19. 11. Dovolená potvrzená, letenky koupené. Můžeme vyrazit do Thajska. Na všechno málo času, balení večer před odletem.

Zuzka nesnáší létání. Jemně řečeno, nikoho s živější představivostí neznám. Problém řešíme sháněním antidepresiv po okolí. Překvapivě to není až zas takový problém, kdybychom na tom byli po finanční stránce špatně, s klidem se můžeme živit distribucí drog.

Cestu začínáme v 9 ráno na Hlavním nádraží. Odtud nám jede vlak do Vídně a pak od 19:00 pokračujeme letecky, přes Istanbul až do Bangkoku. V zásadě až do Istanbulu vše zcela v pořádku, stíháme, rezervy tak akorát a do letadla směr Bangkok nastupujeme včas. Horší to je na palubě, kdy vysoká oblačnost zabraňuje klidnému letu a jeden z nás dostává panický záchvat. No nechybělo málo a mohli jsme skončit nouzovým přistáním v Pákistánu, naštěstí co nezvládly antidepresiva, zvládly tři panáky vodky. Největší nebezpečí zažehnáno a cesta je volná.

20. 11. Okolo třetí odpoledne přistáváme a jdeme hledat autobus, do centra města jezdí číslo S1 za 60 BTH, staví přímo před letištní halou mezi ostatními komerčními. Teoreticky se jde přepravit i o něco levněji klasickou MHD, ale z důvodu přestupů, času a ceně okolo 40 BTH se to nevyplatí.

V Bangkoku hlavně odpočíváme a užíváme dary nám poskytované tradiční thajskou kuchyní. Potřebujeme se přepravit na sever do Chiang Mai, ale na hlavním nádraží Hua Lamphong nachází volná místa ve vlaku až na sobotu 23. Ostatně památek i masérských salonů je tu k nalezení dost, tak kam spěchat.

22. 11. Abychom přeci jen nezůstali všechny dny v Bangkoku, vyrážíme hodinu jízdy na sever do 100km vzdálené Ayutthayi. Tam i zpět jezdí hned několik vlaků denně a zatímco v klimatizovaném a pohodlném vagóně vyjde jednosměrná jízdenka na 300 BTH, v o něco méně komfortní třetí třídě a možná na stojáka se zaplatí krásná desetina, 30 BTH, to už za výlet stojí.

Na místě je staré centrum doslova zaplněné památkami vzdálené asi 1,5km od nádraží. Nic, co by nešlo dojít, ale ve vedru je o něco pohodlnější tuk tuk (nevíme), kolo (50 BTH) nebo motorka (200 BTH). My půjčujeme dvě kola s tím, že stihneme objet chrámů více. Na začátku dobrý nápad posléze poněkud upadá s poměrně hustou dopravou a navíc zjišťujeme, že přinejmenším památky ve starém centru bychom zvládli obejít lépe pěšky. Poučení pro příště.

Za vidění určitě stojí Wat Phra Si Sanphet, případně Wat Ratchaburana a Wat Phra Mahathat, do každého vstup za 50 BTH.

23. 11. Den odjezdu z Bangkoku. Během dne ještě stíháme masáž a výlet přes řeku na nablýskaný Wat Arun vykládáný nespočetnými porcelánovými dlaždičkami a je to tak akorát, abychom se dopravili na hlavní nádraží. (Tuk tuk za 60-100BTH nebo poblíž bus 35/47) Odtud nám jede noční spací vlak až do Chiang Mai. Pozor na jakékoliv alkoholické nápoje, ty je třeba schovat až do kontroly jízdenek.

24. 11. Je nám zima, ani ne tak cestou na sever, ale důslednou klimatizací ve vlaku. Kdo si nevzal dlouhé kalhoty a tlustou mikinu si odnáší nachlazení. Docela rádi vystupujeme z nočního vlaku a běžíme na autobusové nádraží, po cestě se zahříváme polívkou (jsou masové, takže já mám ve výsledku dvě a Zuzka žádnou) a kupujeme od Green Busu jízdenky do Chiang Rai. Nejsou nejlevnější (160 BTH na jednoho), ale vyráží hned a bývají i dražší. Po třech hodinách cesty jsme na místě. V Chiang Rai nás vítají kavárny plné koček, asi jakási místní móda. Volíme jednu z mála bez zvířat a odpočíváme před další 2-3hodinovou cestou do Chiang Khong. S Green Busem by šlo jet přímo na jeden zátah, ale přestávka není od věci a navíc odsud jedeme s místními bezvadným oprýskaným autobusem za třetinovou cenu - 65BTH na jednoho.

Chiang Khong leží přímo na březích Mekongu. Z hospůdek na náplavce vidíme zítřejší destinaci, Laos a víceméně turistické slowboaty plující po řece až do Luang Prabangu. Ubytování nacházíme v Namkhong guesthouse za krásnou cenu 200BTH (150Kč) a to včetně tropické zahrady a bazénu.

25. 11. Přímo z ubytování nás za 60BTH hází sdílené taxi k hranicím, most s hraničním přechodem není přímo ve městě, ale asi 10km na jihovýchod. Tam po vyplnění nutných (ale zbytečných) úředních dokumentů, předání dvou pasových fotografií a zaplacení $30 jako poplatek za vstupní víza můžeme vkročit na Laoskou stranu řeky.

Hned u hranic čekají řidiči tuk tuků, vše je až překvapivě pečlivě organizované, lístky se kupují v oficiální budce a nikdo se nesnaží turisty okrádat přehnanou cenou. Dokonce jde rovnou zakoupit lístky na loď a to včetně odvozu až k molu (60 000+210 000KIP). My si pořizujeme pouze cestu s tím, že lístky na loď zakoupíme o něco levněji přímo u mola. O něco levněji nakonec znamená 200 000KIP, tj. šetříme každý okolo 25korun. Možná to za to nestojí, ale i tak to v Laosu znamená jedno pivo a to pro každého. :)

Loď odjíždí v 11:30, což jde při odchodu z ubytování v 8 ráno docela pohodlně stihnout. Do Luang Prabangu se lodí jede 2 dny, přičemž v noci se přespává v malé vesnici Pakbeng. Ta je zaměřená převážně na turisty, hlavní silnici téměř bez výjimky obsazují hotely, restaurace a obchody.

Pečlivá organizace celé cesty a zároveň i zaměření na růst turismu je dobře vidět. Žádné podvodné nabídky, žádní naháněči, vše vypadá na první pohled plně pod vládní kontrolou vzkvétajícího turistického ruchu. Před odjezdem lodi dostáváme přednášku o cenách, volitelnou registraci k ubytování, co dělat v případě ztráty lístku a kolik platit za pivo. Nic nás nemůže překvapit. My ale nedáváme na dobře míněné rady a odmítáme nabídku oficiálního ubytování za 100 000KIP (asi 260KČ) a odvozu od mola až do postele. Čekáme, co nám nabídne samotný Pakbeng, a děláme dobře. Zcela identickou nabídku jde totiž sehnat při výstupu z lodi za 50 000KIP, tedy polovinu. To už se nám zdá rozumné a ubytování na noc i s odvozem pořizujeme. Ještě během placení se nás šeptem ptají, za kolik že to máme zrovna my.

Nutno poznamenat, že odvoz je v zásadě zbytečná záležitost, protože vše ve vesnici je dostupné za pár minut pěšky. :)

Loď téměř ničím nepřipomíná místní dopravu, jde v zásadě o turistickou atrakci s několika místními a s dostatkem vychlazeného piva a jiných fermentovaných nápojů (ty je nutné vzít na břehu předem, čehož si je většina pasažérů vědoma).

26. 11. Po krátké zastávce v Pakbengu pokračujeme lodí v 9 ráno. Loď je jiná, o něco svižnější a lehce proplouvá i menší peřeje. I tady je ale na palubě k dispozici vychlazené pivo a občerstvení v podobě instantních polívek. Krom malé nešťastné souhry, kdy teplé oblečení zůstalo v nuceně odložené bagáži pod palubou a zároveň je poránu u řeky zima, tak všechno v pořádku a navečer dorážíme do Luang Prabangu.

Na planinu pohřebních hrnců a dál! >