User Tools

Site Tools


denik:16_11_01

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revisionBoth sides next revision
denik:16_11_01 [2016/11/14 05:54] transsibdenik:16_11_01 [2016/11/15 14:45] transsib
Line 6: Line 6:
 **1. 11.:** Čas na přechod z moderního, klidného a levného Thajska do divočejšího a dražšího Myanmaru právě nastal. Ne snad, že by byla Barma dražší jako taková, ale turistům se tu leckdy nebojí naúčtovat dvojnásobné či větší ceny za cokoliv, a to zcela oficiálně. My každopádně i tak překračujeme hranice a nebojácně pochodujeme přes oddělující most z thajského Mae Sai do barmského Tachileiku. **1. 11.:** Čas na přechod z moderního, klidného a levného Thajska do divočejšího a dražšího Myanmaru právě nastal. Ne snad, že by byla Barma dražší jako taková, ale turistům se tu leckdy nebojí naúčtovat dvojnásobné či větší ceny za cokoliv, a to zcela oficiálně. My každopádně i tak překračujeme hranice a nebojácně pochodujeme přes oddělující most z thajského Mae Sai do barmského Tachileiku.
  
-K pěšímu přechodu využíváme nově otevřená e-víza a když vidíme výbavu na hranicích, jsme až překvapeni, že vše funguje hladce (krom pár minut, kdy na celnici vypadl internet). Ačkoliv teoreticky máme doložit dostatek měny i zpáteční letenky (raději jsme si zase nějaké vytiskli), nikdo po nás nic nechce.+K pěšímu přechodu využíváme nově otevřená e-víza a když vidíme výbavu na hranicích, jsme až překvapeni, že vše funguje hladce (kromě pár minut, kdy na celnici vypadl internet). Ačkoliv teoreticky máme doložit dostatek měny i zpáteční letenky (raději jsme si zase nějaké vytiskli), nikdo po nás nic nechce.
  
 {{gallery>:ims:16_11_01a}} {{gallery>:ims:16_11_01a}}
Line 16: Line 16:
 Jdeme na nádraží, kde jsme před pár hodinami začínali. Samozřejmě nás ujišťují, že dnes opravdu nic dalšího nejede, ale můžeme vyrazit autobusem zítra v osm ráno. Na zastávce ať jsme v sedm, protože musíme vyřídit povolení. Jasně, cokoliv si jen budou přát. :-) Jdeme na nádraží, kde jsme před pár hodinami začínali. Samozřejmě nás ujišťují, že dnes opravdu nic dalšího nejede, ale můžeme vyrazit autobusem zítra v osm ráno. Na zastávce ať jsme v sedm, protože musíme vyřídit povolení. Jasně, cokoliv si jen budou přát. :-)
  
-Ubytováváme se, navštěvujme místní waty (Shwedagon Paya nad městem je krásná) a sháníme jídlo. S placením to tu ale nemáme jednoduché. Jako by si barmánci za svoji zemí tolik nestáli. V důvěře jsme směnili všechny thajské báthy za místní kyaty, ale cenovky v obchodech zůstávají. Všechno je v báthech. Chcete platit kyatama? V pořádku, u pokladny vám cenu rádi přepočtou za často značně nevýhodný kurz.+Ubytováváme se, navštěvujme místní waty (Shwedagon Paya nad městem je krásná) a sháníme jídlo. S placením to tu ale nemáme jednoduché. Jako by si barmánci za svoji zemí tolik nestáli. V důvěře jsme směnili všechny thajské báthy za místní kyaty, ale cenovky v obchodech zůstávají. Všechno je v báthech. Chcete platit kyaty? V pořádku, u pokladny vám cenu rádi přepočtou za často značně nevýhodný kurz.
  
 {{gallery>:ims:16_11_01b}} {{gallery>:ims:16_11_01b}}
Line 28: Line 28:
 {{gallery>:ims:16_11_02a}} {{gallery>:ims:16_11_02a}}
  
-Později odpoledne přijíždíme do Keng Tungu. Neturistického městečka ležícího mezi okolními horami. Teoreticky se zde máme jen na chvilku zastavit a pokračovat dál autobusem k jezeru Inle lake, ale skutečnost se ukazuje být dosti odlišná. Dostáváme se totiž do oblasti, kde myanmarská armáda válčí s povstaleckými skupinami horských kmenů a kde ještě stále kvete produkce opia. Velká část země směrem na západ je tedy uzavřená a projet lze jedině s předem schváleným průvodcem a vlastní dopravou. Do autobusu pro místní vás nepustí. Musíme lehce upravit plán a k velké radosti Zuzky hledáme nejlevnější letenky do přístupné části země. Za dva dny nám to letí. :-)+Později odpoledne přijíždíme do Keng Tungu. Neturistického městečka ležícího mezi okolními horami. Teoreticky se zde máme jen na chvilku zastavit a pokračovat dál autobusem k jezeru Inle lake, ale skutečnost se ukazuje být dosti odlišná. Dostáváme se totiž do oblasti, kde myanmarská armáda válčí s povstaleckými skupinami horských etnik a kde ještě stále kvete produkce opia. Velká část země směrem na západ je tedy uzavřená a projet lze jedině s předem schváleným drahým průvodcem a jeho vlastní dopravou. Do autobusu pro místní vás nepustí. Musíme lehce upravit plán a k velké radosti Zuzky hledáme nejlevnější letenky do přístupné části země. Za dva dny nám to letí. :-)
  
-//Pozn. povstalecké skupiny: území Barmy rozhodně není jednotné a ačkoliv střed země je klidný a bezpečný, u pohraničních a odlehlejších oblastí je tomu často jinak. Na území operují armády požadující nezávislost nebo určitou formu autonomity území. Zatímco hodně odbojových skupin bylo rozpuštěnopřibližně třináct existujících uznalo jednotný stát Myanmar a spolupracuje, zůstává i tak okolo sedmi armádních uskupeních ve válečném stavu (info z listopadu 2016).//+//Pozn. povstalecké skupiny: území Barmy rozhodně není jednotné a ačkoliv střed země je klidný a bezpečný, u pohraničních a odlehlejších oblastí je tomu často jinak. Na území operují ozbrojené skupiny požadující nezávislost nebo určitou formu autonomity svých území. Zatímco hodně odbojových skupin bylo rozpuštěno přibližně třináct existujících uznalo jednotný stát Myanmar a spolupracuje, zůstává i tak okolo sedmi uskupeních ve válečném stavu (info z listopadu 2016).//
  
-**3. 11.:** Rádi bychom si k průzkumu okolí půjčili motorku nebo kolo, ale ani to se nedaří. V případě motorky se nás nejdříve ptají, jestli máme řidičák, pak jestli máme i mezinárodní řidičák a po odsouhlasení obojího nám sdělí, že cizinci mají řízení zakázáno. Kolo bychom si prý půjčit mohli, ale za 15 dolarů na den (takové kolo musí jezdit samo) je to i na nás, bohaté zápaďáky, trochu moc. Asi nejlevnější možnost je pronajmout si taxi a domluvit se na výletu s místním průvodcema nebo jako my vyrazit po okolí pěšky. Opět platí, že watů/kyaungů je blízko dost a vidíme i okrajové části města, kde se tradičně vyrábí keramika. Mimo město nacházíme i skvělé a až neuvěřitelně levné občerstvení. Obědváme nudle se zeleninou a velkou polívko-salátem a za obojí platíme 1500 kyatů (30 Kč). Po krásných chrámech Wat Yang Kon A Wat Jong Kham ještě navštěvujeme Budhu dohlížejícího z kopce na klid a mír ve městě a už scházíme si odpočinout k rybníku uprostřed města. Ten má krom příjemné atmosféry výhodu několika hospůdek ležících na břehu a v nich naraženého sudu piva Myanmar. Malé za 1000 kyatů (20 Kč) už je skoro jak v Čechách, ano, klid a mír nacházíme také. ;-)+**3. 11.:** Rádi bychom si k průzkumu okolí půjčili motorku nebo kolo, ale ani to se nedaří. V případě motorky se nás nejdříve ptají, jestli máme řidičák, pak jestli máme i mezinárodní řidičák a po odsouhlasení obojího nám sdělí, že cizinci mají řízení zakázáno. Kolo bychom si prý půjčit mohli, ale za 15 dolarů na den (takové kolo musí jezdit samo) je to i na nás, bohaté zápaďáky, trochu moc. Asi nejlevnější možnost je pronajmout si taxi a domluvit se na výletu s místním průvodcem a nebo jako my vyrazit po okolí pěšky. Opět platí, že watů/kyaungů je blízko dost a vidíme i okrajové části města, kde se tradičně vyrábí keramika. Mimo město nacházíme i skvělé a až neuvěřitelně levné občerstvení. Obědváme nudle se zeleninou a velkou polévko-salátem a za obojí platíme 1500 kyatů (30 Kč). Po krásných chrámech Wat Yang Kon A Wat Jong Kham ještě navštěvujeme Buddhu dohlížejícího z kopce na klid a mír ve městě a scházíme si odpočinout k rybníku uprostřed města. Ten má kromě příjemné atmosféry výhodu několika hospůdek ležících na břehu a v nich naraženého sudu piva Myanmar. Malé za 1000 kyatů (20 Kč) už je skoro jak v Čechách, ano, klid a mír nacházíme také. ;-)
  
 {{gallery>:ims:16_11_02b}} {{gallery>:ims:16_11_02b}}
Line 38: Line 38:
 ===== Inle Lake ===== ===== Inle Lake =====
  
-**4. 11.:** Jelikož nemáme jinou možnost, čeká nás dnes přelet letadlem do necelou hodinu vzdáleného města Heho u jezera Inle. Od vnitrostátních letů v Barmě toho moc nečekáme. Letíme sice s Yangon Airways, které vlastní místní drogový kartel (z bývalých povstaleckých skupin na východě země) a mohlo by jít o bohaté aerolinky, ale jisti si tím nejsme. Po příjezdu na letiště nepochybujeme. To tvoří jedna budova a louka s nedlouhou přistávací dráhou. Letištní hala připomíná autobusovou zastávku v horším stavu a většinu výzdoby zastávají reklamy na pivovar Myanmar. Co naopak oceňujeme jsou minimální bezpečnostní opatření a velmi uvolněná atmosféra. Když se ptáme, jestli ještě můžeme ven ke stánku na pivo, není to žádný problém. Letadlo je trochu oprýskané, ne všechno sedí jak má, ale vrtule se točí a to je hlavní. Na palubě dostáváme občerstvení a než stihneme vše dojíst a dopít, už zase klesáme na přistání. Let doslova nadočekávání dobrý. V městečku Heho je letiště jen o trochu větší, ale za to o poznání turističtější. Venku již čeká zástup taxikářů a snaží se odchytit své ovečky. Taxi do města Nyuangshwe ležícího u břehu jezera není nejlevnější, oficiální cena je 25000 kyatů (500 Kč) za něco málo přes 30 kilometrů, ale alternativa se hledá těžko. Ačkoliv je nedaleko vlaková zastávka, spoje jezdí jen jednou denně a krom pěšího pochodu nebo stopování toho moc dalšího nezbývá. My chceme zvolit variantu pár km pěšky a dále stopem. Taxikáři naši snahu oceňují a nakonec se dostáváme na 16000 kyatů za jízdu (320 Kč). To už chtě nechtě bereme (začíná být tma) a líně se necháme dovézt až před dveře hotelu.+**4. 11.:** Jelikož nemáme jinou možnost, čeká nás dnes přelet letadlem do necelou hodinu vzdáleného města Heho u jezera Inle. Od vnitrostátních letů v Barmě toho moc nečekáme. Letíme sice s Yangon Airways, které vlastní místní drogový kartel (z bývalých povstaleckých skupin na východě země) a mohlo by jít o bohaté aerolinky, ale jisti si tím nejsme. Po příjezdu na letiště nepochybujeme. To tvoří jedna budova a louka s nedlouhou přistávací dráhou. Letištní hala připomíná autobusovou zastávku v horším stavu a většinu výzdoby zastávají reklamy na pivovar Myanmar. Co naopak oceňujeme jsou minimální bezpečnostní opatření a velmi uvolněná atmosféra. Když se ptáme, jestli ještě můžeme ven ke stánku na pivo, není to žádný problém. Letadlo je trochu oprýskané, ne všechno sedí jak má, ale vrtule se točí a to je hlavní. Na palubě dostáváme občerstvení a než stihneme vše dojíst a dopít, už zase klesáme na přistání. Let doslova nad očekávání dobrý. V městečku Heho je letiště jen o trochu větší, ale za to o poznání turističtější. Venku již čeká zástup taxikářů a snaží se odchytit své ovečky. Taxi do města Nyuangshwe ležícího u břehu jezera není nejlevnější, oficiální cena je 25000 kyatů (500 Kč) za něco málo přes 30 kilometrů, ale alternativa se hledá těžko. Ačkoliv je nedaleko vlaková zastávka, spoje jezdí jen jednou denně a kromě pěšího pochodu nebo stopování toho moc dalšího nezbývá. My chceme zvolit variantu pár km pěšky a dále stopem. Taxikáři naši snahu oceňují a nakonec se dostáváme na 16000 kyatů za jízdu (320 Kč). To už chtě nechtě bereme (začíná být tma) a líně se necháme dovézt až před dveře hotelu.
  
 {{gallery>:ims:16_11_04}} {{gallery>:ims:16_11_04}}
denik/16_11_01.txt · Last modified: 2016/12/25 18:02 by transsib