User Tools

Site Tools


denik:16_07_15

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Last revisionBoth sides next revision
denik:16_07_15 [2016/07/28 17:23] transsibdenik:16_07_15 [2016/07/31 00:29] transsib
Line 1: Line 1:
 ====== Pochod džunglí v parku Tayrona, návrat na chladný jih ====== ====== Pochod džunglí v parku Tayrona, návrat na chladný jih ======
  
-**15. 7.:** Do národního parku Tayrona jezdí ze Santa Marty plynulý proud autobusů. Tak jako u mnoha dalších spojů v Jižní Americe, nezáleží kdy se na zastávku dorazí, protože pokaždé něco jede. To znamená bezproblémovou dopravu, ale také proud turistů jedoucí na stejná místa. Snažíme se tomu alespoň částečně vyhnout a místo konečné zastávky vystupujeme dříve ve vesničce Calabaza. Odtud vede alternativní cesta do parku. V průvodcích se píše o poměrně důkladné kontrole při vstupu. Je zakázáno mít s sebou alkohol, drogy a zbraně a každá krosna je prohlédnuta. To ovšem pro vstup z Calabazy neplatí, chodí tu minimum lidí a ze zaměstnanců parku potkáváme jen milou paní, která mám prodává vstupenky. Ty nejsou nejlevnější, 42 000COP (330Kč), ale park za návštěvu určitě stojí. Zbraně i drogy jsme nechali na hostelu zbytečně.+**15. 7.:** Do národního parku Tayrona jezdí ze Santa Marty plynulý proud autobusů. Tak jako u mnoha dalších spojů v Jižní Americe, nezáleží kdy na zastávku dorazíte, protože pokaždé něco jede. To znamená bezproblémovou dopravu, ale také spoustu turistů jedoucích na stejná místa. Snažíme se tomu alespoň částečně vyhnout a místo konečné zastávky vystupujeme dříve ve vesničce Calabazo. Odtud vede alternativní cesta do parku. V průvodcích se píše o poměrně důkladné kontrole při vstupu. Je zakázáno mít s sebou alkohol, drogy a zbraně a každá krosna je prohlédnuta. To ovšem pro vstup z Calabaza neplatí, chodí tu minimum lidí a ze zaměstnanců parku potkáváme jen milou paní, která mám prodává vstupenky. Ty nejsou nejlevnější, 42 000COP (330Kč), ale park za návštěvu určitě stojí. Zbraně i drogy jsme nechali na hostelu zbytečně.
  
 {{gallery>:jam:denik:16_07_15a}} {{gallery>:jam:denik:16_07_15a}}
Line 13: Line 13:
 {{gallery>:jam:denik:16_07_16a}} {{gallery>:jam:denik:16_07_16a}}
  
-Cestou stoupáme až k místu zvanému Pueblito, ke starobylé vesničce obydlené od roku 450 do 1600 našeho letopočtu. Dříve zde na přibližně 250 terasovitých zahradách bydlelo až 2000 lidí, dnes už z dřevěných staveb zbyly jen základy a pozůstatky kanalizace. V několika chýších tu také žije pár domorodých obyvatel a volně procházet jde jen část vesnice, zbytek je jakožto místo náboženských rituálů znepřístupněn.+Stoupáme až k místu zvanému Pueblito, ke starobylé vesničce obydlené od roku 450 do 1600 našeho letopočtu. Dříve zde na přibližně 250 terasovitých zahradách bydlelo až 2000 lidí, dnes už z dřevěných staveb zbyly jen základy a pozůstatky kanalizace. V několika chýších tu také žije pár domorodých obyvatel a volně procházet jde jen část vesnice, zbytek je jakožto místo náboženských rituálů znepřístupněn.
  
 {{gallery>:jam:denik:16_07_16b}} {{gallery>:jam:denik:16_07_16b}}
  
-Z Pueblita se schází zpět k plážím, ale tentokrát již do turisticky populárních míst. Klidnější je ještě La Piscina, široká pláž, před kterou se rozkládá korálový útes a úspěšně tak odráží veškeré velké vlny ještě před pobřežím. Díky tomu vzniká krásný a velký prostor pro plavání a my máme šanci se ještě naposledy před odjezdem z Karibiku vykoupat. Pochodem podél pláží se jde dostat až do Canaveralu, odkud vede malá silnice až k autobusům zpátky do Santa Marty. Ačkoliv je po cestě nepřeberné množství lidí nabízející transport přímo do města od 20 000COP výše, je lepší je ignorovat a hledat malé minibusy. Ty jedou za 3000COP k hlavní silnici a odtud jezdí už velký autobus až do centra za 7000COP.+Z Pueblita se schází zpět k plážím, ale tentokrát již do turisticky populárních míst. Klidnější je ještě La Piscina, široká pláž, před kterou se rozkládá korálový útesa úspěšně tak odráží veškeré velké vlny ještě před pobřežím. Díky tomu vzniká krásný a velký prostor pro plavání a my máme šanci se ještě naposledy před odjezdem z Karibiku vykoupat. Pochodem podél pláží se jde dostat až do Canaveralu, odkud vede malá silnice až k autobusům zpátky do Santa Marty. Ačkoliv je po cestě nepřeberné množství lidí nabízející transport přímo do města od 20 000COP výše, je lepší je ignorovat a hledat malé minibusy. Ty jedou za 3000COP k hlavní silnici a odtud jezdí už velký autobus až do centra za 7000COP.
  
 {{gallery>:jam:denik:16_07_16c}} {{gallery>:jam:denik:16_07_16c}}
Line 31: Line 31:
 {{gallery>:jam:denik:16_07_18}} {{gallery>:jam:denik:16_07_18}}
  
-**19-20. 7.:** Původně jsme měli v plánu vydat se do podzemní katedrály v blízkém městě Zipaquira. Ta je vestavěna do bývalých solných dolů a má přes 5500 m². V plánu byla, dokud jsme nevyhledali aktuální ceník vstupného. 50 000COP (400Kč) plus půjčovné za helmu a doprava nám přišlo trochu moc (alespoň mně :-) ). Změnili jsme tedy plány a vyrážíme po městě a do muzea Zlata. To stojí 3000COP (23Kč) a je obrovské. Pokrývá vše od začátků zpracování kovů, po výrobu nástrojů a ozdob až do příjezdu kolonialistů. Soškám a výtvorům nelze upřít určitou dávku humoru, viz foto.+**19-20. 7.:** Původně jsme měli v plánu vydat se do podzemní katedrály v blízkém městě Zipaquira. Ta je vestavěna do bývalých solných dolů a má přes 5500 m². V plánu byla, dokud jsme nevyhledali aktuální ceník vstupného. 50 000COP (400Kč) plus půjčovné za helmu a doprava nám přišlo trochu moc (alespoň mně :-) ). Změnili jsme tedy plány a vyrážíme po městě a do Musea del oro - muzea zlata. To stojí 3000COP (23Kč) a je obrovské. Pokrývá vše od začátků zpracování kovů, po výrobu nástrojů a ozdob až do příjezdu kolonialistů. Soškám a výtvorům nelze upřít určitou dávku humoru, viz foto.
  
 {{gallery>:jam:denik:16_07_19}} {{gallery>:jam:denik:16_07_19}}
  
-Druhý den jsme se chtěli po Bogotě rozhlédnout trochu více, ale tentokrát nám zase nepřálo počasí. Nad historickým centrem se tyčí dva vysoké kopce, na které lze vyrazit za pomoci lanové dráhy nebo jakési zubačky (nebo pěšky, ale prý tam přepadávají). Samotná Bogota leží dost vysoko ve 2600m n.m. (to vysvětluje teplotu okolo 14° a mizerné počasí) a kopce ještě výše přes 3150m n.m.. Ve městě toho kvůli mlze moc vidět nelze a na kopcích pak už vůbec nic. I dnes budeme muset odpočívat. Jdeme alespoň do muzea Botero a muzea bankovnictví a procházíme nečekaně prázdné ulice centra.+Druhý den jsme se chtěli po Bogotě rozhlédnout trochu více, ale tentokrát nám zase nepřálo počasí. Nad historickým centrem se tyčí dva vysoké kopce, na které jezdí lanová dráha nebo jakási zubačka (nebo pěšky, ale prý tam přepadávají). Samotná Bogota leží dost vysoko ve 2600 m n.m. (to vysvětluje teplotu okolo 14° a mizerné počasí) a kopce ještě výše přes 3150 m n.m.. Ve městě toho kvůli mlze moc vidět nelze a na kopcích pak už vůbec nic. I dnes budeme muset odpočívat. Jdeme alespoň do muzea slavného kolumbijského umělce Fernanda Botera, do muzea bankovnictví a procházíme nečekaně prázdné ulice centra.
  
 {{gallery>:jam:denik:16_07_20}} {{gallery>:jam:denik:16_07_20}}
  
-Ačkoliv je dvacátého výročí vyhlášení nezávislosti Kolumbie, v ulicích se prakticky nic neděje. Čekali bychom projevy nebo koncerty, ale nekoná se nic. Výročí tak lze poznat podle zavřených obchodů a ozbrojené vojenské ochrany na (doslova) každém rohu historického centra. Vojáků je leckde více než civilistů a pouze na hlavním bulváru se schází větší hloučky lidí. Zatímco ti se baví sledováním několika tanečníků a jedné vrhačky mačet, znudění vojáci se (opět doslova) popichují kulomety. Taková nezávislá zábava.+Ačkoliv je dnes výročí vyhlášení nezávislosti Kolumbie, v ulicích se prakticky nic neděje. Čekali bychom projevy nebo koncerty, ale nekoná se nic. Výročí tak lze poznat jen podle zavřených obchodů a ozbrojené vojenské ochrany na (doslova) každém rohu historického centra. Vojáků je leckde více než civilistů a pouze na hlavním bulváru se schází větší hloučky lidí. Zatímco ti se baví sledováním několika tanečníků a jedné vrhačky mačet, znudění vojáci se (opět doslova) popichují kulomety. Taková nezávislá zábava.
  
-Když ne ostatní, alespoň my se rozhodujeme slavit. Nedaleko ubytování máme bogotskou „mokrou“ čtvrť a v ní docela levné bary. Od hezčích po trochu špinavé a neupravené, ale s leckdy překvapivě dobrou rockovou hudbou. Do jednoho takového zapadáme a krom piva tu nacházíme i místní specialitu – Chichu. Říká se tomu pivo ze zkvašené kukuřice, ale k jakémukoliv pivu to má zatraceně daleko. Nám to lehce připomíná burčák. Každopádně se nepije vůbec špatně a chvilku zůstáváme. Ostatně zítra ráno letíme do Leticie a Zuzčin strach z létání můžeme zkusit naředit už dnes!+Když ne ostatní, alespoň my se rozhodujeme slavit. Nedaleko ubytování máme bogotskou „mokrou“ čtvrť a v ní docela levné bary. Od hezčích po trochu špinavé a neupravené, ale s leckdy překvapivě dobrou rockovou hudbou. Do jednoho takového zapadneme a kromě piva tu nacházíme i místní specialitu – Chichu. Říká se tomu pivo ze zkvašené kukuřice, ale k jakémukoliv pivu to má zatraceně daleko. Nám to lehce připomíná burčák. Každopádně se nepije vůbec špatně a chvilku zůstáváme. Ostatně zítra ráno letíme do Leticie a Zuzčin strach z létání můžeme zkusit naředit už dnes!
  
 [[denik:16_07_06|< Kolumbie, karibské pláže a konečně vedro!]] [[denik:16_07_06|< Kolumbie, karibské pláže a konečně vedro!]]
  
 {{fbc>}} {{fbc>}}
denik/16_07_15.txt · Last modified: 2016/08/22 00:18 by transsib