21. 9. 3:00 - Konečně jsem byl vyplivnut letadlem v Da Nangu. Kdo chce okusit pravý vietnamský lowcost, Vietjet je ideální volbou. Pro ostatní včetně osob se slabšími nervy radši jinou společnost. Jen pro zábavu: let je postupně odsouván na pozdější dobu, informace na obrazovkách jsou neaktuální/jiné/nepravdivé (lze zvolit cokoliv) a ještě si o Vás myslí, že chcete letadlo vyhodit do povětří a pět hodin po odbavení (před čtyřmi se mělo odlétat) musíte jít přebalit krosnu kvůli notebooku.

V Da Nangu je naštěstí letiště blízko města a tak beru bagáž a vydávám se na noční procházku. Překvapivě jsou všechny hostely zavřené, až nakonec narážím na jeden (Funtastic hostel), kam zalézt jde - i ve čtyři ráno se zde popíjí pivo. To zní dobře. Je sice plno, ale po krátkém pokecání můžu aspoň přespat v recepci. Hostel má natolik pohodovou atmosféru, že tu na dva další dny končím a do původně plánovaného Hoi Anu jen zajedu.

Téhož dne odpoledne - přece jen pár hodin spánku nebylo příliš výživných, tak dnes jen půjčuju kolo a jedu po okolí. Jde se dostat až k plážím a s trochou stoupání i k 67m (ve V. nejvyšší) vysoké soše budhy, která na město z dohlíží z hor. Nejedná se o ledajakou sochu, ale o “lady budhu”, ztvárnění budhy v podobě docela pěkné dívky. Večer ještě sedím na pivu na pláži a zakecávám se vietnaským rybářem. Krátké povídání končí pozváním na skvělou grilovanou rybu, kteréž maso se společně se zeleninou zabalí do rýžového papíru, namočí v omáčce a pojídá, bezvadné.

22. 8. Po včerejší projížďce na kole si trochu víc věřím a půjčuju motorku. Chci se vydat do malého městečka Hoi An a na blízké mramorové hory, je to sem vlastně také nejlevnější způsob dopravy. Hoi An není špatný - lze zde najít lokální pivovary (malé za 3 koruny! kvůli motorce dávám jen tři…) a pochutiny všeho druhu (báječné je Café 99). Jinak ale jde o pěkné, nicméně neskutečně turistické místo. Na turismus je zde zaměřené téměř vše a v centru je každý první dům obchod se suvenýry a každý druhý restaurace. Mramorové hory jsou o poznání klidnější (jsem tam hodinu před zavíračkou) a jdou krásně prolézat. Uvnitř hor jsou jeskyně a v nich sedící a strážící budhové (z mramoru), atmosféra moc pěkná. Hory jsem si užil hezky do setmění, při návratu mě pak už jen trochu překvapilo, že moje motorka nemá světla - respektive má, ale ne že by jediné z nich svítilo. Doprava zde trochu připomíná velké mraveniště, každý Vietnamec si nese svůj kousek dřívka jinam a všichni se snaží správně proplést. I když má Da Nang o poznání klidnější dopravu než Saigon, návrat do hostelu byl zážitek. Večer jdeme šťastné návraty oslavit.

23. 8. Po oslavování návratu mě pěkně bolí hlava. Navíc je příšerný vedro, kombinace obojího dost hrozná. Stíhám tak jen koupit a ztratit lístek na autobus a odpoledne (po získání náhradního, překvapivě zadarmo) se vydat na další pokračování cesty.