9. 7. Na mongolských hranicích
První etapa Transsibu je u konce a s tím se i loučíme se Zuzkou F.,
která s náma projela celé Rusko. Od teď dál bude deník o něco
chudší a popisy méně barvitější. 
Dál pokračujeme ve dvou,
dělíme se v Irkutsku v nádaražce okolo čtvrté ráno a zatím co
Zuzka směřuje na letiště na trip do Evropy, my se chystáme na vlak
do Ulan-Ude a dál na jih. Tak zas v Čechách na pivu!
V Ulan-Ude jsme lehce odpoledne a máme tři hlavní úkoly: ochutnat místní knedlíky (viz foto), vyfotit se s obří hlavnou Lenina (viz foto, člověk si oproti němu přijde opravdu malý) a stihnout nějakou maršrutku do Kyatkchy, která leží na rusko-mongolských hranicích. Volíme o něco dobrodružnější a snad i levnějsí cestu, dostat se na hranice, pak stopem přes a nějak do Ulaanbaataru. Maršrutka je přeplněná, ale i tak se nám podařilo dostat se dovnitř a to dokonce s bagáží. Jen tedy ani jeden z nás nesedí po směru jízdy, já kolmo a Zuzka v protisměru.
Po necelých pěti hodinách ve stísněném prostoru dorážíme a
řidič nás dokonce hází až na hranice. Dle našeho názoru jsou
otevřené jen do osmi do večera, podle řidiče i v noci, tak proč ne… Kdo měl
pravdu odhalujeme před prázdnou zavřenou branou. Nu důvěřuj
místním, kteří to přece musí znát lépe. 
Bereme stopa zpět
do města a zítra se snad už podaří!
