This shows you the differences between two versions of the page.
Next revision | Previous revision | ||
denik:16_07_06 [2016/07/17 06:38] – created transsib | denik:16_07_06 [2016/07/31 00:30] (current) – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
- | 6. 7.: Nočním autobusem jsme se dokrdocali do Cali akorát na osmou ranní. Rádi bychom šli spát, ale na Kolumbii už máme poměrně přesný plán (máme letenky zpět) a není času nazbyt. Snídáme empanády a umělé džusy z lahve (něco jako naše limonády Zonky) | + | ====== Kolumbie, karibské pláže a konečně vedro! ====== |
+ | **6. 7.:** Nočním autobusem jsme se dokodrcali do Cali akorát na osmou ranní. Rádi bychom šli spát, ale na Kolumbii už máme poměrně přesný plán (máme letenky zpět) a není času nazbyt. Snídáme empanády a umělé džusy z lahve (něco jako naše limonády Zonky) a pořizujeme nejlevnější (a nejdřív odjíždějící) spoj do Arménie. Zatímco po Bolívii, Peru a Ekvádoru se cestovalo levně, tady se už ceny cestování opět zvedají. Ale nijak závratně, vlastně se jen vyrovnávají těm českým. Do Arménie jedeme 180km za 22 000COP (185Kč) a 5hodin. Autobusy tu jezdí neskutečně pomalu. Ani Arménie ale není naší finální destinací a dále přesedáme na další, tentokrát už pouze hodinový (26km) autobus do městečka Salento. | ||
+ | Salento podle průvodce vypadá jako koloniální bonboniéra. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a kromě náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky. My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a místo průzkumu místních barů jdeme radši spát. | ||
- | Salento podle průvodce vypadá jako čokolády v bonboniéře. Po příjezdu je nám jasné, co měl autor na mysli. Krásně malované staré baráčky, různě zdobené a každý vypadá jako z nějaké barevné kolekce. Městečko je malinké a krom náměstí a jedné rušné ulice toho k prohlídce více není. Snad jen kříž na kopci nad městem, kde jsou k velké radosti Zuzky i houpačky! My jsme sem ale nepřijeli za městem samotným, nýbrž za blízkým údolím Valle de Cocora. Budeme vyrážet brzy ráno a dneska tedy žádné bary, ale co nejdřív spát. | + | {{gallery>: |
- | 7. 7.: Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jako místní | + | **7. 7.:** Do Valle de Cocora jezdí džípy. Těžko říct proč, místa v nich je pomálu, jedou pomalu a do údolí vede krásná asfaltka. Snad jsou prostě jen místní |
- | Údolí je nejvíce známé pro krásné sytě zelené svahy (tak zelenou zelenou jsme dlouho neviděli) a voskové palmy. Ty mohou dorůstat až 60m výšky a zde roste specifický druh. Dříve se používali na výrobu svíček a stavbu domů, dnes už převážně jen tak rostou. Procházíme asi 5km trek, na jehož konci je ještě jedna zajímavost, | + | {{gallery>: |
- | Zpět se snažíme dostat | + | Údolí |
- | 8. 7.: Přijíždíme po jedné ráno. Našli jsme relativně levný hostel v centru (45000COP, 375Kč), který by nás měl přijmout i v noci. V rámci bezpečnostních opatření se rozhodujeme pro cestu taxíkem, jednak je to daleko a pak taxík vychází jen o něco dráž než MHD (asi 6km za 75kč). Vše se zadařilo a prohlídka města bude pokračovat zase až za světla. | + | {{gallery> |
- | Medellín | + | Zpět se snažíme dostat |
- | Večer ještě přejíždíme | + | **8. 7.:** Přijíždíme |
- | 9. 7.: Sice jsme utekli mimo velkoměsto, | + | Medellín je město obrovské, má přes 2,5 milionu obyvatel |
- | 10. 7.: Jelikož včera překazil výlet na vodopády blížící se večer a kousající pes, vyrážíme dnes znovu. Jdeme nezdokumentovanou cestou na doporučení majitele hostelu, ve kterém bydlíme. Ačkoliv je trochu problém cestu v džunglí najít, odměnou je jediné koupání v okolí (vyjma hotelů s bazény, na které nemáme) navíc v liduprázdné krajině. Tentokrát dokonce žádní psi, jen koně a krávy. | + | {{gallery> |
- | Navečer nás čeká poslední dlouhý autobusový | + | Večer ještě |
- | 11. 7.: Vítá nás Cartagena! Vítá nás vedrem, neskutečným vedrem. Je tu 35 stupňů ve stínu | + | **9. 7.:** Sice jsme utekli mimo velkoměsto, ale rozhodně ne mimo ruch ulice. Spíme blízko náměstí |
- | 12. 7.: Trochu jsme si zvykli, že lepší (menší) teplota nebude a vyrážíme do města. Alespoň | + | Ke konci dne ještě jdeme na krátký výlet |
- | 13. 7.: Dnešní plán, playa Blanca na vlastní pěst. Jde o pravou karibskou pláž s drinky se slunečníčky, | + | {{gallery> |
- | 14. 7.: Nastává den přesunu, dnes pokračujeme dále do Santa Marty, na poslední trek v Jižní Americe. Před odjezdem ještě jdeme do města | + | **10. 7.:** Jelikož včera |
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Navečer nás čeká poslední dlouhý autobusový přejezd. Nejdříve zpět do Medellínu za 13 000COP (110Kč) a poté spoj až na úplný sever Kolumbie do města Cartagena de Indias za 125 000COP (1050Kč). Jestli někde v Kolumbii máme pocit bezpečí, je to právě v autobusech. První spoj jel 80km přes dvě hodiny, druhý spoj si s ním v rychlosti nezadal, a 640km dlouhý úsek zvládl za 13 hodin. Alespoň je v autobusech pohodlí (ještě aby ne, za tu cenu), zvlášť dálkový autobus byl perfektní. Vždy nás potěší, když je na palubě fungující záchod. To znamená hezký večer s filmem a pivem (pokud od nákupu na nástupišti nezteplalo). | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **11. 7.:** Vítá nás Cartagena! Vítá nás vedrem, neskutečným vedrem. Je tu 35 stupňů ve stínu a sluníčku se bojíme teploměr vystavovat. Teplo je doplněné velkou vzdušnou vlhkostí, takže má člověk neustálý pocit, jako by právě vylezl z vany. Ubytování máme zařízené předem, dle hodnocení je krásné, ale není zrovna v bezpečné čtvrti. Za světla je nicméně v pořádku a my tedy odvážně nasedáme do autobusu. Pověsti nelhaly ani o jednom, ani o druhém. Za velikou zdí se schovává místo se zahrádkou, hamakami a veškerým pohodlím. Před zdí je binec na ulici, popíjející skupinky a u řeky za domem trochu i toho pravého slamu. Na druhou stranu, většina lidí je milá a usměvavá. Nebýt všude u recepce hostelu výstražné cedule (nechodit ven s telefonem/ | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **12. 7.:** Trochu jsme si zvykli, že lepší (menší) teplota nebude a vyrážíme do města. Alespoň na náměstí Simona Bolivara, k domům bývalé španělské inkvizice (a prakticky blízko postaveného vězení) a do přístavu. Rádi bychom vyrazili na okolní ostrovy a slavnou bílou pláž Playa Blanca jižně pod Cartagenou. Ale po krátkém průzkumu zjišťujeme, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **13. 7.:** Dnešní plán, Playa Blanca na vlastní pěst. Jde o pravou karibskou pláž s drinky se slunečníčky, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **14. 7.:** Nastává den přesunu, dnes pokračujeme dále do Santa Marty, na poslední trek v Jižní Americe. Před odjezdem stíháme navštívit hrad Castillo San Felipe de Barajas, postavený roku 1536 a postupně rozšiřovaný a upravovaný až do roku 1763. Ten je údajně největší a nejpropracovanější španělskou stavbou v Kolumbii vůbec a je zapsán jako světové dědictví UNESCO. Hrad samotný je zajímavý propracovaným systémem chodeb a obranných valů, díky čemuž se ho nikdy nepodařilo dobýt, ale také krásným výhled na celé město. Spoléhali jsme na krátkou návštěvu a brzké pokračování naší cesty, nicméně po zaplacení vstupného a vkročení do hradu se spustila bouřka, jakou jsme dlouho nezažili. Pod malým přístřeškem na vrcholku hradu jsme asi hodinu mokli a pozorovali blesky široko daleko. Je fakt, že pro tuhle podívanou jsme si snad lepší místo vybrat nemohli. Nakonec jsme místo jedné hodiny strávili na hradě téměř tři, ale i tak se povedlo chytit odpolední minibus a vydat se na pětihodinovou cestu dál. V Santa Martě máme ubytování přímo na pobřeží, nijak zvlášť pěkné, ale poklidné a s přátelskou atmosférou. Přípravy na poslední trek mohou začít! | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | [[denik: | ||
+ | |||
+ | {{fbc>}} |