This shows you the differences between two versions of the page.
Next revisionBoth sides next revision | |||
denik:16_07_06 [2016/07/17 06:38] – created transsib | denik:16_07_06 [2016/07/17 23:39] – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
- | 6. 7.: Nočním autobusem jsme se dokrdocali do Cali akorát na osmou ranní. Rádi bychom šli spát, ale na Kolumbii už máme poměrně přesný plán (máme letenky zpět) a není času nazbyt. Snídáme empanády a umělé džusy z lahve (něco jako naše limonády Zonky) | + | ====== Kolumbie, karibské pláže a konečně vedro! ====== |
+ | **6. 7.:** Nočním autobusem jsme se dokrdocali do Cali akorát na osmou ranní. Rádi bychom šli spát, ale na Kolumbii už máme poměrně přesný plán (máme letenky zpět) a není času nazbyt. Snídáme empanády a umělé džusy z lahve (něco jako naše limonády Zonky) a pořizujeme nejlevnější (a nejdřív odjíždějící) spoj do Arménie. Zatímco po Bolívii, Peru a Ekvádoru se cestovalo levně, tady se už ceny cestování opět zvedají. Ale nijak závratně, vlastně se jen vyrovnávají těm českým. Do Arménie jedeme 180km za 22 000COP (185Kč) a 5hodin. Autobusy tu jezdí neskutečně pomalu. Ani Arménie ale není naší finální destinací a dále přesedáme na další, tentokrát už pouze hodinový (26km) autobus do městečka Salento. | ||
Salento podle průvodce vypadá jako čokolády v bonboniéře. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a krom náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky! My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a dneska tedy žádné bary, ale co nejdřív spát. | Salento podle průvodce vypadá jako čokolády v bonboniéře. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a krom náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky! My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a dneska tedy žádné bary, ale co nejdřív spát. | ||
- | 7. 7.: Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jako místní charakteristická doprava, je fakt, že jsou to krásné stroje a bez nich by zážitek nebyl tak stylový. | + | {{gallery> |
- | Údolí je nejvíce známé pro krásné sytě zelené svahy (tak zelenou zelenou jsme dlouho neviděli) a voskové palmy. Ty mohou dorůstat až 60m výšky a zde roste specifický druh. Dříve se používali na výrobu svíček a stavbu domů, dnes už převážně jen tak rostou. Procházíme asi 5km trek, na jehož konci je ještě jedna zajímavost, | + | **7. 7.:** Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jako místní charakteristická doprava, je fakt, že jsou to krásné stroje a bez nich by zážitek nebyl tak stylový. :-) Doporučuje se jít na místo odjezdu trochu dříve, aby si člověk zajistil odvoz. Džípy jezdí jen každou hodinu a turistů je moc. Nakonec se ale daří a ačkoliv nesedíme uvnitř, ale povláváme venku na zábradlí, jedeme. |
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Údolí je nejvíce známé pro krásné sytě zelené svahy (tak zelenou zelenou jsme dlouho neviděli) a voskové palmy. Ty mohou dorůstat až 60m výšky a zde roste specifický druh. Dříve se používali na výrobu svíček a stavbu domů, dnes už převážně jen tak rostou. Procházíme asi 5km trek, na jehož konci je ještě jedna zajímavost, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
Zpět se snažíme dostat ještě za světla, protože nás dnes čeká další pokračování cesty. Pojedeme zpět do Arménie a z ní asi 6 hodin autobusem do města Medellín (místní říkají Medežín). To bylo ještě do roku ?1990? centrem obchodu s kokainem a cizinci měli do města vstup zakázaný. Dnes už by mělo mít pověst o něco lepší a k turistům být přívětivé. Přijedeme v noci, v nejlepším čase pro ověření. | Zpět se snažíme dostat ještě za světla, protože nás dnes čeká další pokračování cesty. Pojedeme zpět do Arménie a z ní asi 6 hodin autobusem do města Medellín (místní říkají Medežín). To bylo ještě do roku ?1990? centrem obchodu s kokainem a cizinci měli do města vstup zakázaný. Dnes už by mělo mít pověst o něco lepší a k turistům být přívětivé. Přijedeme v noci, v nejlepším čase pro ověření. | ||
- | 8. 7.: Přijíždíme po jedné ráno. Našli jsme relativně levný hostel v centru (45000COP, 375Kč), který by nás měl přijmout i v noci. V rámci bezpečnostních opatření se rozhodujeme pro cestu taxíkem, jednak je to daleko a pak taxík vychází jen o něco dráž než MHD (asi 6km za 75kč). Vše se zadařilo a prohlídka města bude pokračovat zase až za světla. | + | **8. 7.:** Přijíždíme po jedné ráno. Našli jsme relativně levný hostel v centru (45000COP, 375Kč), který by nás měl přijmout i v noci. V rámci bezpečnostních opatření se rozhodujeme pro cestu taxíkem, jednak je to daleko a pak taxík vychází jen o něco dráž než MHD (asi 6km za 75kč). Vše se zadařilo a prohlídka města bude pokračovat zase až za světla. |
Medellín je město obrovské, má přes 2,5 milionu obyvatel a rozkládá se v údolí i po okolních kopcích. Přepravovat se jde sítí metra, autobusů i lanovek. Toho hned využíváme a protože nechceme ve městě trávit příliš mnoho času, užíváme si zrychlenou prohlídku z výšky lanovky. Procházíme alespoň centrum a ochutnáváme všechno nové ovoce ze stánků, kterých je v celé Kolumbii nepočítaně. Nabídka je o něco bohatší, než v Peru a Bolívii, ale na druhou stranu přichází ke slovu všudepřítomné plasty. Zatímco předtím si bylo možné nechat připravit džus z ovoce do skla, Kolumbie je výhradně plastová. Pokud si kupujeme ovoce samotné, máme vyloženě problém vysvětlit, že plastový sáček nechceme, i když je zdarma. | Medellín je město obrovské, má přes 2,5 milionu obyvatel a rozkládá se v údolí i po okolních kopcích. Přepravovat se jde sítí metra, autobusů i lanovek. Toho hned využíváme a protože nechceme ve městě trávit příliš mnoho času, užíváme si zrychlenou prohlídku z výšky lanovky. Procházíme alespoň centrum a ochutnáváme všechno nové ovoce ze stánků, kterých je v celé Kolumbii nepočítaně. Nabídka je o něco bohatší, než v Peru a Bolívii, ale na druhou stranu přichází ke slovu všudepřítomné plasty. Zatímco předtím si bylo možné nechat připravit džus z ovoce do skla, Kolumbie je výhradně plastová. Pokud si kupujeme ovoce samotné, máme vyloženě problém vysvětlit, že plastový sáček nechceme, i když je zdarma. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
Večer ještě přejíždíme dál od civilizace, do vesnice Guatape u jezera Embalse Del Peňol (no jezera, rezervoáru pro vodní elektrárnu, | Večer ještě přejíždíme dál od civilizace, do vesnice Guatape u jezera Embalse Del Peňol (no jezera, rezervoáru pro vodní elektrárnu, | ||
Line 19: | Line 27: | ||
9. 7.: Sice jsme utekli mimo velkoměsto, | 9. 7.: Sice jsme utekli mimo velkoměsto, | ||
- | 10. 7.: Jelikož včera překazil výlet na vodopády blížící se večer a kousající pes, vyrážíme dnes znovu. Jdeme nezdokumentovanou cestou na doporučení majitele hostelu, ve kterém bydlíme. Ačkoliv je trochu problém cestu v džunglí najít, odměnou je jediné koupání v okolí (vyjma hotelů s bazény, na které nemáme) navíc v liduprázdné krajině. Tentokrát dokonce žádní psi, jen koně a krávy. | + | {{gallery>: |
+ | |||
+ | **10. 7.:** Jelikož včera překazil výlet na vodopády blížící se večer a kousající pes, vyrážíme dnes znovu. Jdeme nezdokumentovanou cestou na doporučení majitele hostelu, ve kterém bydlíme. Ačkoliv je trochu problém cestu v džunglí najít, odměnou je jediné koupání v okolí (vyjma hotelů s bazény, na které nemáme) navíc v liduprázdné krajině. Tentokrát dokonce žádní psi, jen koně a krávy. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
Navečer nás čeká poslední dlouhý autobusový přejezd. Nejdříve zpět do Medellínu za 13 000COP (110Kč) a poté spoj až na úplný sever Kolumbie do města Cartageňa za 125 000COP (1050Kč). Jestli někde v Kolumbii máme pocit bezpečí, je to právě v autobusech. První spoj jel 80km přes dvě hodiny, druhý spoj si s ním v rychlosti nezadal a 640km dlouhý úsek zvládl za 13 hodin. Alespoň je v autobusech pohodlí (ještě aby ne, za tu cenu), zvlášť dálkový autobus byl perfektní. Vždy nás potěší, když je na palubě fungující záchod, to totiž znamená večer na palubě s dobrým filmem a pivem (pokud od nákupu na nástupišti nezteplalo). | Navečer nás čeká poslední dlouhý autobusový přejezd. Nejdříve zpět do Medellínu za 13 000COP (110Kč) a poté spoj až na úplný sever Kolumbie do města Cartageňa za 125 000COP (1050Kč). Jestli někde v Kolumbii máme pocit bezpečí, je to právě v autobusech. První spoj jel 80km přes dvě hodiny, druhý spoj si s ním v rychlosti nezadal a 640km dlouhý úsek zvládl za 13 hodin. Alespoň je v autobusech pohodlí (ještě aby ne, za tu cenu), zvlášť dálkový autobus byl perfektní. Vždy nás potěší, když je na palubě fungující záchod, to totiž znamená večer na palubě s dobrým filmem a pivem (pokud od nákupu na nástupišti nezteplalo). | ||
- | 11. 7.: Vítá nás Cartagena! Vítá nás vedrem, neskutečným vedrem. Je tu 35 stupňů ve stínu a sluníčku se bojíme teploměr vystavovat. Teplo je doplněné velkou vzdušnou vlhkostí, takže má člověk neustálý pocit, jako by právě vylezl z vany. Ubytování máme zařízené předem, dle hodnocení je krásné, ale není zrovna v bezpečné čvrti. Za světla nicméně v pořádku a my tedy odvážně nasedáme do autobusu. Pověsti nelhaly ani o jednom, ani o druhém. Za velikou zdí se schovává místo se zahrádkou, hamakami a veškerým pohodlím. Před zdí je binec na ulici, popíjející skupiinky a u řeky za domem trochu i toho pravého slamu. Na druhou stranu, většina lidí je milá a usměvavá. Nebýt všude u recepce hostelu výstražné cedule (nechodit ven s telefonem/ | + | {{gallery>: |
+ | |||
+ | **11. 7.:** Vítá nás Cartagena! Vítá nás vedrem, neskutečným vedrem. Je tu 35 stupňů ve stínu a sluníčku se bojíme teploměr vystavovat. Teplo je doplněné velkou vzdušnou vlhkostí, takže má člověk neustálý pocit, jako by právě vylezl z vany. Ubytování máme zařízené předem, dle hodnocení je krásné, ale není zrovna v bezpečné čvrti. Za světla nicméně v pořádku a my tedy odvážně nasedáme do autobusu. Pověsti nelhaly ani o jednom, ani o druhém. Za velikou zdí se schovává místo se zahrádkou, hamakami a veškerým pohodlím. Před zdí je binec na ulici, popíjející skupiinky a u řeky za domem trochu i toho pravého slamu. Na druhou stranu, většina lidí je milá a usměvavá. Nebýt všude u recepce hostelu výstražné cedule (nechodit ven s telefonem/ | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **12. 7.:** Trochu jsme si zvykli, že lepší (menší) teplota nebude a vyrážíme do města. Alespoň na náměstí …, k domům bývalé španělské inkvizice (a prakticky blízko postaveného vězení) a do přístavu. Rádi bychom vyrazili na okolní ostrovy a slavnou bílou pláž jižně pod Cartageňou. Ale po krátkém průzkumu zjišťujeme, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **13. 7.:** Dnešní plán, playa Blanca na vlastní pěst. Jde o pravou karibskou pláž s drinky se slunečníčky, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
- | 12. 7.: Trochu jsme si zvykli, že lepší (menší) teplota nebude a vyrážíme | + | **14. 7.:** Nastává den přesunu, dnes pokračujeme dále do Santa Marty, na poslední trek v Jižní Americe. Před odjezdem ještě jdeme do města na návštěvu hradu Castillo San Felipe de Barajas, postaveného roku 1536 a postupně rozšiřovaného a upravovaného až do roku 1763. Ten je údajně největší |
- | 13. 7.: Dnešní plán, playa Blanca na vlastní pěst. Jde o pravou karibskou pláž s drinky se slunečníčky, | + | {{gallery> |
- | 14. 7.: Nastává den přesunu, dnes pokračujeme dále do Santa Marty, | + | [[denik:16_07_01|< |
+ | {{fbc>}} |