This shows you the differences between two versions of the page.
Next revision | Previous revision | ||
denik:16_11_17 [2016/12/10 10:22] – created transsib | denik:16_11_17 [2016/12/25 18:52] (current) – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
+ | ====== Yangon, posvátný kámen a proč nejíst kuře na nádraží ====== | ||
===== Yangon ===== | ===== Yangon ===== | ||
- | **17. 11.:** Do Yangonu přijíždíme překvapivě na čas. Ubytováváme se na 34. ulici, kde je co pár metrů levný hostel a vycházíme | + | **17. 11.:** Do Yangonu přijíždíme překvapivě na čas. Ubytováváme se na 34. ulici, kde je co pár metrů levný hostel a vyrážíme |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | **18. 11.:** Krom dalšího procházení města máme dnes také namířeno na nejposvátnější místo Barmy, na Shwedagon | + | **18. 11.:** Kromě dalšího procházení města máme dnes také namířeno na nejposvátnější místo Barmy, na pagodu |
+ | |||
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
===== Kinpun ===== | ===== Kinpun ===== | ||
- | **19. 11.:** Z nejposvátnějšího místa Barmy pojedeme na druhé nejposvátnější! Vlak jede v nepochopitelných čtvrt na osm ráno, což pro nás znamená pochopitelně nepříjemné vstávání. Naštěstí je cesta docela pohodlná, barmánci nám stále něco (za drobný poplatek) servírují a pěkně to utíká. Za skoro standardních pět hodin jsme ve vesnici Kyaikto. Z té se ještě na kámen vyrazit nedá, nýbrž musíme přeplněnou větší rikšou jet asi půl hodiny pod hory do vesnice Kinpun. Rikša je natolik plná lidí, že ty přetékají a část nás cestuje nahoře na střeše. Jednou rukou se člověk drží krosny, druhou se snaží alespoň trochu držet železné ohrádky rikšy pod sebou. Cesta naštěstí není moc dlouhá. V Kinpunu už dnes zůstaneme, chceme trochu projít okolí a hlavně poctivě oslavit Zuzky narozeniny. | + | **19. 11.:** Z nejposvátnějšího místa Barmy pojedeme na druhé nejposvátnější! Vlak jede v nepochopitelných čtvrt na osm ráno, což pro nás znamená pochopitelně nepříjemné vstávání. Naštěstí je cesta docela pohodlná, barmánci nám stále něco (za drobný poplatek) servírují a pěkně to utíká. Za skoro standardních pět hodin jsme ve vesnici Kyaikto. Z té se ještě na kámen vyrazit nedá, nýbrž musíme přeplněnou větší rikšou jet asi půl hodiny pod hory do vesnice Kinpun. Rikša je natolik plná lidí, že přetékají a část nás cestuje nahoře na střeše. Jednou rukou se člověk drží krosny, druhou se snaží alespoň trochu držet železné ohrádky rikšy pod sebou. Cesta naštěstí není moc dlouhá. V Kinpunu už dnes zůstaneme, chceme trochu projít okolí a hlavně poctivě oslavit Zuzky narozeniny. |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
Line 20: | Line 21: | ||
{{ youtube> | {{ youtube> | ||
- | Na to jak zábavná byla cesta nahoru, posvátný kámen už taková atrakce není. Vstupné není nijak drsné, jen 6000 Kyatů (120Kč), ale nahoře je opravdu jen kámen. Je pokrytý zlatem a dle legendy vybalancovaný vlasem | + | Na to jak zábavná byla cesta nahoru, posvátný kámen už taková atrakce není. Vstupné není nijak drsné, jen 6000 Kyatů (120Kč), ale nahoře je opravdu jen kámen. Je pokrytý zlatem a dle legendy vybalancovaný vlasem |
Při pěší cestě zpět nás zaráží podezřelá věc. Průběžně okolo celé cesty jsou chatrče, ve kterých se prodává nejrůznější turistický sortiment. Aby při dlouhé cestě nevyhládlo, | Při pěší cestě zpět nás zaráží podezřelá věc. Průběžně okolo celé cesty jsou chatrče, ve kterých se prodává nejrůznější turistický sortiment. Aby při dlouhé cestě nevyhládlo, | ||
Line 28: | Line 29: | ||
===== Yagon ===== | ===== Yagon ===== | ||
- | **21. 11.:** Navracíme se do Yagonu. Opět vlakem, jen tentokrát už ne tak mizerně brzy ráno. Vlak jede v půl jedné a my vše stíháme, dokonce nacházíme hospodu s pivem, ale nedaří se nám sehnat rozumné jídlo. Až na nádraží teprve objevujeme stánek s masovým curry. Zuzka si nedává, ale já se neudržím a kousek kuřete v oleji do sebe cpu. Jak že to vypadá otrava jídlem? Už víme! Přibližně dva dny člověka bolí nejen žaludek, ale i svaly po celém těle a má slušnou horečku. Ani běžný lék (studené pivo) výjimečně nepomáhá. V Yangonu stejně trochu oslavujeme (dnes mám narozeniny zas já), ale dobré to není. Pociťuji na sobě tíhu let plnou vahou. | + | **21. 11.:** Navracíme se do Yangonu. Opět vlakem, jen tentokrát už ne tak mizerně brzy ráno. Vlak jede v půl jedné a my vše stíháme, dokonce nacházíme hospodu s pivem, ale nedaří se nám sehnat rozumné jídlo. Až na nádraží teprve objevujeme stánek s masovým curry. Zuzka si nedává, ale já se neudržím a kousek kuřete v oleji do sebe cpu. Jak že to vypadá otrava jídlem? Už víme! Přibližně dva dny člověka bolí nejen žaludek, ale i svaly po celém těle a má slušnou horečku. Ani běžný lék (studené pivo) výjimečně nepomáhá. V Yangonu stejně trochu oslavujeme (dnes mám narozeniny zas já), ale dobré to není. Pociťuji na sobě tíhu let plnou vahou. |
{{gallery>: | {{gallery>: |