User Tools

Site Tools


denik:16_09_30

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revision
Previous revision
Last revisionBoth sides next revision
denik:16_09_30 [2016/10/12 16:28] transsibdenik:16_09_30 [2016/10/22 07:54] transsib
Line 1: Line 1:
 ====== Putování po svatých i nesvatých místech Amritsaru a Jaipuru ====== ====== Putování po svatých i nesvatých místech Amritsaru a Jaipuru ======
 +
 +===== Amritsar =====
  
 **30. 9.:** Cestovní den! Cestovat po Indii je úmorné, rozpadající se autobusy, vlaky, rozpadající se silnice a koleje. Tedy silnice víc, na kolejích to tolik nepoznáme. Abychom měli vše co nejrychleji za sebou, pojedeme rovných 26 hodin. Nejdříve 10 hodin autobusem z Joshimatu do Rishikeshe, poté přes hodinu do Haridwaru (vzdálenost je jen 25km, ale kdo ví proč jedeme přírodní rezervací a projíždíme skrze několik řek) a následně nočním vlakem do Amritsaru. Vlakem jedeme v té nejlevnější třídě na spaní, tedy sleeper class. Oproti klimatizované 3AC je to za čtvrtinovou cenu a člověk má stále blízký kontakt s okolím. Přinejmenším co se okolních pachů a prachu z cesty týče. Okna ani dveře se nezavírají (je hrozné vedro), takže vlakem prolétne vše. Zuzka udělala tu špatnou věc, že zkusila svojí horní palandu setřít ubrouskem a pak následující půl hodinu nedělala nic jiného. Špína je tu tak nějak všude. **30. 9.:** Cestovní den! Cestovat po Indii je úmorné, rozpadající se autobusy, vlaky, rozpadající se silnice a koleje. Tedy silnice víc, na kolejích to tolik nepoznáme. Abychom měli vše co nejrychleji za sebou, pojedeme rovných 26 hodin. Nejdříve 10 hodin autobusem z Joshimatu do Rishikeshe, poté přes hodinu do Haridwaru (vzdálenost je jen 25km, ale kdo ví proč jedeme přírodní rezervací a projíždíme skrze několik řek) a následně nočním vlakem do Amritsaru. Vlakem jedeme v té nejlevnější třídě na spaní, tedy sleeper class. Oproti klimatizované 3AC je to za čtvrtinovou cenu a člověk má stále blízký kontakt s okolím. Přinejmenším co se okolních pachů a prachu z cesty týče. Okna ani dveře se nezavírají (je hrozné vedro), takže vlakem prolétne vše. Zuzka udělala tu špatnou věc, že zkusila svojí horní palandu setřít ubrouskem a pak následující půl hodinu nedělala nic jiného. Špína je tu tak nějak všude.
Line 15: Line 17:
 **2. 10.:** Protože v okolí Zlatého chrámu je stále co vidět, dopoledne ještě procházíme Amritsar a večer už nás čeká přejezd do dalšího města o něco více na jih, do Jaipuru. Z hotelu odjíždíme cyklorikšou, někam se dopravit sice trvá déle, během cesty míváme obavu, že nám řidič padne přehřátím, ale je to levnější a snad tím přispíváme na živobytí těm nejchudším. Necháváme si rezervu a s klidem se ještě usazujeme u kolejí před nádražní budovou. Větší indická nádraží mají často elektronické informační tabule. Když fungují, není nejmenší problém najít správný vlak, když tomu tak není, situace se mírně zkomplikuje. V Amritsaru na všech informačních tabulích svítí „Have a safe journey“ (Přejeme šťastnou cestu), ale o odjezdu vlaků tu nikde není ani zmínka. Lidé v okolí zrovna informacemi neoplývají a tak nakonec končíme v kanceláři u přednosty stanice, podle kterého prý vlak čeká na koleji čtvrté. Alespoň, že přednosta ví! Rezervu jsme hezky využili, naše místa našli a teď už se jen nekoukat pod sebe a pokojně a rychle usnout. **2. 10.:** Protože v okolí Zlatého chrámu je stále co vidět, dopoledne ještě procházíme Amritsar a večer už nás čeká přejezd do dalšího města o něco více na jih, do Jaipuru. Z hotelu odjíždíme cyklorikšou, někam se dopravit sice trvá déle, během cesty míváme obavu, že nám řidič padne přehřátím, ale je to levnější a snad tím přispíváme na živobytí těm nejchudším. Necháváme si rezervu a s klidem se ještě usazujeme u kolejí před nádražní budovou. Větší indická nádraží mají často elektronické informační tabule. Když fungují, není nejmenší problém najít správný vlak, když tomu tak není, situace se mírně zkomplikuje. V Amritsaru na všech informačních tabulích svítí „Have a safe journey“ (Přejeme šťastnou cestu), ale o odjezdu vlaků tu nikde není ani zmínka. Lidé v okolí zrovna informacemi neoplývají a tak nakonec končíme v kanceláři u přednosty stanice, podle kterého prý vlak čeká na koleji čtvrté. Alespoň, že přednosta ví! Rezervu jsme hezky využili, naše místa našli a teď už se jen nekoukat pod sebe a pokojně a rychle usnout.
  
-Pozn. jídlo: V Amritsaru je většina restaurací vegetariánská a to dokonce jedna, u které bychom to ani v nejmenším nečekali. Viz fotodokumentace:+Pozn. jídlo: V Amritsaru je většina restaurací vegetariánská a to dokonce jedna, u které bychom to ani v nejmenším nečekali. Vegetariánský McDonald!
  
 {{gallery>:ims:16_10_02}} {{gallery>:ims:16_10_02}}
 +
 +===== Jaipur =====
  
 **3. 10.:** Jaipur je město mnoha možností, ve středu je staré Růžové město, v okolí chrámy a v blízkosti i několik pevností. Nebýt tak neskutečné vedro, asi bychom začali hned z nádraží obcházet památky, ale v tomhle to prostě nejde. Největší útěchu hned po ubytování a tekoucí vodě nám tak poskytl klimatizovaný bar (na dlouho) a klimatizované kino (ještě na déle). V obyčejném baru jsme našli neobyčejně dobře vychlazený Kingfisher s etiketou oznamující obsah alkoholu >5%, ale menší než 8% (tipujeme spíš horní hranici). V neobyčejném kině Rajmandir jsme naopak našli docela obyčejný film o indickém kriketu a aktuálním kapitánovi národního mužstva. Kino je až kýčovitě vyzdobené a určitě stojí za návštěvu, film byl spíše evropského střihu a krom neuvěřitelného příběhu postrádal veškeré tance, zpěvy a náhlé zvraty, jak by se na správný Bollywood slušelo a patřilo. Ačkoliv byl převážně hindsky, nebyl problém zápletky rozluštit. Navíc jsme měli vedle sebe velmi ochotného pána, který nám důležité pasáže překládal. Překládal a rovnou pro jistotu sděloval, jak zápletka dopadne a co se bude dít dál. **3. 10.:** Jaipur je město mnoha možností, ve středu je staré Růžové město, v okolí chrámy a v blízkosti i několik pevností. Nebýt tak neskutečné vedro, asi bychom začali hned z nádraží obcházet památky, ale v tomhle to prostě nejde. Největší útěchu hned po ubytování a tekoucí vodě nám tak poskytl klimatizovaný bar (na dlouho) a klimatizované kino (ještě na déle). V obyčejném baru jsme našli neobyčejně dobře vychlazený Kingfisher s etiketou oznamující obsah alkoholu >5%, ale menší než 8% (tipujeme spíš horní hranici). V neobyčejném kině Rajmandir jsme naopak našli docela obyčejný film o indickém kriketu a aktuálním kapitánovi národního mužstva. Kino je až kýčovitě vyzdobené a určitě stojí za návštěvu, film byl spíše evropského střihu a krom neuvěřitelného příběhu postrádal veškeré tance, zpěvy a náhlé zvraty, jak by se na správný Bollywood slušelo a patřilo. Ačkoliv byl převážně hindsky, nebyl problém zápletky rozluštit. Navíc jsme měli vedle sebe velmi ochotného pána, který nám důležité pasáže překládal. Překládal a rovnou pro jistotu sděloval, jak zápletka dopadne a co se bude dít dál.
Line 45: Line 49:
 {{gallery>:ims:16_10_06b}} {{gallery>:ims:16_10_06b}}
  
-[[denik:16_09_23|< Hledáme v mracích vrcholky Himalájí]]+[[denik:16_09_23|< Hledáme v mracích vrcholky Himalájí]] | [[denik:16_10_07|Nejznámější turistické kousky >]]
  
 {{fbc>}} {{fbc>}}
  
denik/16_09_30.txt · Last modified: 2023/06/16 11:55 by transsib