This shows you the differences between two versions of the page.
Both sides previous revisionPrevious revisionNext revision | Previous revision | ||
denik:16_07_06 [2016/07/18 06:01] – transsib | denik:16_07_06 [2016/07/31 00:30] (current) – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
====== Kolumbie, karibské pláže a konečně vedro! ====== | ====== Kolumbie, karibské pláže a konečně vedro! ====== | ||
- | **6. 7.:** Nočním autobusem jsme se dokrdocali | + | **6. 7.:** Nočním autobusem jsme se dokodrcali |
- | Salento podle průvodce vypadá jako obsah bonboniéry. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a krom náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky. My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a místo průzkumu místních barů jdeme radši spát. | + | Salento podle průvodce vypadá jako koloniální bonboniéra. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a kromě náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky. My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a místo průzkumu místních barů jdeme radši spát. |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | **7. 7.:** Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jsou prostě jen místní charakteristickou dopravou. Je fakt, že to jsou krásné stroje a bez nich by zážitek nebyl tak stylový. :-) Doporučuje se jít na místo odjezdu trochu dříve, aby si člověk zajistil odvoz. Džípy jezdí jen každou hodinu a turistů je moc. Není to ale úplně správná informace, při příjezdu džípu se okolo udělá chumel a ve výsledku je jedno, kdo kdy přišel. Nakonec se ale daří a ačkoliv nesedíme uvnitř, povláváme šťastně venku na zábradlí. | + | **7. 7.:** Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jsou prostě jen místní charakteristickou dopravou. Je fakt, že to jsou krásné stroje a bez nich by zážitek nebyl tak stylový. :-) Doporučuje se jít na místo odjezdu trochu dříve, aby si člověk zajistil odvoz. Džípy jezdí jen každou hodinu a turistů je moc. Není to ale úplně správná informace, při příjezdu džípu se okolo udělá chumel a ve výsledku je jedno, kdo kdy přišel. Nakonec se ale daří a ačkoliv nesedíme uvnitř, povláváme šťastně venku na stupátku. |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | Údolí je nejvíce známé pro své krásné sytě zelené svahy (tak zelenou zelenou jsme dlouho neviděli) a voskové palmy. Ty mohou dorůstat až 60m výšky a zde roste specifický druh. Dříve se používaly na výrobu svíček a stavbu domů, dnes už převážně jen tak rostou. Procházíme asi 5km dlouhý trek, na jehož konci je ještě jedna zajímavost, | + | Údolí je nejvíce známé pro své krásné sytě zelené svahy (tak zelenou zelenou jsme dlouho neviděli) a voskové palmy. Ty mohou dorůstat až 60m výšky a jsou specifické výskytem v tomto údolí. Dříve se používaly na výrobu svíček a stavbu domů, dnes už převážně jen tak rostou. Procházíme asi 5 km dlouhý trek, na jehož konci je ještě jedna zajímavost, |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | Zpět se snažíme dostat ještě za světla, protože nás dnes čeká další pokračování cesty. Pojedeme zpět do Arménie a z ní asi 6 hodin autobusem do města Medellín (místní říkají Medežín). To bylo ještě do roku 1993 centrem obchodu s kokainem a pro cizince prakticky nebylo možné město navštívit (úřadoval zde slavný Pablo Escobar). Dnes už by mělo mít pověst o něco lepší a k turistům být více přívětivé. Přijedeme v noci, v nejlepším čase pro ověření. | + | Zpět se snažíme dostat ještě za světla, protože nás dnes čeká další pokračování cesty. Pojedeme zpět do Arménie a z ní asi 6 hodin autobusem do města Medellín (místní říkají Medežín). To bylo ještě do roku 1993 centrem obchodu s kokainem a pro cizince prakticky nebylo možné město navštívit (úřadoval zde slavný |
- | **8. 7.:** Přijíždíme po jedné ráno. Našli jsme relativně levný hostel v centru (45 000COP, 375Kč), který by nás měl přijmout i v noci. V rámci bezpečnostních opatření se rozhodujeme pro cestu taxíkem, jednak je to daleko a pak taxík vychází jen o něco dráž než MHD (asi 6km za 75kč). Vše se zadařilo a prohlídka města bude pokračovat zase až za světla. | + | **8. 7.:** Přijíždíme po jedné ráno. Našli jsme relativně levný hostel v centru (45 000COP, 375Kč), který by nás měl přijmout i v noci. V rámci bezpečnostních opatření se rozhodujeme pro cestu taxíkem, jednak je to daleko a pak taxík vychází jen o něco dráž než MHD (asi 6 km za 75kč). Vše se zadařilo a prohlídka města bude pokračovat zase až za světla. |
Medellín je město obrovské, má přes 2,5 milionu obyvatel a rozkládá se v údolí i po okolních kopcích. Přepravovat se jde sítí metra, autobusů i lanovek. Toho hned využíváme a protože nechceme ve městě trávit příliš mnoho času, užíváme si zrychlenou prohlídku z výšky lanovky. Procházíme alespoň centrum a ochutnáváme všechno nové ovoce ze stánků, kterých je v celé Kolumbii nepočítaně. Nabídka je o něco bohatší, než v Peru a Bolívii, ale na druhou stranu přichází ke slovu všudepřítomné plasty. Zatímco předtím si bylo možné nechat připravit ovocný džus do skla, Kolumbie je výhradně plastová. Pokud si kupujeme ovoce samotné, máme velký problém vysvětlit, že plastový sáček nechceme, i když je zdarma. | Medellín je město obrovské, má přes 2,5 milionu obyvatel a rozkládá se v údolí i po okolních kopcích. Přepravovat se jde sítí metra, autobusů i lanovek. Toho hned využíváme a protože nechceme ve městě trávit příliš mnoho času, užíváme si zrychlenou prohlídku z výšky lanovky. Procházíme alespoň centrum a ochutnáváme všechno nové ovoce ze stánků, kterých je v celé Kolumbii nepočítaně. Nabídka je o něco bohatší, než v Peru a Bolívii, ale na druhou stranu přichází ke slovu všudepřítomné plasty. Zatímco předtím si bylo možné nechat připravit ovocný džus do skla, Kolumbie je výhradně plastová. Pokud si kupujeme ovoce samotné, máme velký problém vysvětlit, že plastový sáček nechceme, i když je zdarma. | ||
Line 25: | Line 25: | ||
Večer ještě přejíždíme dál od civilizace, do vesnice Guatape u jezera Embalse Del Peñol (no jezera, rezervoáru pro vodní elektrárnu, | Večer ještě přejíždíme dál od civilizace, do vesnice Guatape u jezera Embalse Del Peñol (no jezera, rezervoáru pro vodní elektrárnu, | ||
- | **9. 7.:** Sice jsme utekli mimo velkoměsto, | + | **9. 7.:** Sice jsme utekli mimo velkoměsto, |
- | Ke konci dne ještě jdeme na krátký výlet k vodopádům. Ne zcela dobře značenou a vyšlapanou, | + | Ke konci dne ještě jdeme na krátký výlet k vodopádům. Ne zcela dobře značenou a vyšlapanou, |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
Line 35: | Line 35: | ||
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | Navečer nás čeká poslední dlouhý autobusový přejezd. Nejdříve zpět do Medellínu za 13 000COP (110Kč) a poté spoj až na úplný sever Kolumbie do města | + | Navečer nás čeká poslední dlouhý autobusový přejezd. Nejdříve zpět do Medellínu za 13 000COP (110Kč) a poté spoj až na úplný sever Kolumbie do města |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | **11. 7.:** Vítá nás Cartagena! Vítá nás vedrem, neskutečným vedrem. Je tu 35 stupňů ve stínu a sluníčku se bojíme teploměr vystavovat. Teplo je doplněné velkou vzdušnou vlhkostí, takže má člověk neustálý pocit, jako by právě vylezl z vany. Ubytování máme zařízené předem, dle hodnocení je krásné, ale není zrovna v bezpečné čtvrti. Za světla je nicméně v pořádku a my tedy odvážně nasedáme do autobusu. Pověsti nelhaly ani o jednom, ani o druhém. Za velikou zdí se schovává místo se zahrádkou, hamakami a veškerým pohodlím. Před zdí je binec na ulici, popíjející skupinky a u řeky za domem trochu i toho pravého slamu. Na druhou stranu, většina lidí je milá a usměvavá. Nebýt všude u recepce hostelu výstražné cedule (nechodit ven s telefonem/ | + | **11. 7.:** Vítá nás Cartagena! Vítá nás vedrem, neskutečným vedrem. Je tu 35 stupňů ve stínu a sluníčku se bojíme teploměr vystavovat. Teplo je doplněné velkou vzdušnou vlhkostí, takže má člověk neustálý pocit, jako by právě vylezl z vany. Ubytování máme zařízené předem, dle hodnocení je krásné, ale není zrovna v bezpečné čtvrti. Za světla je nicméně v pořádku a my tedy odvážně nasedáme do autobusu. Pověsti nelhaly ani o jednom, ani o druhém. Za velikou zdí se schovává místo se zahrádkou, hamakami a veškerým pohodlím. Před zdí je binec na ulici, popíjející skupinky a u řeky za domem trochu i toho pravého slamu. Na druhou stranu, většina lidí je milá a usměvavá. Nebýt všude u recepce hostelu výstražné cedule (nechodit ven s telefonem/ |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | **12. 7.:** Trochu jsme si zvykli, že lepší (menší) teplota nebude a vyrážíme do města. Alespoň na náměstí Simona Bolivara, k domům bývalé španělské inkvizice (a prakticky blízko postaveného vězení) a do přístavu. Rádi bychom vyrazili na okolní ostrovy a slavnou bílou pláž jižně pod Cartageñou. Ale po krátkém průzkumu zjišťujeme, | + | **12. 7.:** Trochu jsme si zvykli, že lepší (menší) teplota nebude a vyrážíme do města. Alespoň na náměstí Simona Bolivara, k domům bývalé španělské inkvizice (a prakticky blízko postaveného vězení) a do přístavu. Rádi bychom vyrazili na okolní ostrovy a slavnou bílou pláž |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | **13. 7.:** Dnešní plán, | + | **13. 7.:** Dnešní plán, |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | **14. 7.:** Nastává den přesunu, dnes pokračujeme dále do Santa Marty, na poslední trek v Jižní Americe. Před odjezdem stíháme navštívit hrad Castillo San Felipe de Barajas, postavený roku 1536 a postupně rozšiřovaný a upravovaný až do roku 1763. Ten je údajně největší a nejpropracovanější španělskou stavbou v Kolumbii vůbec a je zapsán jako světové dědictví UNESCO. Hrad samotný je zajímavý propracovaným systémem chodeb a obraných | + | **14. 7.:** Nastává den přesunu, dnes pokračujeme dále do Santa Marty, na poslední trek v Jižní Americe. Před odjezdem stíháme navštívit hrad Castillo San Felipe de Barajas, postavený roku 1536 a postupně rozšiřovaný a upravovaný až do roku 1763. Ten je údajně největší a nejpropracovanější španělskou stavbou v Kolumbii vůbec a je zapsán jako světové dědictví UNESCO. Hrad samotný je zajímavý propracovaným systémem chodeb a obranných |
{{gallery>: | {{gallery>: | ||
- | [[denik: | + | [[denik: |
{{fbc>}} | {{fbc>}} |