Okolo druhé ráno se ubytováváme! Hotel je stále ještě otevřený! Opět horká sprcha!

Tusismus zjevně Maroko poctivě přeměnil a místo trochy dobrodružství čeká hosta i v těch nejlevnějších hostelích veškeré pohodlí. Ráno vycházíme do ulic, koukáme na hady a opičky, ale nejvíce na obrovský zástup stánku s pomerančovým džusem (opravdovým!)! Za necelých 10 korun je to báječná koupě. Procházíme medinu, vše pečlivě ochutnáváme (cukrová třtina!, rohlíčky s marockým marcipánem…) a v rozsáhlých nákupních uličkách vybíráme dárky. Navečer ještě pochod okolo hradeb a šnečí polívka (dobrá) a pečené žaludy (špatné). Nebýt toho, že Zuzce začíná být špatně (lokální voda), vše supr.

Včera večer došlo v hotelu k hádce nějkého Francouze sama se sebou. Hádka pokračovala dlouho do vecěra - a bohužel jak se ukázalo, také přes noc až do rána. Poprvé mi bylo opravdu líto, že neumím francouzsky. Ráno jsem se pokusil dotyčného poprosit o trochu klidu, ale po větě “I search knife to kill you!” jsem se rozhodl plán opustit a nechat to na recepci hotelu. Ta na tom ale byla zjevně úplně stejně jako já.

Zuzce lehce pokračují zažívací potíže a tak výlet do Atlasu přenecháváme na zítra a jdeme projít několik málo výraznějších památek, které v Marrakéši jsou - škola Koránu, palác El Badi a Saadianské hrobky. Zvláště škola ze 16. stol. určitě stojí za návštěvu, nádvoří je zdobené natolik, že nezůstal jediný kousek prázdný. Večer zkoušíme léčit neduhy jogurtem a překvapivě opravdu pomáhá. Šílený Francouz už odjel a tak se snad zítra podaří vyrazit do Atlasu.

19. 11. 2015 - Na cestě ↔ 22. 11. 2015 - Do Atlasu bez atlasu