This shows you the differences between two versions of the page.
Next revision | Previous revision | ||
denik:16_07_15 [2016/07/27 18:42] – created transsib | denik:16_07_15 [2016/08/22 00:18] (current) – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
- | 15. 7.: Jedeme do Tayrona National Park a spíme na pláži Playa Brava. | + | ====== Pochod džunglí v parku Tayrona, |
- | Do národního | + | |
- | Vstupujeme do džungle a postupně se přes kopečky probojováváme | + | **15. 7.:** Do národního parku Tayrona jezdí ze Santa Marty plynulý proud autobusů. Tak jako u mnoha dalších spojů v Jižní Americe, nezáleží kdy na zastávku dorazíte, protože pokaždé něco jede. To znamená bezproblémovou dopravu, ale také spoustu turistů jedoucích na stejná místa. Snažíme |
- | 16. 7.: Stoupáme do Pueblita a dolů k plážím Cabo, La piscina a Arrecifes. Zpět do Santa Marty. | + | {{gallery> |
- | Co jsme včera sestoupali dolů k pláži, musíme dnes vylézt zpět. Jdeme těžko viditelnou cestičkou v bujné džungli a kombinace vedra, vlhka a prudkého kopce je smrtící. V džungli se pohybuje spousta hmyzu. Tisíce potvůrek vyběhnou z každého listu, na který se šlápne, po zemi i stromech lezou obří červi a všudepřítomné ještěrky. Údajně zde žijí i chápani, slyšíme dost divné zvuky, ale opičky samotné nevidíme. | + | |
- | Cestou stoupáme | + | Vstupujeme do džungle a postupně se přes kopečky probojováváme |
- | Z Pueblita se schází zpět k plážím, ale tentokrát již do turisticky populárních míst. Klidnější je ještě La Piscina, široká pláž, před kterou se rozkládá korálový ústes a úspěšně tak odráží veškeré velké vlny ještě před pobřežím. Díky tomu vzniká krásný a velký prostor pro plavání a my máme šanci se ještě naposledy před odjezdem z Karibiku vykoupat. Pochodem podél pláží se jde dostat až do Canaveralu, odkud vede malá silnice až k autobusům zpátky do San Marty. Ačkoliv je po cestě nepřeberné množství lidí nabízející transport přímo do města od 20 000COP výše, je lepší je ignorovat a hledat malé minibusy. Ty jedou za 3000COP k hlavní silnici a odtud jezdí už velký autobus až do centra za 7000COP. | + | {{gallery>: |
- | 17-18. 7.: Santa Marta a přesun do Barranquilly. | + | **16. 7.:** Co jsme včera sestoupali dolů k pláži, musíme dnes vylézt zpět. Jdeme těžko viditelnou cestičkou v bujné džungli a kombinace vedra, vlhka a prudkého kopce je smrtící. V džungli se pohybuje spousta hmyzu. Tisíce potvůrek vyběhnou z každého listu, na který |
- | U Karibiku pomalu končíme a potřebujeme se dostat ze Santa Marty do Bogoty. Pro nás to znamená vydat se ze Santa Marty do Barranquilly, zde počkat do pěti do rána a vyrazit na letiště. Mohli bychom jet do Bogoty autobusem, jenže letadlo | + | |
- | 18. 7.: Let do Bogoty v 7:20 | + | {{gallery> |
- | Vstáváme v nehezkých 5 hodin ráno a nevyspalí se balíme. Na letiště si musíme vzít taxi, ale to popravdě v tuhle hodinu docela oceňujeme. Let je krátký, odbavení bezproblémové a do devíti hodin jsme v Bogotě. Problém nastává až při příletu. Všechny batohy dorazily, jen ten Zuzky se někde zatoulal. Kdo ví proč, odbavovali jsme je oba stejně a rozhodně jsme nebyli poslední. Kdyby to bylo kvůli drogám (koka) nebo nebezpečným látkám (litr lihu), nedorazila by má krosna, ale tohle je záhadou. Domlouváme se na ztrátách zavazadel a prý vše prošetří a dají nám vědět. Cesta na hostel bez krosny je pohodlnější a opravdu o pár hodin později nám volají a krosnu dováží taxíkem. To bychom mohli praktikovat častěji. | + | |
- | V Bogotě bydlíme přímo v historickém centru. Ne, že bychom obzvlášť chtěli, ale bylo to nejlevnější. Ono tedy také v centru není zrovna enomrní množství památek, ale zase je tu dost muzeí | + | Stoupáme až k místu zvanému Pueblito, ke starobylé vesničce obydlené od roku 450 do 1600 našeho letopočtu. Dříve zde na přibližně 250 terasovitých zahradách bydlelo |
- | 19-20. 7.: Bogota | + | {{gallery> |
- | Původně jsme měli v plánu vydat se do podzemní katedrály v blízkém městě Zipaquira. Ta je vestavěna do bývalých solných dolů a má přes ...m2. V plánu byla, dokud jsme nevyhledali aktuální ceník vstupného. 50 000COP plus půjčovné za helmu a doprava nám přišlo trochu moc (alespoň mně :-) ). Změnili jsme tedy plány a vyrážíme po městě a do muzea Zlata. To stojí 3000COP a je obrovské. Pokrývá vše od začátků zpracování kovů, po výbobu nástrojů a ozdob až do příjezdu kolonialistů. Soškám a výtvorům nelze upřít určitou dávku humoru, viz foto. | + | |
- | Druhý den jsme se chtěli po Bogotě rozhlédnout trochu více, ale tentokrát | + | Z Pueblita |
- | Ačkoliv je dvacátého výročí vyhlášení nezávislosti Kolumbie, v ulicích se prakticky nic neděje. Čekali bychom projevy nebo koncerty, ale nekoná se nic. Výročí tak lze poznat podle zavřených obchodů a ozbrojené vojenské ostrahy na (doslova) každém rohu histrorického centra. Vojáků je leckde více než civilistů a pouze na hlavním bulváru se schází větší hloučky lidí. Zatímco ti se baví sledováním několika tanečníků a jedné vrhačky mačet, znudnění vojácí se (opět doslova) popichují kulomety. Taková nezávislá zábava. | + | {{gallery>: |
- | Když ne ostatní, alespoň my se rozhodujeme slavit. Nedaleko ubytování máme bogostkou | + | **17. 7.:** U Karibiku pomalu končíme a potřebujeme se dostat ze Santa Marty do Bogoty. Pro nás to znamená vydat se nejdříve do Barranquilly, |
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **18. 7.:** Vstáváme v nehezkých 5 hodin ráno a nevyspalí se balíme. Na letiště si musíme vzít taxi, ale to popravdě v tuhle hodinu docela oceňujeme. Let je krátký, odbavení bezproblémové a do devíti hodin jsme v Bogotě. Problém nastává až při příletu. Všechny batohy dorazily, jen ten Zuzky se někde zatoulal. Kdo ví proč, odbavovali jsme je oba stejně a rozhodně jsme nebyli poslední. Kdyby to bylo kvůli drogám (koka) nebo nebezpečným látkám (litr lihu), nedorazila by má krosna, ale tohle je záhadou. Domlouváme se na ztrátách zavazadel a prý vše prošetří a dají nám vědět. Cesta na hostel bez krosny je pohodlnější a opravdu o pár hodin později nám volají a krosnu dováží taxíkem. To bychom mohli praktikovat častěji. | ||
+ | |||
+ | V Bogotě bydlíme přímo v historickém centru. Ne, že bychom obzvlášť chtěli, ale bylo to nejlevnější. Ono tedy také v centru není zrovna enormní množství památek, ale zase je tu dost muzeí a hodně míst, kde se člověk může relativně levně najíst. Ihned zkoušíme okolí Calle 19 a Carrery 5, je to oblast specializovaná na fast food a po dlouhé době také na levnou a celkem dobrou pizzu. Místní největší klasika – suché maso a rýže, se prostě rychle přejí. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **19-20. 7.:** Původně jsme měli v plánu vydat se do podzemní katedrály v blízkém městě Zipaquira. Ta je vestavěna do bývalých solných dolů a má přes 5500 m². V plánu byla, dokud jsme nevyhledali aktuální ceník vstupného. 50 000COP (400Kč) plus půjčovné za helmu a doprava nám přišlo trochu moc (alespoň mně :-) ). Změnili jsme tedy plány a vyrážíme po městě a do Musea del oro - muzea zlata. To stojí 3000COP (23Kč) a je obrovské. Pokrývá vše od začátků zpracování kovů, po výrobu nástrojů a ozdob až do příjezdu kolonialistů. Soškám a výtvorům nelze upřít určitou dávku humoru, viz foto. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Druhý den jsme se chtěli po Bogotě rozhlédnout trochu více, ale tentokrát nám zase nepřálo počasí. Nad historickým centrem se tyčí dva vysoké kopce, na které jezdí lanová dráha nebo jakási zubačka (nebo pěšky, ale prý tam přepadávají). Samotná Bogota leží dost vysoko - ve 2600 m n.m. (to vysvětluje teplotu okolo 14° a mizerné počasí) a kopce ještě výše - přes 3150 m n.m.. Ve městě toho kvůli mlze moc vidět nelze a na kopcích pak už vůbec nic. I dnes budeme muset odpočívat. Jdeme alespoň do muzea slavného kolumbijského umělce Fernanda Botera, do muzea bankovnictví a procházíme nečekaně prázdné ulice centra. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Ačkoliv je dnes výročí vyhlášení nezávislosti Kolumbie, v ulicích se prakticky nic neděje. Čekali bychom projevy nebo koncerty, ale nekoná se nic. Výročí tak lze poznat jen podle zavřených obchodů a ozbrojené vojenské ochrany na (doslova) každém rohu historického centra. Vojáků je leckde více než civilistů a pouze na hlavním bulváru se schází větší hloučky lidí. Zatímco ti se baví sledováním několika tanečníků a jedné vrhačky mačet, znudění vojáci se (opět doslova) popichují kulomety. Taková nezávislá zábava. | ||
+ | |||
+ | Když ne ostatní, alespoň my se rozhodujeme slavit. Nedaleko ubytování máme bogotskou | ||
+ | |||
+ | [[denik: | ||
+ | |||
+ | {{fbc>}} |