This shows you the differences between two versions of the page.
Next revision | Previous revision | ||
denik:16_07_21 [2016/08/07 22:44] – created transsib | denik:16_07_21 [2016/08/23 19:32] (current) – transsib | ||
---|---|---|---|
Line 1: | Line 1: | ||
- | 21. 7.: Let do Leticie v 12:04 | + | ====== Pašujeme lodí po Amazonce |
- | Dnes přelétáme do Leticie. Ačkoliv bychom se rádi prospali, včera kvůli státnímu svátku bylo vše zavřené | + | |
- | Jsme sice na místě hodinu | + | **21. 7.:** Dnes přelétáme z Bogoty do Leticie, centra kolumbijské amazonie. Čeká |
- | Zatímco Bogota byla kvůli nadmořské výšce | + | Jsme sice na místě hodinu předem a dokonce u vnitrostátních odletů, ale na špatném terminálu. Na přepážce nás rychle informují, |
- | 22. | + | Zatímco |
- | Zatímco | + | |
- | Pro lístky přecházíme hranice (prostě projdeme pod cedulí Brazílie) do městečka Tabatinga a tam zamíříme k dokům. Jestli to můžeme posoudit, není sezóna a cestujících je málo. Dle průvodce je cena za lístek pro lokální 150, pro turistu okolo 180, maximálně 200 reálů za cestu. Asi vypadáme dostatečně chudě a úspěšně smlouváme cenu pro lokální, za 4 dny na lodi s jídlem dobré. Teď už si jen skočit na celnici pro vstupní razítko a formality máme vyřízené. Celnice se trochu nevhod nenachází ani na hranicích, ani v docích (je kus dál na hlavní ulici Tabatingy) a tak je lepší si výstupní i vstupní razítka zařídit den předem. Z Kolumbie jsme již oficiálně den vystoupení, | + | {{gallery>: |
- | Na lodi se automaticky počítá s tím, že každý má přece svoji hamaku. Bez ní je na loď možné vstoupit, ale spí se podstatně hůř na zemi pod ostatními. Chceme se držet standardu (a pohodlí) | + | **22. 7.:** Zatímco včera jsme měli energii na to si dojít si do města jen pro pivo, dnes nás čeká náročnější úkol. Loď odjíždí ve středu a v sobotu - a ta je zrovna zítra. Musíme si tedy sehnat lístky, koupit hamaky |
- | Pozn k jídlu: v Letici jsou stánky s místní pochutinou Perro Caliente, nebo-li Hot Dog, nebo-li párek v rohlíku. Bacha na to, vypadá to jako párek | + | Pro lístky přecházíme hranice (prostě projdeme pod cedulí Brazílie) do městečka Tabatinga a tam zamíříme |
- | 23. Odrážíme od břehu! | + | {{gallery>: |
- | Jak jsem již zmiňoval, budeme pašovat. Na lodi platí zákaz drog a alkoholu. Ne snad, že bychom po něčem z toho natolik toužili, ale přeci jen jsme se rozhodli nějaké památeční předměty do Čech přivézt a hledáme tedy způsob, jak na to. Experimentálním ověřením zjišťujeme, | + | |
- | Jsme naloděni, s pouhou hodinou zpoždění kapitán troubí a loď se i s námi vydává do divokých vod Amazonky. Už začínáme slavit, jak hezky nám to pašování prochází, když najednou okolo sedmé hodiny večer obsazují loď ozbrojenci. Tohle je totiž teprve ta správná kontrola. Vojáci s kulomety i celníci postupně prohledávají celou loď a to s důkladností vlastní zkušeným bojovníkům s drogovými pašeráky. Od horní palubu, přes pečlivou prohlídkou kuchyně i umýváren, po pasažéry a jejich zavazadla. Nás nutí celý obsah krosen vyskládat a postupně vše detailně prohlíží. Špatná zpráva je, že jsme dost podcenili ukrytí koky a s tou musíme příště naložit lépe (třeba ji jednoduše vzít do kapsy, osobní prohlídku nedělají). Ani pohorky a pláštěnka se jako dobré úkryty nepotvrdily, ale spacáky i přes prohmatávání vydržely. Konečná bilance každopádně v pořádku, zabavené dva pytlíky koky, ale žádné zatčení a dokonce nám byl ponechán rum. V dalších dnech se na loď ještě několikrát pobřežní hlídka vydala, ale už ani jednou tak poctivě a důkladně. | + | Na lodi se automaticky počítá |
- | Pozn. celníci: Ačkoliv blízko hranic, nikdo už nemluvil ani španělsky ani anglicky. Nakonec jsme měli štěstí, jeden z vojáků angličtinu uměl a dokonce měl v Čechách kamaráda, hned se domlouvalo lépe. | + | **Pozn k jídlu:** v Leticii jsou stánky s místní pochutinou Perro Caliente, neboli Hot Dog, neboli párek |
- | Co se života | + | |
- | 26-28. 7.: Večer čtvrtého dne přijížíme k obrovské metropoli uprostřed divoké džungle, ke městu Manaus. To má přes 2 miliony obyvatel | + | **23-25. 7.:** Jak jsem již zmiňoval, budeme pašovat. Na lodi platí zákaz drog a alkoholu. Ne snad, že bychom po něčem z toho natolik toužili, ale přeci jen jsme se rozhodli nějaké památeční předměty |
- | Manaus procházíme a navštěvujeme alespoň místní speciality, v podstatě je to jen náměstí, divadlo Amazon a trh. Nakonec přes vedro nevyrážíme, | + | {{gallery>: |
- | Na let vyrážíme 28. večer, | + | Jsme naloděni. S pouhou hodinou zpoždění kapitán troubí a loď se i s námi vydává do divokých vod Amazonky. Už začínáme slavit, jak hezky nám to pašování prochází, když najednou okolo sedmé hodiny |
- | 29-30. 7.: Recife není zrovna turistický cíl, krom pár míst přímo v centru není ani příliš hezké. Při cestování po městě má člověk nustálý neurčitý pocit, že není v bezpečné čtvrti a měl by se přesunout více mezi lidi. Jen v Recife se prostě takové místo hedá těžko. Let zpět máme až druhého a ačkoliv je zde i pár pěkných pláží, na čtyři dny to není. Vyřizujeme tedy pár nutnostní (viz poznámka) a vyrážíme na výlet do pobřežní vesničky Pipa. Do víkendové destinace pro místní a stálé pro turisty bažící po plážích, zálivech a surfování. | + | {{gallery> |
- | 31-2. 8.: Ačkoliv učit se správnému surfařskému stylu jsme kvůli nedostatku času zavrhli, nedá nám to a alespoň se ubytováváme v Surfing Club Camp. Nejlevnější pokoj ve městě (60RS), ale je skvělý. Jakkoliv lacino nás přišlo ubytování, | + | **Pozn. celníci:** Ačkoliv blízko hranic, nikdo už nemluví ani španělsky ani anglicky. Nakonec máme štěstí, angličtinu trochu umí jeden z vojáků a dokonce má v Čechách kamaráda, hned se domlouvalo lépe. (Ačkoliv překlad "es confiscado - it's confiscated" |
+ | Co se života na lodi týče, jde v podstatě o velký souvislý odpočinek, čas od času přerušovaný pauzou na jídlo. Vstává se časně, snídaně tvořená rohlíky a kelímkem příliš sladkého kafe je ještě před šestou, oběd po jedenácté a večeře v pět. Vždy to samé, kuře, těstoviny, rýže a fazole. Nic extra, ale jde si na to zvyknout. Jinak člověk leží na palubě nebo se pohupuje v hamace a čte si. Loď má i sprchy, takže kdo se nebojí vody z řeky, není problém se osvěžit. Na palubě je také pár zásuvek, takže vlastně veškerý komfort. Když tak nad tím přemýšlím, | ||
+ | |||
+ | **26-28. 7.:** Večer čtvrtého dne přijíždíme k obrovské metropoli uprostřed divoké džungle, městu Manaus. To má přes 2 miliony obyvatel a tvoří uprostřed amazonského pralesa jakousi základnu: pro turistiku, obchod i průmysl. Ačkoliv během plavby jsme na pár měst již narazili, žádné nebylo propojené se zbytkem Brazílie silnicí. Manaus, sice prý dost mizernou, ale propojen je. Z města se také hojně vyráží na organizované cesty do džungle za divokou zvěří, cestovky jsou takřka na každém rohu a smlouvá se s cenami okolo 150R$ (1100Kč) na den. O cestě jsme přemýšleli, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Manaus procházíme a navštěvujeme alespoň místní pamětihodnosti. V podstatě je to jen náměstí, divadlo Teatro Amazon a trh. Blízko je i botanická zahrada. Pravděpodobně to bude trochu udržovaná a pojmenovaná džungle. Divadlo vzniklo roku 1896, kdy po velkém boomu produkce kaučuku město zbohatlo a potřebovalo prostor pro setkávání místní honorace. Tomu odpovídá i kapacita pouhých 700 míst (záležitost luxusu) a zároveň styl stavby. Na té se podílel francouzský a italský architekt, čemuž odpovídá importované francouzské sklo a italský mramor. Mnoho dalšího k vidění v městě není a o to více si můžeme zas po půl roce užit brazilskou atmosféru. Večer se ulice zaplní stolky a židličkami, | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | Na letiště vyrážíme už večer, abychom poseděli několik hodin v báječně klimatizované hale a nastoupili ve 2:45 na spoj nikoliv do Recife, ale do Sao Paula. Přímých letů je dost, ale přes Sao Paulo je to, kdo ví proč, dvakrát tak levnější. | ||
+ | |||
+ | **29-30. 7.:** Recife není zrovna turistický cíl a není ani příliš hezké. Při cestování po městě má člověk neustálý neurčitý pocit, že není v bezpečné čtvrti a měl by se přesunout více mezi lidi. Jenže v Recife se prostě takové místo hledá těžko. Let zpět máme až druhého srpna a ačkoliv je zde i pár pěkných pláží, na čtyři dny to není. Vyřizujeme tedy několik nutností (viz poznámka) a vyrážíme na výlet do pobřežní vesničky Pipa. Do víkendové destinace pro místní a týdenní destinace pro turisty bažící po plážích, zálivech a surfování. | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | **Pozn. nemocnice a jazyk:** Brazílie je velká, to nelze popřít. Podle místních natolik velká, že stačí mluvit jen portugalsky. Je sice obklopena španělsky mluvícími zeměmi a šlo by očekávat, že se Brazilci španělštinu naučí, ale tak tomu prostě není. Nikde se nemluví ani španělsky, | ||
+ | |||
+ | **31-2. 8.:** Ačkoliv učit se správnému surfařskému stylu jsme kvůli nedostatku času zavrhli, nedá nám to a alespoň se ubytováváme v Surfing Club Camp. Máme nejlevnější pokoj ve městě (60R$ / 460Kč), ale je skvělý. Jakkoliv lacino nás přišlo ubytování, | ||
Investice se naštěstí vyplácí, Pipa je sice turistické středisko, ale krásné a mimo víkend i celkem poklidné. Od centra jsou jen pár minut vzdálené pláže. Nad těmi se tyčí zelené útesy a celý prostor je tak přístupný z několika málo cest stoupajících nahoru po útesech. | Investice se naštěstí vyplácí, Pipa je sice turistické středisko, ale krásné a mimo víkend i celkem poklidné. Od centra jsou jen pár minut vzdálené pláže. Nad těmi se tyčí zelené útesy a celý prostor je tak přístupný z několika málo cest stoupajících nahoru po útesech. | ||
- | Pláže pokrývá jemný písek a stoupají pozvolna, což se odráží v rozdílech mezi odlivem a přílivem. Části jsou dokonce přístupné jen za odlivu a během přílivu | + | {{gallery>: |
+ | |||
+ | Pláže pokrývá jemný písek a stoupají pozvolna, což se odráží v rozdílech mezi odlivem a přílivem. Části jsou dokonce přístupné jen za odlivu a během přílivu | ||
+ | |||
+ | {{gallery>: | ||
+ | |||
+ | V Pipě je krásně. Pohodlí, levná Caipirinha (cachaça s limetkou, ledem a cukrem), hamaky a pláže. Ačkoliv bychom zde ještě několik dní rádi strávili, nezbývá nám, než se vydat cestování vstříc. V úterý, 2. navečer nám letí spoj z Recife do Frankfurtu a náš pobyt v Jižní Americe tím chtě nechtě končí. | ||
- | V Pipě je krásně. Pohodlí, levná Caipirinha (cachaça s limetkou, ledem a cukrem), hamaky a pláže. Ačkoliv bychom zde ještě několik dní rádi strávili, nezbývá nám, než se vydat cestování vstříc. V úterý, 2. navečer nám letí spoj z Recife do Frankfurtu | + | Bylo tu krásně, |
- | Jižní Amerika je rozmanitá, každá země jedinečná a celek pokrývá | + | [[denik: |
+ | {{fbc>}} |