User Tools

Site Tools


denik:19_01_17

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revision
Previous revision
denik:19_01_17 [2019/03/17 19:01] transsibdenik:19_01_17 [2019/12/13 05:06] (current) transsib
Line 7: Line 7:
 Pokud jsme si mysleli, že autobusové šílenství sídlí převážně v Indii, hrubě jsme se mýlili. Méně ozdob a divokého osvětlení, zato hlasitější hudba a snad ještě ujetější klipy a videa. Samozřejmě bez přestávky po 9 hodin šťastné jízdy. Jak na nádraží, tak v autobuse samotném jsme jediné bílé tváře, ničemu nerozumíme, umíráme vedrem a bojíme se pít kvůli záchodu. Tak to má být. Pokud jsme si mysleli, že autobusové šílenství sídlí převážně v Indii, hrubě jsme se mýlili. Méně ozdob a divokého osvětlení, zato hlasitější hudba a snad ještě ujetější klipy a videa. Samozřejmě bez přestávky po 9 hodin šťastné jízdy. Jak na nádraží, tak v autobuse samotném jsme jediné bílé tváře, ničemu nerozumíme, umíráme vedrem a bojíme se pít kvůli záchodu. Tak to má být.
  
 +{{gallery>:tan:19_01_17a}}
  
 Jak vyčerpávající byla cesta, tak skvělou odměnu nám připravilo Lushoto. Autobus nás vyhodil na tmavé hliněné návsi, ze které jsme nicméně neomylně našli do pěti minut otevřenou hospodu i skvělou restauraci. Vychlazené pivo za 2000 šilinků a jídlo za 4000. 60 korun za nabídku, co se neodmítá. 2000 za pivo utrácíme ještě několikrát. Spokojeni smlouváme taxi, které nás za 3000 šilinků veze nahoru do kopce do ubytování Misonge cottage a zde spokojeni usínáme ve své vlastní malé chatičce. Jak vyčerpávající byla cesta, tak skvělou odměnu nám připravilo Lushoto. Autobus nás vyhodil na tmavé hliněné návsi, ze které jsme nicméně neomylně našli do pěti minut otevřenou hospodu i skvělou restauraci. Vychlazené pivo za 2000 šilinků a jídlo za 4000. 60 korun za nabídku, co se neodmítá. 2000 za pivo utrácíme ještě několikrát. Spokojeni smlouváme taxi, které nás za 3000 šilinků veze nahoru do kopce do ubytování Misonge cottage a zde spokojeni usínáme ve své vlastní malé chatičce.
Line 17: Line 17:
 **19. 1. 2019** Sbalili jsme sebe a Kassima na cestu a vyrážíme do vesnic. Vyprávění pokračuje v obrazové dokumentaci: **19. 1. 2019** Sbalili jsme sebe a Kassima na cestu a vyrážíme do vesnic. Vyprávění pokračuje v obrazové dokumentaci:
  
 +{{gallery>:tan:19_01_19}}
  
 **22. 1. 2019** Vstáváme v Mtae Hill lodge ukrutně brzo ráno. Před pátou jsme z postele a vyrážíme na bus. Ten poskakuje po nezpevněných cestách a snad jen vůlí řidiče drží při sobě. Vracíme se zpět do Lushota, kde snídáme suché chapati a samosy a přesedáme na přímý autobus jedoucí v 11 hodiny do Dar es Salámu. Tentokrát se daří koupit lístek za správnou cenu, tedy 20 000 šilinků (200kč). Co se naopak oproti minule nemění je 9 hodinová cesta ve vedru a s tím zcela stejným (!) hudebním a filmovým doprovodem. Bizarností není nikdy dost. **22. 1. 2019** Vstáváme v Mtae Hill lodge ukrutně brzo ráno. Před pátou jsme z postele a vyrážíme na bus. Ten poskakuje po nezpevněných cestách a snad jen vůlí řidiče drží při sobě. Vracíme se zpět do Lushota, kde snídáme suché chapati a samosy a přesedáme na přímý autobus jedoucí v 11 hodiny do Dar es Salámu. Tentokrát se daří koupit lístek za správnou cenu, tedy 20 000 šilinků (200kč). Co se naopak oproti minule nemění je 9 hodinová cesta ve vedru a s tím zcela stejným (!) hudebním a filmovým doprovodem. Bizarností není nikdy dost.
  
 **23. 1. 2019** Za dva dny mě čeká cesta zpět na do Evropy a opětovné zapojení do pracovního procesu. Abych odjel z Tanzánie alespoň o něco vzdělanější, jdeme navštívit muzeum. A to ne ledajaké. Vyrážíme na kraj města (kam ale jede Rapid bus na Morocco za 600 a rikša za 2000, tedy levněji než lístek na MHD v Praze) do muzea Makumbusho. Muzeum je v podstatě jakási malá vesnička, do které spojili tradiční obydlí domorodců z nejrůznějších koutů Tanzánie. Ono všechno to je v zásadě uschlá tráva, větvičky a rákos, ale i tak prohlídku dost oceňujeme. Bohužel trochu nutnou součástí je i tradiční tanec, kde zvláště v low season vás obklopí přesilovka tančících černochů a za drobné dýško ukazuje kulturu v živém provedení. Opravdu se snaží, tak i když se díváme spíše nedobrovolně, musíme zápal pro věc náležitě ocenit. **23. 1. 2019** Za dva dny mě čeká cesta zpět na do Evropy a opětovné zapojení do pracovního procesu. Abych odjel z Tanzánie alespoň o něco vzdělanější, jdeme navštívit muzeum. A to ne ledajaké. Vyrážíme na kraj města (kam ale jede Rapid bus na Morocco za 600 a rikša za 2000, tedy levněji než lístek na MHD v Praze) do muzea Makumbusho. Muzeum je v podstatě jakási malá vesnička, do které spojili tradiční obydlí domorodců z nejrůznějších koutů Tanzánie. Ono všechno to je v zásadě uschlá tráva, větvičky a rákos, ale i tak prohlídku dost oceňujeme. Bohužel trochu nutnou součástí je i tradiční tanec, kde zvláště v low season vás obklopí přesilovka tančících černochů a za drobné dýško ukazuje kulturu v živém provedení. Opravdu se snaží, tak i když se díváme spíše nedobrovolně, musíme zápal pro věc náležitě ocenit.
 +
 +{{gallery>:tan:19_01_23}}
  
 **24. 1. 2019** Nedá se nic dělat, datum letenky značí odlet zítra ráno a my překonáváme asi 40km zpět na Zanzibar, odkud letadlo v šest ráno letí. Spíme vedle mešity. Víme proč, s bohoslužbou ve čtyři ráno prostě není možné zaspat. **24. 1. 2019** Nedá se nic dělat, datum letenky značí odlet zítra ráno a my překonáváme asi 40km zpět na Zanzibar, odkud letadlo v šest ráno letí. Spíme vedle mešity. Víme proč, s bohoslužbou ve čtyři ráno prostě není možné zaspat.
Line 28: Line 30:
  
  
 +[[denik:19_01_11|< Běloskvoucí písky Zanzibaru]]
  
denik/19_01_17.1552845680.txt.gz · Last modified: 2019/03/17 19:01 by transsib