hned využíváme a protože nechceme ve městě trávit příliš mnoho času, užíváme si zrychlenou prohlídku z výšky lanovky. Procházíme alespoň centrum a ochutnáváme všechno nové ovoce ze stánků, kterých je v celé Kolumbii nepočítaně. Nabídka je o něco bohatší, než v Peru a Bolívii, ale na druhou stranu přichází ke slovu všudepřítomné plasty. Zatímco předtím si bylo možné nechat připravit ovocný džus do skla, Kolumbie je výhradně plastová. Pokud si kupujeme ovoce samotné, máme velký problém vysvětlit, že plastový sáček nechceme, i když je zdarma.
 {{gallery>:jam:denik:16_07_08}}
-Večer ještě přejíždíme dál od civilizace, do vesnice Guatape u jezera Embalse Del Peňol (no jezera, rezervoáru pro vodní elektrárnu, nicméně velmi přesvědčivého). Tady si konečně trochu odpočineme od cestování a užijeme klídek menšího místa. Guatape je umístěno hned u břehu, kde si jde půjčit vše od šlapací kachny po vodní skůtr, a jde tedy o ideální místo pro relaxování. K jezeru se doporučuje jezdit mimo víkend pro odpočinek a na sobotu a neděli pro párty. Chtě nechtě, přijíždíme v pátek.
+Večer ještě přejíždíme dál od civilizace, do vesnice Guatape u jezera Embalse Del Peñol (no jezera, rezervoáru pro vodní elektrárnu, nicméně velmi přesvědčivého). Tady si konečně trochu odpočineme od cestování a užijeme klídek menšího města. Guatape je umístěno hned u břehu, kde si jde půjčit vše od šlapací kachny po vodní skůtr, a jde tedy o ideální místo pro relaxování. K jezeru se doporučuje jezdit mimo víkend pro odpočinek a na sobotu a neděli pro párty. Chtě nechtě, přijíždíme v pátek.
-. 7.: Sice jsme utekli mimo velkoměsto, ale rozhodně ne mimo ruch ulice. Spíme blízko náměstí a něco jako hlukové limity nebo noční klid se v Kolumbii moc nenosí. Naproti hostelu máme diskotéku, pod oknem zaparkované auto s dost citlivým alarmem a pro jistotu okolo nás vede populární trasa nočních motorkářů. Ráno ještě zjišťujeme, že v jezeře se kvůli řasám nedá koupat. Nenechte se zmýlit, venička je krásná, ale pro klid to prostě chce pryč i z ní. Nenecháváme se rozhodit a vstáváme na místní největší atrakci – obří kámen tyčící se nad jezerem. Je jediný v okolí a navíc tak velký, že na něj vede přes 700 schodů. Kupujeme předražené vstupné za 15 000COP (125Kč) a šplháme asi 200m do výšky. Společně s ostatními turisty tu užíváme výhledu, na kameni je veškeré zázemí a točí tu i místní specialitu Micheladu (5000COP, 40Kč). V podstatě pivo s limetkou a mangem, s okraji skleničky hojně ozdobenými solí. V tropických teplotách to docela funguje. Ke konci dne ještě jdeme na krátký výlet k vodopádům a já se nechávám kousnout psem. Ostatně konec pobytu v Jižní Americe se blíží a je pomalu na čase vyzkoušet pojištění a očkování proti vzteklině. Kousnutí bylo jen takové jemné, chování pojišťovny vstřícné, takže vše v pořádku.
+**9. 7.:** Sice jsme utekli mimo velkoměsto, ale rozhodně ne mimo ruch ulice. Spíme blízko náměstí a něco jako hlukové limity nebo noční klid se v Kolumbii moc nenosí. Naproti hostelu máme diskotéku, pod oknem zaparkované auto s dost citlivým alarmem a pro jistotu okolo nás vede populární trasa nočních motorkářů. Ráno ještě zjišťujeme, že v jezeře se kvůli řasám nedá koupat. Nenechte se zmýlit, Guatape je krásné, ale pro klid to prostě chce pryč i odsud. Nenecháváme se rozhodit a vstáváme na místní největší atrakci – obří kámen tyčící se nad jezerem. Je jediný v okolí a navíc tak velký, že na něj vede přes 700 schodů. Kupujeme předražené vstupné za 15 000COP (125Kč) a šplháme asi 200m do výšky. Společně s ostatními turisty tu užíváme výhledu. Na kameni je veškeré zázemí a točí tu i místní specialitu Micheladu (5000COP, 40Kč). V podstatě pivo s limetkou a mangem, s okraji skleničky hojně ozdobenými solí. V tropických teplotách to docela funguje. Ke konci dne ještě jdeme na krátký výlet k vodopádům a já se nechávám kousnout psem. Ostatně konec pobytu v Jižní Americe se blíží a je pomalu na čase vyzkoušet pojištění a očkování proti vzteklině. Kousnutí bylo jen takové jemné, chování pojišťovny vstřícné, takže vše v pořádku.
 {{gallery>:jam:denik:16_07_09}}

User Tools

Site Tools

Differences

Page Tools