This shows you the differences between two versions of the page.
Next revision | Previous revisionNext revisionBoth sides next revision | ||
denik:14_06_28 [2014/06/30 09:47] – created transsib | denik:14_06_28 [2014/07/01 14:01] – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
- | {{ : | ||
- | {{ : | ||
- | {{ : | ||
- | {{ : | ||
- | {{ : | ||
- | {{ : | ||
{{ : | {{ : | ||
{{ : | {{ : | ||
{{ : | {{ : | ||
{{ : | {{ : | ||
+ | |||
+ | Verchoturieské nádraží nás vyplivne do malého městečka, které překvapivě nespí. Ale stačí jeden dotaz, abychom zjistili, že opatství, do kterého máme namířeno, se nachází 8 kilometrů daleko. Pěšky je to na celou noc, ve třech a s megakrosnami asi nikoho nestopneme. Nebo ano? Co zkusit stopnout MHD? Jdem do toho a řidič překvapivě zastaví a za pár rublů nás doveze přímo před monumentální komplex opatství Verchoturie. | ||
+ | |||
+ | Chvíli postáváme venku, ale branka je otevřená, tak vejdeme. Mnich, co hlídá u vchodu, nás překvapivě nevyhodí, ale vybaví nás dlouhými sukněmi (zavinovací a černé, docela šik na mužský klášter) a šátky na hlavu. Po obligátním vysvětlení, | ||
+ | |||
+ | Mnich nás odvede do staré ubytovny, kde zkontrolují naše pasy a ubytují nás na pokojích po cca 20 lidech. Na našem pokoji už se ukládá asi pět ruských sester, které nás podarují domácími pirožky se zelím a čajem a asi by rády poklábosily na nějaké to svaté téma, ale my nemáme čas. | ||
+ | |||
+ | Na večeři nás totiž pozval sám představený kláštera, otec NevímeJakSeJmenoval. Usedáme u dlouhého stolu a dostáváme boršč, těstoviny se sýrem a samozřejmě čaj. Otec NevímeJakSeJmenoval nemluví ani slovo anglicky, ale my už jsme ostřílení, | ||
+ | |||
+ | Spát se chodí kolem půlnoci, vstává se v 6:30 a v sedm začíná pětihodinová modlitba, oběd, výuka a další bohoslužby. Mniši nesmějí jíst živočišné produkty a maso, pít a kouřit. | ||
+ | |||
+ | Náš průvodce má impozantní postavu, smysl pro humor a překvapivě je mu teprve 26 let. Vezme nás na procházku po opatství, kde je mimo několika monumentáních kostelů a naší ubytovny ještě ubytovna pro mnichy a chlapecká škola. Otec s neznámým jménem nás pozve ještě na čaj a klikvovou marmeládu a dostaneme se i na intimnější témata, jako je pití vína, které mniši můžou (ale jen čut čut, trošku). | ||
+ | |||
+ | Co mě překvapí, že celibát je u nich volitelný, musí se jen včas rozhodnout, kterou cestu nastoupí. Tak jestli se rozhodujou třeba ve 12, může to být docela osudová chyba. Do takových podrobností ale náš rozhovor nezabíhá. | ||
+ | |||
+ | Usínáme na drátěných houpacích postelích, vyčerpáni dlouhým dnem plným nečekaných zážitků. Ráno v sedm nás čeká modlitba. Vlastně pro nás už v pět, vlivem všech těch časových posunů. | ||
+ | |||
+ | Ráno se rozhodneme, že pětihodinovou bohoslužbu, | ||
+ | |||
+ | Po krátké dopolední prohlídce přilehlého městečka následuje oběd, kde nás rozdělí na ženský a mužský stůl. Zdá se, že večerní společné posezení byla celkem výjimka. Ujímáme se mytí nádobí a Kafeho spolubydlící si všimne naší kytary, kterou se už od Prahy marně snažíme naladit. Ujme se jí a zazpívá s ní pár náboženských songů. | ||
+ | |||
+ | Jeden z návštěvníků kláštera, který mluví trochu anglicky, nám nabídne odvoz na nádraží a tlumočnické služby. V autě mu cinkají zvonečky a z rádia se line chorál. Na nádraží zjistíme, že vlak nám odjíždí za deset minut. Dobrá náhoda, vzhledem k tomu, že jich do Jekatěrinburgu denně jezdí jen opravdu pár. | ||
+ | |||
+ | Posíláme po něm do opatství upřímné díky, pozdravy a malý příspěvek na provoz a odjíždíme s parádním zážitkem (a naladěnou kytarou!) :) | ||
+ | |||
+ | ~~DISCUSSION~~ |