Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- denik:19_01_11 [2019/01/26 00:25] – transsib
+++ denik:19_01_11 [2019/01/26 10:05] – transsib
@@ Line 1: / Line 1: @@
-====== Plážové resorty za dostupné ceny ======
+====== Běloskvoucí písky Zanzibaru ======
 **11. 1.** Vedro, vlhko, ale snad jsme to čekali i horší. Zuzka přežila let a už se jen ptá, jestli je v pořádku políbit zemi. Je. Přistáli jsme na velkém parkovišti, po kterém volně přecházíme k pasové kontrole. Tedy nejdříve zaplatit $50 dolarů/osobu za víza a poté se nechat zkontrolovat. Razítko do pasu je víceméně dobrovolné, omylem jsme prošli na území Tanzánie, aniž by si nás nikdo z dohlížejících policistů všiml. Kvůli hezké vzpomínce (a chybějícímu razítku) jsme se raději vrátili.
@@ Line 13: / Line 13: @@
 Dobré jídlo je třeba trochu hledat -  ne, že by tu bylo málo občerstvení, ale většina jasně míří na turisty a to obzvláště ze západněji (nebo zde spíš severněji :)) položených zemí. Nakonec pomáhá vyjít ze středu města, kde lze skvělé jídlo sehnat za 6000 tanzanských šilinků (asi 60 korun) i méně. Jediné, o co se tím člověk připraví, je pivo. To naopak kromě středu města k dostání není a stojí od 4000 šilinků (40kč) výš.
-Zajímavé je, že ve Stone Town v podstatě neexistuje veřejné osvětlení. Jistý zdroj světla poskytují otevřené obchody a restaurace, ale když ty zavřou, vidět prostě není. Natožpak černochy. Kromě nezvyku na tom ale nic není. Občasným pokřikováním (jednoznačně vyčníváme) a snahou nám prodat cokoliv od jídla, zájezdu nebo drog to končí, cítíme se vcelku bezpečně.
+Zajímavé je, že ve Stone Town v podstatě neexistuje veřejné osvětlení. Jistý zdroj světla poskytují otevřené obchody a restaurace, ale když ty zavřou, vidět prostě není. Natožpak černochy. Kromě nezvyku je nicméně vše v pořádku. Občasným pokřikováním to začíná (jednoznačně vyčníváme) a snahou nám prodat cokoliv od jídla, zájezdu nebo drog to končí, cítíme se vcelku bezpečně.
 {{gallery>:tan:19_01_11b}}
-**13. 1.** Ze Stone Town se vydáváme na odpočinkové plácání se u moře. Jedeme do vesnice Paje, ležící u krásných pláží s jemným bílým pískem. A není to přehnaný popis, opravdu tomu tak je. Zbývá jen se tam dostat. Standardní nabídka je použít taxi a za asi 40 km dlouhou cestu zaplatit 400 000 šilinků (400kč), to sice není vzhledem k vzdálenosti špatná cena, ale kdo se nebojí, cestuje lokální dopravou a o mnoho levněji! Kousek za místním marketem na začátku ulice Karume je stanoviště místních maršrutek dala-dala. Po krátkém dohadování a přeptávání vás některá z nich za příjemných 300 šilinků (opravdu 3 koruny) vezme na terminál Kwarakwao (přibližně "kverekve"), kde dala-dala vozítek stojí ještě mnohem více a jezdí často až na druhý konec ostrova. Tam přesně potřebujeme my a vydáváme za jednoho 2000 šilinků, tedy celých 20 korun. Dohromady pro nás oba 46 korun a to i se zážitkovou jízdou jako bonus. Kdo by potom chtěl jet taxíkem v podstatě za desetinásobek.
+**13. 1.** Ze Stone Town se vydáváme na odpočinkové plácání u moře. Jedeme do vesnice Paje, ležící u krásných pláží s jemným bílým pískem. A není to přehnaný popis, opravdu tomu tak je. Zbývá jen se tam dostat. Standardní nabídka je použít taxi a za asi 40 km dlouhou cestu zaplatit 400 000 šilinků (400kč), to sice není vzhledem k vzdálenosti špatná cena, ale kdo se nebojí, cestuje lokální dopravou a o mnoho levněji! Kousek za místním marketem na začátku ulice Karume je stanoviště místních maršrutek dala-dala. Po krátkém dohadování a přeptávání vás některá z nich za příjemných 300 šilinků (opravdu 3 koruny) vezme na terminál Kwarakwao (přibližně "kverekve"), kde dala-dala vozítek stojí ještě mnohem více a jezdí často až na druhý konec ostrova. Tam přesně potřebujeme my a vydáváme za jednoho 2000 šilinků, tedy celých 20 korun. Dohromady pro nás oba 46 korun a to i se zážitkovou jízdou jako bonus. Kdo by potom chtěl jet taxíkem v podstatě za desetinásobek.
 Paje je snad ještě rozpálenější než Stone Town, pláže jsou nádherně bílé, písek jemný, moře průzračně modré a do toho se nám nepříjemně připaluje každý nekrytý kousek kůže. V zásadě jediná záchrana je vrhnout se do jedné z pobřežních restaurací, kde servírují dobře vychlazené pivo za ještě celkem použitelnou cenu 5000 šilinků, tedy okolo 50 korun. Na jídlo zde ani nepomýšlíme, to v podobných zařízeních leze hravě přes 200 kč. Na to je mnohem lepší vrátit se zpět do středu vesnice, kde stejný pokrm najednou stojí jen 6000 šilinků, a to je v zásadě jedno pivo.

User Tools

Site Tools

Differences

Page Tools