Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- denik:16_11_01 [2016/11/14 05:29] – transsib
+++ denik:16_11_01 [2016/11/14 05:54] – transsib
@@ Line 6: / Line 6: @@
 **1. 11.:** Čas na přechod z moderního, klidného a levného Thajska do divočejšího a dražšího Myanmaru právě nastal. Ne snad, že by byla Barma dražší jako taková, ale turistům se tu leckdy nebojí naúčtovat dvojnásobné či větší ceny za cokoliv, a to zcela oficiálně. My každopádně i tak překračujeme hranice a nebojácně pochodujeme přes oddělující most z thajského Mae Sai do barmského Tachileiku.
-K pěšímu přechodu využíváme nově otevřená e-víza a když vidíme výbavu na hranicích, jsme až překvapeni, že vše funguje hladce (krom pár minut, kdy na celnici vpadl internet). Ačkoliv teoreticky máme doložit dostatek měny i zpáteční letenky (raději jsme si zase nějaké vytiskli), nikdo po nás nic nechce.
+K pěšímu přechodu využíváme nově otevřená e-víza a když vidíme výbavu na hranicích, jsme až překvapeni, že vše funguje hladce (krom pár minut, kdy na celnici vypadl internet). Ačkoliv teoreticky máme doložit dostatek měny i zpáteční letenky (raději jsme si zase nějaké vytiskli), nikdo po nás nic nechce.
 {{gallery>:ims:16_11_01a}}
-Máme asi hodinovou rezervu na autobus. V klidu zařizujeme simkartu a bavíme se s místními. Pořád s velkým předstihem přicházíme na nádraží, kde se s úsměvem ptáme na spoj odjíždějící do města Keng Tung. Slečna se také usmívá a informuje nás, že dnes je plno a žádný jiný autobus už nejede, ať prý zkusíme autobusové nádraží na konci města. Dobrá tedy, zrovna nádraží nenacházíme, ale autobusů je na ulici pár zaparkovaných a opět se ptáme. Tentokrát místa jsou, spoj odjíždí za 45 minut, ale musíme si prý zajet na hranice vyřídit povolení a to nestíháme. A jiný spoj? Dnes prý už ne.
+Máme asi hodinovou rezervu na autobus. V klidu zařizujeme simkartu a bavíme se s místními. Pořád s velkým předstihem přicházíme na nádraží, kde se s úsměvem ptáme na spoj odjíždějící do města Keng Tung. Slečna se také usmívá a informuje nás, že dnes je plno a žádný jiný autobus už nejede, ať zkusíme autobusové nádraží na konci města. Dobrá tedy, zrovna nádraží nenacházíme, ale autobusů je na ulici pár zaparkovaných a ptáme se. Tentokrát místa jsou, spoj odjíždí za 45 minut, ale musíme si zajet na hranice vyřídit povolení a to nestíháme. A jiný spoj? Dnes už ne.
-Vracíme se tedy na hranice a jdeme si na druhý den vyřídit povolení ke vstupu do oblasti. Alespoň si to myslíme. Na hranicích je okénko "Tourist office" a zde by povolení měli vyřizovat. Nevyřizují. Prý není potřeba a máme jít na nádraží, odkud za dvě hodiny jede další autobus. V této chvíli se nám po thajské straně už vyloženě stýská.
+Vracíme se na hranice a jdeme si na druhý den vyřídit povolení ke vstupu do oblasti. Alespoň si to myslíme. Na hranicích je okénko "Tourist office" a zde by povolení měli vyřizovat. Nevyřizují. Prý není potřeba a máme jít na nádraží, odkud za dvě hodiny jede další autobus. V této chvíli se nám po thajské straně již vyloženě stýská.
-Jdeme zpět na nádraží, kde jsme před pár hodinami začínali. Samozřejmě nás ujišťují, že dnes opravdu nic dalšího nejede, ale můžeme vyrazit autobusem zítra v osm ráno. Na zastávce ať jsme v sedm, protože musíme vyřídit povolení. Jasně, cokoliv si jen budou přát. :-)
+Jdeme na nádraží, kde jsme před pár hodinami začínali. Samozřejmě nás ujišťují, že dnes opravdu nic dalšího nejede, ale můžeme vyrazit autobusem zítra v osm ráno. Na zastávce ať jsme v sedm, protože musíme vyřídit povolení. Jasně, cokoliv si jen budou přát. :-)
 Ubytováváme se, navštěvujme místní waty (Shwedagon Paya nad městem je krásná) a sháníme jídlo. S placením to tu ale nemáme jednoduché. Jako by si barmánci za svoji zemí tolik nestáli. V důvěře jsme směnili všechny thajské báthy za místní kyaty, ale cenovky v obchodech zůstávají. Všechno je v báthech. Chcete platit kyatama? V pořádku, u pokladny vám cenu rádi přepočtou za často značně nevýhodný kurz.
@@ Line 32: / Line 32: @@
 //Pozn. povstalecké skupiny: území Barmy rozhodně není jednotné a ačkoliv střed země je klidný a bezpečný, u pohraničních a odlehlejších oblastí je tomu často jinak. Na území operují armády požadující nezávislost nebo určitou formu autonomity území. Zatímco hodně odbojových skupin bylo rozpuštěno, přibližně třináct existujících uznalo jednotný stát Myanmar a spolupracuje, zůstává i tak okolo sedmi armádních uskupeních ve válečném stavu (info z listopadu 2016).//
-**3. 11.:** Rádi bychom si k průzkumu okolí půjčili motorku nebo kolo, ale ani to se nedaří. V případě motorky se nás nejdříve ptají, jestli máme řidičák, pak jestli máme i mezinárodní řidičák a po odsouhlasení obojího nám sdělí, že cizinci mají řízení zakázáno. Kolo bychom si prý půjčit mohli, ale za 15 dolarů na den (takové kolo musí jezdit samo) je to i nás, bohaté zápaďáky, trochu moc. Asi nejlevnější možnost je pronajmout si taxi a domluvit se na výletu s místním průvodcem, a nebo jako my vyrazit po okolí pěšky. Opět platí, že watů/kyaungů je blízko dost a vidíme i okrajové části města, kde se tradičně vyrábí keramika. Mimo město nacházíme i skvělé a až neuvěřitelně levné občerstvení. Obědváme nudle se zeleninou a velkou polívko-salátem a za obojí platíme 1500 kyatů (30 Kč). Po krásných chrámech Wat Yang Kon A Wat Jong Kham ještě navštěvujeme Budhu dohlížejícího z kopce na klid a mír ve městě a už scházíme si odpočinout k rybníku uprostřed města. Ten má krom příjemné atmosféry výhodu několika hospůdek ležících na břehu a v nich naraženého sudu piva Myanmar. Malé za 1000 kyatů (20 Kč) už je skoro jak v Čechách, ano, klid a mír nacházíme také. ;-)
+**3. 11.:** Rádi bychom si k průzkumu okolí půjčili motorku nebo kolo, ale ani to se nedaří. V případě motorky se nás nejdříve ptají, jestli máme řidičák, pak jestli máme i mezinárodní řidičák a po odsouhlasení obojího nám sdělí, že cizinci mají řízení zakázáno. Kolo bychom si prý půjčit mohli, ale za 15 dolarů na den (takové kolo musí jezdit samo) je to i na nás, bohaté zápaďáky, trochu moc. Asi nejlevnější možnost je pronajmout si taxi a domluvit se na výletu s místním průvodcem, a nebo jako my vyrazit po okolí pěšky. Opět platí, že watů/kyaungů je blízko dost a vidíme i okrajové části města, kde se tradičně vyrábí keramika. Mimo město nacházíme i skvělé a až neuvěřitelně levné občerstvení. Obědváme nudle se zeleninou a velkou polívko-salátem a za obojí platíme 1500 kyatů (30 Kč). Po krásných chrámech Wat Yang Kon A Wat Jong Kham ještě navštěvujeme Budhu dohlížejícího z kopce na klid a mír ve městě a už scházíme si odpočinout k rybníku uprostřed města. Ten má krom příjemné atmosféry výhodu několika hospůdek ležících na břehu a v nich naraženého sudu piva Myanmar. Malé za 1000 kyatů (20 Kč) už je skoro jak v Čechách, ano, klid a mír nacházíme také. ;-)
 {{gallery>:ims:16_11_02b}}
@@ Line 52: / Line 52: @@
 ===== Kalaw =====
-**7. 11.:** Vlak do města Kalaw neodjíždí přímo od jezera, tak jak bychom si přáli, ale až z města Shwenyaung vzdáleného od našeho Nyaungshwe (aby se to nepletlo) deset kilometrů. Rikša není zrovna levná (7000 kyatů), ale bezpečně to vynahrazuje jízdenka za vlak, která pro první třídu stojí pouhých 1200 kytaů (24 Kč) a my se můžeme nechat do asi 50 km vzdáleného města odvézt celých pět hodin v pohodlných polstrovaných sedačkách. Ty jdou skvěle sklopit do polohy téměř ležmo, jen některé z nich už nelze narovnat zpět. Vlak jede pomalu. Když jsme už si mysleli, že pomaleji to nejde, vlak se bez ohledu zastavil. Bohužel jinak to nejde, houpání soupravy na kolejích napovídá, že cesta větší rychlostí by pro vlak mohla být také ta poslední.
+**7. 11.:** Vlak do města Kalaw neodjíždí přímo od jezera, tak jak bychom si přáli, ale až z města Shwenyaung vzdáleného od našeho Nyaungshwe (aby se to nepletlo) deset kilometrů. Rikša není zrovna levná (7000 kyatů), ale bezpečně to vynahrazuje jízdenka za vlak, která pro první třídu stojí pouhých 1200 kytaů (24 Kč) a my se můžeme nechat do asi 50 km vzdáleného města odvézt celých pět hodin v pohodlných polstrovaných sedačkách. Ty jdou skvěle sklopit do polohy téměř ležmo, jen některé z nich už nelze narovnat zpět. Vlak jede pomalu. Když jsme už si mysleli, že pomaleji to nejde, vlak se bez ohledu zastavil. Musí to tak být, houpání soupravy na kolejích napovídá, že cesta větší rychlostí by pro vlak mohla být také tou poslední.
 Do Kalawu dorážíme něco po jedné hodině. Sháníme snad nejlevnější ubytování ve městě za 12000 kyatů (240 Kč pro dva) a rovnou vyrážíme na pochod. Jednak ubytovaní je spíš titěrná garáž, kam se krom postele nic jiného nevejde a pak Kalaw je prostě známý pro své treky po okolí. Dnes volíme kratší cestu ve městě a to do nedalekých jeskyň obydlených stovkami soch budhů a nahoru na Hnee Payu, kde v tureckém sedu již dobrých 500 let shlíží na svět pod sebou Budha. Sice jen jeden, ale za to docela velký a celý pozlacený.
@@ Line 58: / Line 58: @@
 {{gallery>:ims:16_11_07}}
-**8. 11.:** Včera jsme prošli město, ale hlavní gró Kalawu zůstává v procházkách po širším okolí a to hlavně do místních hill-tribe villages, tedy do vesnic původních obyvatel. Jde si zaplatit vedený výlet s průvodcem, ale kdo je šikovný (jako my, samozřejmě), může vyrazit i na vlastní pěst pouze pomoci map dostupných na internetu. Někdy to sice znamená pochod skrz vojenskou základnu (dle cedulí zakázaný, ale nikdo nás nevyhnal) nebo stírání rosy na kolejích vedoucí skrz jinak nepřístupná místa. Ještě, že vlaky tu jezdí jen jednou, dvakrát denně. Původní obyvatelé v okolí již dávno nežijí tradičním způsobem života, nýbrž užívají výdobytky civilizace jako motorky, elektrický proud nebo plastové lahve. Alespoň krajina okolo je pořád krásná. Máváme, usmíváme se a všude přátelsky procházíme. Kam se hrabe takový výlet ve dvou na velkou turistickou skupinu s průvodcem. Večer, celí uchození, naposledy zalézáme do naší malé garážo-postele a chystáme se na další přesun. Tentokrát zpět do civilizace, do druhého největšího města Myanmaru, do Mandalay!
+**8. 11.:** Včera jsme prošli město, ale hlavní gró Kalawu zůstává v procházkách po širším okolí a to hlavně do místních hill-tribe villages, tedy do původních vesnic místních obyvatel. Jde si zaplatit vedený výlet s průvodcem, ale kdo je šikovný (jako my, samozřejmě), může vyrazit i na vlastní pěst pouze pomoci map dostupných na internetu. Někdy to sice znamená pochod skrz vojenskou základnu (dle cedulí zakázaný, ale nikdo nás nevyhnal) nebo stírání rosy na kolejích vedoucí skrz jinak nepřístupná místa. Ještě, že vlaky tu jezdí jen jednou, dvakrát denně. Obyvatelé v okolí již dávno nežijí tradičním způsobem života, nýbrž užívají výdobytky civilizace jako motorky, elektrický proud nebo plastové lahve. Alespoň krajina okolo je pořád krásná. Máváme, usmíváme se a všude přátelsky procházíme. Kam se hrabe takový výlet ve dvou na velkou turistickou skupinu s průvodcem. Večer, celí uchození, naposledy zalézáme do naší malé garážo-postele a chystáme se na další přesun. Tentokrát zpět do civilizace, do druhého největšího města Myanmaru, do Mandalay!
 {{gallery>:ims:16_11_08}}

User Tools

Site Tools

Differences

Page Tools