Yangon, posvátný kámen a proč nejíst kuře na nádraží

17. 11.: Do Yangonu přijíždíme překvapivě na čas. Ubytováváme se na 34. ulici, kde je co pár metrů levný hostel a vyrážíme alespoň na malou obhlídku. Samotné centrum města historicky tolik zajímavé není, většina majestátních budov je z koloniální éry a výraznější je snad jen centrální Sula Pagoda a vedle v parku ležící památník nezávislosti. Co to ale vynahrazuje je život na ulicích, všudepřítomné stánky s jídlem, ovocem, oblečením a množstvím praktických doplňků (levné hodinky a kleštičky na nehty). Navíc v podstatě hned vedle pagody Sula nacházíme malou hospůdku s točeným pivem, kde ten večer (i všechny následující) trávíme až podezřele hodně času.

18. 11.: Kromě dalšího procházení města máme dnes také namířeno na nejposvátnější místo Barmy, na pagodu Shwedagon. Ta není zcela v centru města, ale doslova za pár korun k ní má jezdit autobus číslo 43. V latince jednoduché, v místním bublinkovém písmu horší. Obrázek má vypadat trochu jako sova, a tak hledáme autobus s opeřencem. K naší velké radosti se trefujeme přesně a vyrážíme. Na pagodu je poměrně drahé vstupné 8000 Kyatů (160 Kč), ale zrovna sem se utracené peníze vyplatí. Pagoda je nádherná a obrovská. V areálu je nepočítaně menších pagod, které stejně jako velká předloha září zlatem. Navštěvujeme místo, kde sám Buddha zanechal otisky svých nohou (musel být obří, otisk je dobrý metr dlouhý) a podstupujeme rituál polévání oltářů se jmény dnů v týdnů. Oltář přitom není ledajaký, každý si zde má vodou polít svůj podle jeho dne narození. U Shwedagon pagody lze v klidu strávit několik hodin, klidně i sezením a pozorováním místních. Ti zpívají, modlí se, zapalují svíčky i olejové lampy a samozřejmě také polévají. Báječné, odcházíme až za tmy.

19. 11.: Z nejposvátnějšího místa Barmy pojedeme na druhé nejposvátnější! Vlak jede v nepochopitelných čtvrt na osm ráno, což pro nás znamená pochopitelně nepříjemné vstávání. Naštěstí je cesta docela pohodlná, barmánci nám stále něco (za drobný poplatek) servírují a pěkně to utíká. Za skoro standardních pět hodin jsme ve vesnici Kyaikto. Z té se ještě na kámen vyrazit nedá, nýbrž musíme přeplněnou větší rikšou jet asi půl hodiny pod hory do vesnice Kinpun. Rikša je natolik plná lidí, že přetékají a část nás cestuje nahoře na střeše. Jednou rukou se člověk drží krosny, druhou se snaží alespoň trochu držet železné ohrádky rikšy pod sebou. Cesta naštěstí není moc dlouhá. V Kinpunu už dnes zůstaneme, chceme trochu projít okolí a hlavně poctivě oslavit Zuzky narozeniny.

20. 11.: Druhé nejposvátnější místo Barmy je zlatý kámen balancující na hraně skály vysoko v horách. Na místo lze buď poctivě šplhat, nebo si převýšení 1 Km užít ve speciálně upraveném náklaďáku určeném k přepravě turistů. Lenost nám určuje nahoru se vézt a dolů sejít pěšky. Alespoň jednu cestu se vézt je báječný nápad, turistů je spousta, auta se rychle naplňují a snaží se překonat hory co nejrychleji. Kovové lavice přivařené na korbu trochu připomínají pouťovou atrakci a řidič samotný s autem nezachází nijak jinak. Chvílemi máme problém udržet se na svých místech a malý klučina hned vedle brzy prohrává bitvu s udržení stravy ve svém žaludku. Je to prostě zážitek.

Na to jak zábavná byla cesta nahoru, posvátný kámen už taková atrakce není. Vstupné není nijak drsné, jen 6000 Kyatů (120Kč), ale nahoře je opravdu jen kámen. Je pokrytý zlatem a dle legendy vybalancovaný vlasem Buddhy ukrytým v malém pomníčku na vrcholku kamene. Nám přijde prostě pěkně usazený. Celé místo by mělo možná o něco lepší atmosféru, kdyby všude v okolí nebyly odpadky. Kam se člověk podívá, jsou svahy pokryté plastem a papírem a trochu to na kouzlu a celé svátosti ubírá. Na druhou stranu jsou odsud krásné výhledy a Zlatým kamenem výlet nekončí. Hned vedle navazuje vesnička Kyaiktiyo (neplést s nádražím Kyaikto) ve které jsou nejrůznější stánky a dvě další pagody.

Při pěší cestě zpět nás zaráží podezřelá věc. Průběžně okolo celé cesty jsou chatrče, ve kterých se prodává nejrůznější turistický sortiment. Aby při dlouhé cestě nevyhládlo, jde tuhle uzobnout kuřecí stehýnko, tamhle křidýlko. Je už pozdě večer, na cestě jsme prakticky jen my a stejně jsou mísy masa plné. Tohle nemůže nikdo sníst po celý den, natožpak teď během jedné dvou hodin. Jediné vysvětlení je, že maso prostě na horku a sluníčku čeká, jeden, druhý a třeba třetí den, než si ho nějaký dobrovolník všimne a za malý peníz pořídí nejen stravu, ale i slušnou otravu. Nevíme to jistě, ale moc by nás četnost konzumace, trvanlivost, i možná otrava z jídla zajímala.

21. 11.: Navracíme se do Yangonu. Opět vlakem, jen tentokrát už ne tak mizerně brzy ráno. Vlak jede v půl jedné a my vše stíháme, dokonce nacházíme hospodu s pivem, ale nedaří se nám sehnat rozumné jídlo. Až na nádraží teprve objevujeme stánek s masovým curry. Zuzka si nedává, ale já se neudržím a kousek kuřete v oleji do sebe cpu. Jak že to vypadá otrava jídlem? Už víme! Přibližně dva dny člověka bolí nejen žaludek, ale i svaly po celém těle a má slušnou horečku. Ani běžný lék (studené pivo) výjimečně nepomáhá. V Yangonu stejně trochu oslavujeme (dnes mám narozeniny zas já), ale dobré to není. Pociťuji na sobě tíhu let plnou vahou.

22. 11.: Vzhledem ke včerejší příhodě nemáme poslední den v Barmě zrovna aktivní, já převážně ležím v posteli a je mi blbě. Odpoledne se ale přeci jen sbíráme, jdeme vyřešit cestovní záležitosti a na poslední barmské jídlo a pivo, to prostě nejde vynechat. Aniž bychom to měli v plánu, narážíme na hospodu s místní specialitou, s takzvanou “model show”. To je docela běžná hospoda, která má navrch molo a veškeré vybavení pro karaoke. Modelky se promenádují, zpívají karaoke a během večera volí postupně odvážnější a odvážnější kostýmy. Na Barmu skoro překvapivé. Zkoušeli jsme pořídit i záznam, ale to nám bylo hned zkraje zakázáno. Při cestě na hostel ještě stíháme okusit tradiční Betel. Je větrový, vytváří ošklivé rudé sliny a působí trochu jako Koka. Není to špatné, ale naše relativně bílé zuby za to nedáme. Žvýkáním Betelu zuby postupně černají a u místních to často vypadá neskutečně ošklivě.

23. 11.: V Barmě končíme a jdeme strávit den v letadle! Přímý let Yangon → Colombo není, takže cestujeme nejlevněji s AirAsia přes Kuala Lumpur. Odlétáme okolo osmé ráno, přilétáme v deset večer, zábava na celý den přichystána, zbývá jen vyrazit!

< Po řece i po kolejích z centrální Barmy až na samotný jih