This shows you the differences between two versions of the page.
Both sides previous revisionPrevious revisionNext revision | Previous revision | ||
denik:16_09_23 [2016/10/03 06:54] – transsib | denik:16_09_23 [2016/10/27 14:32] (current) – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
- | ====== | + | ====== |
+ | ===== Joshimat ===== | ||
- | **23. 9.:** Joshimat je město o jedné ulici, nebo přinejmenším o jedné hlavní ulici. | + | **23. 9.:** Joshimat je město o jedné ulici nebo přinejmenším o jedné hlavní ulici. |
- | I v městě ale lze najít | + | I v Joshimatu samotném jsou dva starší chrámy a údajně také nejstarší strom v Indii // |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | 24. 9.: Nedaleko od Joshimatu se nachází vesnička Tapovan, od ní jsou asi 3km vzdálené horké prameny a ještě o něco dále do kopce chrám Bhavishya Badri. Tak přinejmenším zní plán dnešní cesty, zdroje na internetu se v mnohém dosti liší a jedeme trochu naslepo s tím, že se prostě doptáme. Do Tapovanu jezdí u východního konce Upper Bazar street sdílené taxíky. Za 13km platíme 30rupií (12korun) a do půl hodiny jsme na místě. Potud dobré, dál to začíná být zákeřnější. Z Tapovanu je nutné pokračovat po stejné prašné silnici ony 3km a procházet přes několik po cestě postavených slamů (možná jsou to budky rodin pracujících na stavbě silnice, těžko poznat). Horké prameny, kde se dříve dalo koupat jsou nyní jen malá kouřící skála u silnice a místo ponoření těla do horké lázně nabízí alespoň opláchnutí obličeje syrnou vodou. Pod silnicí postavené bývalé bazény bohužel nefungují. Nedá se nic dělat a my tedy pokračujeme dál, za očistou duševní. Do chrámu Bhavishya Badri také žádná značená cesta nevede. Po stejné cestě je nutné pokračovat asi další 2km a pak odbočit doprava nahoru nenápadnou brankou. Vše je samozřejmě jen hindsky, ale kódová slova (názvy vesnic) u domorodců fungují. Jde se přes u silnice položenou vesnici Saldhar a dále do kopce do vesnice Subhay, kde chrám leží. Tedy, ležet by měl. Uprostřed cesty se potkáváme s nemilosrdným himalájským počasím a s prudkým deštěm otáčíme zpět. Brát si do hor pláštěnku? | ||
- | 25. 9.: Je čas začít pořádně chodit po horách, v Himalájích sice jsme, ale ty správné zasněžené vrcholky zatím nevidíme. Balíme batohy a jdeme opět na východní konec Upper Bazar street, kde jezdí sdílené taxi tentokrát do Govindghatu. Ten je vzdálený asi 18km a taxi by mělo stát 50 rupií (..kč). Govindghat je město, ze kterého se vyráží na pěší trek 14km do kopce do malé horské vesničky Ghangaria. Pěší trek je řekněme spíše volitelný, první 4km do kopce tvoří silnice a tak většina návštěvníků (převážně Sikhů) jede sdíleným taxi nebo se veze na koni. Dál už pokračuje jen pěkná zpevněná cesta a část se tedy trmácí pěšky, část se veze v sedle. 10Km koňmo za 600rupií je celkem použitelná cena. My jdeme pěšky pěkně od zdola a koně zkoušíme až na půl hodiny pod vrcholkem, nechat se nést uprostřed hor a jen si užívat výhled má něco do sebe. ;-) | + | ===== Tapovan ===== |
- | V Ghangarii | + | **24. 9.:** Nedaleko od Joshimatu se nachází vesnička Tapovan, od ní jsou asi 3 km vzdálené horké prameny a ještě |
- | Pozn. Ghangarie: kousek pod městem se nachází heliport, ty nejbohatší nejedou na koni, ale nechají se vyvézt nahoru helikoptérou a pak rovnou v nosítkách až do hostelu. A není to žádná výjimečná situace, helikoptéra lítá neustále. | + | {{gallery> |
- | 26. 9.: První den v horách volíme méně náročný trek do Valley of Flowers (Údolí Květin), které v roce 1931 zpopularizoval bristkský cestovatel Frank Smythe, když ho označil jako nejkrásnější údolí, které ve svém životě viděl. Bohužel pro nás byl F. S. v údolí přítomen během července/ | + | ===== Ghangaria ===== |
- | 27. 9.: Gangharie má čas nastavený správně horsky. Chodí se spát v deset a vstává se po páté. Zatímco včera | + | **25. 9.:** Je čas začít pořádně chodit |
- | Nahoru se dostáváme asi po čtyřech hodinách pochodu do kopce. Odměna je báječná. Sikhové jsou prostě milí a pohostinní. Zjevně oceňují náš výkon a odhodlání podstoupit pouť s nimi, a tak kdo umí alespoň trochu anglicky, vysvětluje posvátnost | + | V Ghangarii je zvláště teď na konci září dostupných hodně levných hotelů. Nelze sice čekat topení nebo horkou vodu (od pusy nám jde v noci pára, je okolo nuly), ale teplé |
- | PS: Jako vždy jsme terčem selfie fotografií, | + | {{gallery> |
- | 28. 9.: Hiimláje jsou tiché, klidné a studené. Neskutečný rozdíl oproti (velkému) zbytku Indie, jenže čas utíká a my bychom chtěli vidět i něco z jihu. Ačkoliv | + | //Pozn. Ghangarie: kousek pod městem se nachází heliport, ty nejbohatší nejedou na koni, ale nechají |
- | 29. 9.: Ačkoliv ze samotného Joshimatu na vyšší vrcholky Himalájí vidět není, stačí nasednou na lanovku/ | + | **26. 9.:** První den v horách volíme méně náročný trek do Údolí květin, které v roce 1931 zpopularizoval britský cestovatel Frank Smythe, když ho označil jako nejkrásnější údolí, které ve svém životě |
- | [[denik: | + | {{gallery>: |
+ | |||
+ | **27. 9.:** Gangharie má čas nastavený správně horsky. Chodí se spát v deset a vstává se po páté. Zatímco včera jsme zvyky ignorovali a vyrazili do údolí až po slušné snídani před desátou, dnes to bude jiné. Většina Sikhů vyráží k posvátnému jezeru Hemkund okolo půl šesté a protože nechceme přijít o atmosféru průvodu, lezeme z vyhřáté postele do zimy také. Do zimy a deště, protože správného poutníka přece počasí neomezuje. Je dost ošklivo, ale atmosféra je výborná. Zástup do pláštěnek oblečených Sikhů (mají dokonce speciální igelitové čepice na turbany) stoupá po kamenné cestě, čas od času se ozývá prozpěvování, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Nahoru se dostáváme asi po čtyřech hodinách pochodu do kopce. Odměna je báječná. Sikhové jsou prostě milí a pohostinní. Zjevně oceňují náš výkon a odhodlání podstoupit pouť s nimi, a tak kdo umí alespoň trochu anglicky, vysvětluje posvátnost a fungování místa. Legenda praví, že nahoře u Hemkundu ve svém minulém životě meditoval desátý a poslední Sikhský Guru Gobind Singh a od té doby je jezero pro Sikhy jedním z nejposvátnějších míst. Vedle jezera stojí volně přístupný chrám a jídelna. V chrámu dostáváme deku na zahřátí a můžeme poslouchat probíhající obřad, v jídelně zase zdarma pořádnou porci čaje a kořeněné hrachové kaše. Ačkoliv se teplota vody v jezeře blíží k nule, pro některé Sikhy je koupel v jeho vodě základ. My s úctou zdálky pozorujeme a alespoň omýváme ruce a obličej, což má významně prospět našemu zdraví. Popravdě vodu i ochutnáváme, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | //PS: Jako vždy jsme terčem selfie fotografií, | ||
+ | |||
+ | ===== Joshimat ===== | ||
+ | |||
+ | **28. 9.:** Himaláje jsou tiché, klidné a studené. Neskutečný rozdíl oproti (velkému) zbytku Indie, jenže čas utíká a my bychom chtěli vidět i něco z jihu. Ačkoliv se nám do pekelného provozu a ulic plných lidí nechce, vyrážíme. Dnes sestupujeme z vesnice Gangharia zpět do údolí a pak stopem do Joshimatu. Večer ještě rychle na jedno do Národní a jdeme spát, zítra nás čeká poslední výlet v Himalájích a na dlouho poslední dlouhý pochod, v tom vedru dole se chodit nedá. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **29. 9.:** Ačkoliv ze samotného Joshimatu na vyšší vrcholky Himalájí vidět není, stačí nasednou na lanovku/ | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | [[denik: | ||
{{fbc>}} | {{fbc>}} | ||