This shows you the differences between two versions of the page.
Next revision | Previous revision | ||
denik:16_09_23 [2016/10/02 07:00] – created transsib | denik:16_09_23 [2016/10/27 14:32] (current) – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
- | 23. 9.: Joshimat je město o jedné ulici, nebo přinejmenším o jedné hlavní ulici. Velkou část tvoří vojenská základna, která se postupně proplétá celým městem a cvičiště, | + | ====== Hledáme |
- | I v městě ale lze najít dva starší chrámy a údajně také nejstarší strom v Indii. Nacházíme ho a opravdu, vypadá staře. Horní chrám Shankaracharya prolézáme, | + | ===== Joshimat ===== |
- | 24. 9.: Nedaleko od Joshimatu se nachází vesnička Tapovan, od ní jsou asi 3km vzdálené horké prameny a ještě o něco dále do kopce chrám Bhavishya Badri. Tak přinejmenším | + | **23. 9.:** Joshimat |
- | 25. 9.: Je čas začít pořádně chodit po horách, | + | I v Joshimatu samotném jsou dva starší chrámy a údajně také nejstarší strom v Indii // |
- | V Ghangarii je zvláště teď na konci září dostupných hodně levných hotelů. Nelze sice čekat topení nebo horkou vodu (od pusy nám jde v noci pára, je okolo nuly), ale teplé a celkem čisté peřiny v pokoji okolo 200-300 rupií (...kč) jde sehnat v pohodě. Jelikož vesnici v podstatě nic jiného než hotely a restaurace netvoří, o zázemí je postaráno více než dostatečně. | + | {{gallery>: |
- | Pozn. Ghangarie: kousek pod městem se nachází heliport, ty nejbohatší nejedou na koni, ale nechají se vyvézt nahoru helikoptérou a pak rovnou v nosítkách až do hostelu. A není to žádná výjimečná situace, helikoptéra lítá neustále. | ||
- | 26. 9.: První den v horách volíme méně náročný trek do Valley of Flowers (Údolí Květin), které v roce 1931 zpopularizoval bristkský cestovatel Frank Smythe, když ho označil jako nejkrásnější údolí, které ve svém životě viděl. Bohužel pro nás byl F. S. v údolí přítomen během července/ | + | ===== Tapovan ===== |
- | 27. 9.: Gangharie má čas nastavený správně horsky. Chodí | + | **24. 9.:** Nedaleko od Joshimatu se nachází vesnička Tapovan, od ní jsou asi 3 km vzdálené horké prameny a ještě o něco dále do kopce chrám Bhavishya Badri. Tak zní plán dnešní cesty, zdroje na internetu |
- | Nahoru se dostáváme asi po čtyřech hodinách pochodu do kopce. Odměna je báječná. Sikhové jsou prostě milí a pohostinní. Zjevně oceňují náš výkon a odhodlání podstoupit pouť s nimi, a tak kdo umí alespoň trochu anglicky, vysvětluje posvátnost a fungování místa. Legenda praví, že nahoře u Hem Kundu ve svém minulém životě meditoval desátý a poslední Sikhský Guru Gobind Singh a od té doby je jezero pro Sikhy jedním z nejposvátnějších míst. Vedle jezera stojí volně přístupný chrám a jídelna. V chrámu dostáváme deku na zahřátí a můžeme poslouchat probíhající obřad, v jídelně zase zdarma pořádnou porci čaje a kořeněné hrachové kaše. Ačkoliv se teplota vody v jezeře blíží k nule, pro některé Siikhy je koupel v jeho vodě základ. My s úctou zdálky pozorujeme a alepoň omýváme ruce a obličej, což má významně prospět našemu zdraví. Popravdě vodu i ochutnáváme, | + | {{gallery>: |
- | PS: Jako vždy jsme terčem selfie fotografií, | + | ===== Ghangaria ===== |
- | 28. 9.: Hiimláje jsou tiché, klidné a studené. Neskutečný rozdíl oproti (velkému) zbytku Indie, jenže | + | **25. 9.:** Je čas začít pořádně chodit po horách. V Himalájích sice jsme, ale ty správné zasněžené vrcholky zatím nevidíme. Balíme batohy a jdeme na východní konec Upper Bazar street, kde jezdí sdílené taxi tentokrát |
- | 29. 9.: Ačkoliv ze samotného Joshimatu na vyšší vrcholky Himalájí vidět není, stačí nasednou na lanovku/ | + | V Ghangarii je zvláště teď na konci září dostupných hodně levných hotelů. Nelze sice čekat topení nebo horkou vodu (od pusy nám jde v noci pára, je okolo nuly), ale teplé a celkem čisté peřiny v pokoji okolo 200-300 rupií (70-110 kč) lze sehnat v pohodě. Jelikož vesnici v podstatě nic jiného než hotely a restaurace netvoří, o zázemí je postaráno více než dostatečně. |
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | //Pozn. Ghangarie: kousek pod městem se nachází heliport, ty nejbohatší nejedou na koni, ale nechají se vyvézt nahoru helikoptérou a pak rovnou v nosítkách až do hotelu. A není to žádná výjimečná situace, helikoptéra lítá neustále.// | ||
+ | |||
+ | **26. 9.:** První den v horách volíme méně náročný trek do Údolí květin, které v roce 1931 zpopularizoval britský cestovatel Frank Smythe, když ho označil jako nejkrásnější údolí, které ve svém životě viděl. Bohužel pro nás byl F. S. v údolí přítomen během července/ | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **27. 9.:** Gangharie má čas nastavený správně horsky. Chodí se spát v deset a vstává se po páté. Zatímco včera jsme zvyky ignorovali a vyrazili do údolí až po slušné snídani před desátou, dnes to bude jiné. Většina Sikhů vyráží k posvátnému jezeru Hemkund okolo půl šesté a protože nechceme přijít o atmosféru průvodu, lezeme z vyhřáté postele do zimy také. Do zimy a deště, protože správného poutníka přece počasí neomezuje. Je dost ošklivo, ale atmosféra je výborná. Zástup do pláštěnek oblečených Sikhů (mají dokonce speciální igelitové čepice na turbany) stoupá po kamenné cestě, čas od času se ozývá prozpěvování, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Nahoru se dostáváme asi po čtyřech hodinách pochodu do kopce. Odměna je báječná. Sikhové jsou prostě milí a pohostinní. Zjevně oceňují náš výkon a odhodlání podstoupit pouť s nimi, a tak kdo umí alespoň trochu anglicky, vysvětluje posvátnost a fungování místa. Legenda praví, že nahoře u Hemkundu ve svém minulém životě meditoval desátý a poslední Sikhský Guru Gobind Singh a od té doby je jezero pro Sikhy jedním z nejposvátnějších míst. Vedle jezera stojí volně přístupný chrám a jídelna. V chrámu dostáváme deku na zahřátí a můžeme poslouchat probíhající obřad, v jídelně zase zdarma pořádnou porci čaje a kořeněné hrachové kaše. Ačkoliv se teplota vody v jezeře blíží k nule, pro některé Sikhy je koupel v jeho vodě základ. My s úctou zdálky pozorujeme a alespoň omýváme ruce a obličej, což má významně prospět našemu zdraví. Popravdě vodu i ochutnáváme, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | //PS: Jako vždy jsme terčem selfie fotografií, | ||
+ | |||
+ | ===== Joshimat ===== | ||
+ | |||
+ | **28. 9.:** Himaláje jsou tiché, klidné a studené. Neskutečný rozdíl oproti (velkému) zbytku Indie, jenže čas utíká a my bychom chtěli vidět i něco z jihu. Ačkoliv se nám do pekelného provozu a ulic plných lidí nechce, vyrážíme. Dnes sestupujeme z vesnice Gangharia zpět do údolí a pak stopem do Joshimatu. Večer ještě rychle na jedno do Národní a jdeme spát, zítra nás čeká poslední výlet v Himalájích a na dlouho poslední dlouhý pochod, v tom vedru dole se chodit nedá. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **29. 9.:** Ačkoliv ze samotného Joshimatu na vyšší vrcholky Himalájí vidět není, stačí nasednou na lanovku/ | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | [[denik: | ||
+ | |||
+ | {{fbc>}} | ||