User Tools

Site Tools

Trace:
denik:16_05_19

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revision		Previous revision
denik:16_05_19 [2016/05/30 02:15] – transsibdenik:16_05_19 [2016/08/29 21:57] (current) – transsib
Line 1: Line 1:
-====== Nelegální přechod hranic a solná pláň v Bolívii ======+====== Ilegální přechod hranic a solná pláň v Bolívii ======
  
  
-**19. 5.:** Jedeme ve třech, na cestu z Aldea Luny se k nám přidává Blair, 20letý kluk ze Skotska. Je to trochu pako, ale je s ním zábava. Nejí zeleninu, básní o smažené čokoládě, smažené pizze, smaženém řízku a dalších skotských specialitách. Na vegetariánské farmě dost trpěl. :-) Máme namířeno do Jujuy a z toho hned do Pulmamarcy, což je malé městečko na severu, podobně jako Aldea Luna, jen v jiném údolí. Proměna krajiny je ale neuvěřitelná, ze zelených lesů je pustá poušť, kaktusy a nádherné barvené hory – ostatně po těch se tu chystáme šplhat. Blaira jsme tu na dva dny adoptovali a snad přežije zbytek cesty v pohodě. Rozhodl se přijet na čtrnáct dní pouze na farmu (přiletěl přímo do Jujuy a nechal se odvézt z letiště) a zbývá mu ještě týden na prohlídku okolí. S ubytováním není v tuhle dobu žádný problém, ve velkém hostelu jsme prakticky sami (130pesos/osoba, asi 220kč) a turisty by člověk pohledal. Není se tolik čemu divit, na sluníčku je pěkně, ve stínu dost chladno a večer a ráno máme pod nulou. Je na čase ulovit nějakou čepici z lamy.+**19. 5.:** Jedeme ve třech, na cestu z Aldea Luny se k nám přidává Blair, 20letý kluk ze Skotska. Je to trochu pako, ale je s ním zábava. Nejí zeleninu, básní o smažené čokoládě, smažené pizze, smaženém řízku a dalších skotských specialitách. Na vegetariánské farmě dost trpěl. :-) Máme namířeno do Jujuy a z toho hned do Purmamarcy, což je malé městečko na severu, podobně jako Aldea Luna, jen v jiném údolí. Proměna krajiny je ale neuvěřitelná, ze zelených lesů je pustá poušť, kaktusy a nádherné barvené hory – ostatně po těch se tu chystáme šplhat. Blaira jsme tu na dva dny adoptovali a snad přežije zbytek cesty v pohodě. Rozhodl se přijet na čtrnáct dní pouze na farmu (přiletěl přímo do Jujuy a nechal se odvézt z letiště) a zbývá mu ještě týden na prohlídku okolí. S ubytováním není v tuhle dobu žádný problém, ve velkém hostelu jsme prakticky sami (130pesos/osoba, asi 220kč) a turisty by člověk pohledal. Není se tolik čemu divit, na sluníčku je pěkně, ve stínu dost chladno a večer a ráno máme pod nulou. Je na čase ulovit nějakou čepici z lamy.
  
 {{gallery>:jam:denik:16_05_19}} {{gallery>:jam:denik:16_05_19}}
Line 29: Line 29:
  
 {{gallery>:jam:denik:16_05_23b}} {{gallery>:jam:denik:16_05_23b}}
 +
 +{{ youtube>BSvfnmNI0n4?small }}
  
 **24. 5.:** Včas si všímáme, že v Bolívii je jiný čas než v Argentině (popravdě jen díky recepčnímu, který nám odmítá dát snídani o hodinu dříve) a na místo odjezdu tak dorážíme přesně. Výprava je veliká, 12 turistů, čtyři na každé auto. Vyrážíme lehce po osmé a hlavně stoupáme, z 3200m n.m. se postupně dostáváme až ke 4800m n.m.. Cestou nás doprovází okolo pobíhající lamy a u jedné laguny i pár divokých pštrosů. Je skoro s podivem, že tady lam žije tolik, v okolí prakticky nic neroste a nejčastěji jsou vidět suché žluté trsy trávy nebo malé pichlavé keříky. Vody je ve výšce pomálu a když už se někde usadí, bývá plná síry, barevných kovů a minerálů. Vyjíždíme do nejvyššího bodu k „Pueblo Fantasma“, tedy doslova k vesničce duchů. Od 16. do 19. století tu v nelidských podmínkách probíhala těžba drahých kovů a kamenů. Havíři otročili, šéfové si užívali výnosů, což vyústilo v několik povstání. Těžilo se převážně stříbro, ale i zlato nebo měď. Jakmile přestala být těžba výnosná, celá vesnice byla rozpuštěna a na úbočí zbylo krom děr v zemi i spusta kamenných domů po přibližně 5 tisících obyvatelích. Po potřebné fotodokumentaci a odzkoušení, jak je v takové výšce náročné někam šplhat, natožpak dolovat, sjíždíme k našemu prvnímu ubytování. Během klesání nám na střeše vedle našich zavazadel praská uložený kanystr s benzínem. Ztráta sice není veliká, aby narušila zbytek cesty, ale je dostatečná na to, aby Zuzky spacák voněl jako čerpací stanice. Nedá se nic dělat, je jasné, že si spacáky budeme muset prohodit. :-) **24. 5.:** Včas si všímáme, že v Bolívii je jiný čas než v Argentině (popravdě jen díky recepčnímu, který nám odmítá dát snídani o hodinu dříve) a na místo odjezdu tak dorážíme přesně. Výprava je veliká, 12 turistů, čtyři na každé auto. Vyrážíme lehce po osmé a hlavně stoupáme, z 3200m n.m. se postupně dostáváme až ke 4800m n.m.. Cestou nás doprovází okolo pobíhající lamy a u jedné laguny i pár divokých pštrosů. Je skoro s podivem, že tady lam žije tolik, v okolí prakticky nic neroste a nejčastěji jsou vidět suché žluté trsy trávy nebo malé pichlavé keříky. Vody je ve výšce pomálu a když už se někde usadí, bývá plná síry, barevných kovů a minerálů. Vyjíždíme do nejvyššího bodu k „Pueblo Fantasma“, tedy doslova k vesničce duchů. Od 16. do 19. století tu v nelidských podmínkách probíhala těžba drahých kovů a kamenů. Havíři otročili, šéfové si užívali výnosů, což vyústilo v několik povstání. Těžilo se převážně stříbro, ale i zlato nebo měď. Jakmile přestala být těžba výnosná, celá vesnice byla rozpuštěna a na úbočí zbylo krom děr v zemi i spusta kamenných domů po přibližně 5 tisících obyvatelích. Po potřebné fotodokumentaci a odzkoušení, jak je v takové výšce náročné někam šplhat, natožpak dolovat, sjíždíme k našemu prvnímu ubytování. Během klesání nám na střeše vedle našich zavazadel praská uložený kanystr s benzínem. Ztráta sice není veliká, aby narušila zbytek cesty, ale je dostatečná na to, aby Zuzky spacák voněl jako čerpací stanice. Nedá se nic dělat, je jasné, že si spacáky budeme muset prohodit. :-)
Line 37: Line 39:
  
 {{gallery>:jam:denik:16_05_25}} {{gallery>:jam:denik:16_05_25}}
 +
 +{{ youtube>THVQDmoi3SM?small }}
  
 **26. 5.:** Dnešní plán: pelikáni. Zatímco včera jsme viděli jen pár nespolečenských kousků, dnešní laguny jsou pelikánů plné a máme je doslova, co by kamenem dohodil. :-) Jednoho až překvapí, jak jsou to zvířata činorodá a pohyblivá, ale to nejde s těmi ze ZOO čekajícími na pravidelnou krmi prostě srovnávat. Po laguně pokračujeme dál okolo sice neaktivní, ale kouřící sopky a dolů na začátek solné pláně. Tady se táhne železniční trať spojující bolivijské Uyuni a chilskou Antofagastu, ale vlak jezdí jen párkrát týdně a tak je to hlavně krásné místo na fotky kolejí mizejících kdesi v dáli. Krajina se naštěstí neustále mění (přejezdy jsou dlouhé) a dobře jde pozorovat bývalou vulkanickou činnost okolních kopců, viz foto krajiny posypané kameny, je neuvěřitelné, na jakou vzdálenost dokáže sopka své projektily vrhnout. Dnešní noc spíme přímo u solné pláni a to v budově postavené ze solných bloků. Je to trochu turistický tah, ale je fakt, že nazeřaná sůl se jako stavební materiál používá. Jdeme spát hodně brzo, zítra vstáváme v pět a jdeme mrznout při pohledu na svítání slunce. **26. 5.:** Dnešní plán: pelikáni. Zatímco včera jsme viděli jen pár nespolečenských kousků, dnešní laguny jsou pelikánů plné a máme je doslova, co by kamenem dohodil. :-) Jednoho až překvapí, jak jsou to zvířata činorodá a pohyblivá, ale to nejde s těmi ze ZOO čekajícími na pravidelnou krmi prostě srovnávat. Po laguně pokračujeme dál okolo sice neaktivní, ale kouřící sopky a dolů na začátek solné pláně. Tady se táhne železniční trať spojující bolivijské Uyuni a chilskou Antofagastu, ale vlak jezdí jen párkrát týdně a tak je to hlavně krásné místo na fotky kolejí mizejících kdesi v dáli. Krajina se naštěstí neustále mění (přejezdy jsou dlouhé) a dobře jde pozorovat bývalou vulkanickou činnost okolních kopců, viz foto krajiny posypané kameny, je neuvěřitelné, na jakou vzdálenost dokáže sopka své projektily vrhnout. Dnešní noc spíme přímo u solné pláni a to v budově postavené ze solných bloků. Je to trochu turistický tah, ale je fakt, že nazeřaná sůl se jako stavební materiál používá. Jdeme spát hodně brzo, zítra vstáváme v pět a jdeme mrznout při pohledu na svítání slunce.
Line 43: Line 47:
  
 {{gallery>:jam:denik:16_05_26}} {{gallery>:jam:denik:16_05_26}}
 +
 +{{ youtube>uYxDHt25dz8?small }}
  
 **27. 5.:** Mrzneme. Myšlenka, že solná pláň bude vyhřátá od slunce a není tedy potřeba oblékat tolik vrstev se ukázala jako mylná. Vyrážíme za tmy přes zcela hladkou pláň a přijíždíme na „ostrov“, tedy kus vyvřelé pevniny uprostřed hladkého moře soli. Za výhled je ovšem nutné zaplatit, cena 30 bolivianů (105 korun) za osobu je v porovnání s cenou jídla a služeb obzvláště vysoká. Turistické atrakce si prostě servítky neberou. No alespoň východ slunce stojí za to a hlavně začíná být alespoň trochu teplo. Pokračujeme dál po pláni, která je všude (a neuvěřitelně) bílá. Součástí je i nějaké to turistické focení (viz dole) a krátká zastávka v solném hotelu uprostřed pláně. Před přibližně dvěma lety se tu stavovala výprava žlutých trabantů a my se vydáváme hledat známky jejich návštěvy. Nějakou dobu to trvá, ale nakonec žlutou nálepku, která už dávno žlutá není, nacházíme! Narozdíl od trabantů však nasedáme do většího auta s náhonem všech čtyř kol, vyrážíme opačným směrem a pokračujeme k městu Uyuni. Blízko města je (kromě rozsáhlé skládky) i známý hřbitov lokomotiv. Ještě na začátku 20. století byla vlaková doprava v Jižní Americe značně využívaná, od těch dob se ale tratí bohužel zachovalo jen velmi málo a téměř vše nahradila doprava autobusová. Zde tak na několika stovkách metrů kolejí odpočívá zaparkováno přes dvacet krásných parních lokomotiv, které bohužel více než dopravě, slouží jako místo pro večerní výpravy dorostenců. **27. 5.:** Mrzneme. Myšlenka, že solná pláň bude vyhřátá od slunce a není tedy potřeba oblékat tolik vrstev se ukázala jako mylná. Vyrážíme za tmy přes zcela hladkou pláň a přijíždíme na „ostrov“, tedy kus vyvřelé pevniny uprostřed hladkého moře soli. Za výhled je ovšem nutné zaplatit, cena 30 bolivianů (105 korun) za osobu je v porovnání s cenou jídla a služeb obzvláště vysoká. Turistické atrakce si prostě servítky neberou. No alespoň východ slunce stojí za to a hlavně začíná být alespoň trochu teplo. Pokračujeme dál po pláni, která je všude (a neuvěřitelně) bílá. Součástí je i nějaké to turistické focení (viz dole) a krátká zastávka v solném hotelu uprostřed pláně. Před přibližně dvěma lety se tu stavovala výprava žlutých trabantů a my se vydáváme hledat známky jejich návštěvy. Nějakou dobu to trvá, ale nakonec žlutou nálepku, která už dávno žlutá není, nacházíme! Narozdíl od trabantů však nasedáme do většího auta s náhonem všech čtyř kol, vyrážíme opačným směrem a pokračujeme k městu Uyuni. Blízko města je (kromě rozsáhlé skládky) i známý hřbitov lokomotiv. Ještě na začátku 20. století byla vlaková doprava v Jižní Americe značně využívaná, od těch dob se ale tratí bohužel zachovalo jen velmi málo a téměř vše nahradila doprava autobusová. Zde tak na několika stovkách metrů kolejí odpočívá zaparkováno přes dvacet krásných parních lokomotiv, které bohužel více než dopravě, slouží jako místo pro večerní výpravy dorostenců.
Line 50: Line 56:
 Náš zájezd končí a my stojíme v městě Uyuni ponecháni napospas svému osudu. Od teď dál zas vše na svých bedrech, žádná připravená jídla ani svačinky. Nedá se svítit, pokračujeme! Náš zájezd končí a my stojíme v městě Uyuni ponecháni napospas svému osudu. Od teď dál zas vše na svých bedrech, žádná připravená jídla ani svačinky. Nedá se svítit, pokračujeme!
  
-[[denik:16_05_02|< Do divočiny a hor na severu Argentiny]]+[[denik:16_05_02|< Do divočiny a hor na severu Argentiny]] | [[denik:16_05_27|Letadlem přes blokády v Bolívii >]]
  
 {{fbc>}} {{fbc>}}
  
  
denik/16_05_19.1464567341.txt.gz · Last modified: 2016/05/30 02:15 by transsib

Page Tools

Except where otherwise noted, content on this wiki is licensed under the following license: CC Attribution-Share Alike 4.0 International
CC Attribution-Share Alike 4.0 International Valid HTML5 Valid CSS Driven by DokuWiki