User Tools

Site Tools


denik:16_07_15

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revision
Previous revision
Next revisionBoth sides next revision
denik:16_07_15 [2016/07/28 06:46] transsibdenik:16_07_15 [2016/07/28 06:56] transsib
Line 1: Line 1:
-====== Pochod džunglí Tayrona National Park a návrat na  ======+====== Pochod džunglí v parku Tayronanávrat na chladný jih ======
  
 **15. 7.:** Do národního parku Tayrona jezdí ze Santa Marty plynulý proud autobusů. Tak jako u mnoha dalších spojů v Jižní Americe, nezáleží kdy se na zastávku dorazí, protože pokaždé něco jede. To znamená bezproblémovou dopravu, ale také proud turistů jedoucí na stejná místa. Snažíme se tomu alespoň částečně vyhnout a místo konečné zastávky vystupujeme dříve ve vesničce Calabaza. Odtud vede alternativní cesta do parku. V průvodcích se píše o poměrně důkladné kontrole při vstupu. Je zakázáno mít s sebou alkohol, drogy a zbraně a každá krosna je prohlédnuta. To ovšem pro vstup z Calabazy neplatí, chodí tu minimum lidí a ze zaměstanců parku potkáváme jen milou paní, která prodává vstupenky. Ty nejsou nejlevnější, 42 000COP (330Kč), ale park za návštěvu určitě stojí. Zbraně i drogy jsme nechali na hostelu zbytečně. **15. 7.:** Do národního parku Tayrona jezdí ze Santa Marty plynulý proud autobusů. Tak jako u mnoha dalších spojů v Jižní Americe, nezáleží kdy se na zastávku dorazí, protože pokaždé něco jede. To znamená bezproblémovou dopravu, ale také proud turistů jedoucí na stejná místa. Snažíme se tomu alespoň částečně vyhnout a místo konečné zastávky vystupujeme dříve ve vesničce Calabaza. Odtud vede alternativní cesta do parku. V průvodcích se píše o poměrně důkladné kontrole při vstupu. Je zakázáno mít s sebou alkohol, drogy a zbraně a každá krosna je prohlédnuta. To ovšem pro vstup z Calabazy neplatí, chodí tu minimum lidí a ze zaměstanců parku potkáváme jen milou paní, která prodává vstupenky. Ty nejsou nejlevnější, 42 000COP (330Kč), ale park za návštěvu určitě stojí. Zbraně i drogy jsme nechali na hostelu zbytečně.
Line 28: Line 28:
  
 V Bogotě bydlíme přímo v historickém centru. Ne, že bychom obzvlášť chtěli, ale bylo to nejlevnější. Ono tedy také v centru není zrovna enomrní množství památek, ale zase je tu dost muzeí a hodně míst, kde se člověk může relativně levně najíst. Ihned zkoušíme v okolí Calle 19 a Carrery 5, oblast specializovaná na fast food a po dlouhé době také na levnou a celkem dobrou pizzu. Místní největší klasika – suché maso a rýže, se prostě rychle přejí. V Bogotě bydlíme přímo v historickém centru. Ne, že bychom obzvlášť chtěli, ale bylo to nejlevnější. Ono tedy také v centru není zrovna enomrní množství památek, ale zase je tu dost muzeí a hodně míst, kde se člověk může relativně levně najíst. Ihned zkoušíme v okolí Calle 19 a Carrery 5, oblast specializovaná na fast food a po dlouhé době také na levnou a celkem dobrou pizzu. Místní největší klasika – suché maso a rýže, se prostě rychle přejí.
 +
 +{{gallery>:jam:denik:16_07_18}}
  
 **19-20. 7.:** Původně jsme měli v plánu vydat se do podzemní katedrály v blízkém městě Zipaquira. Ta je vestavěna do bývalých solných dolů a má přes 5500 m². V plánu byla, dokud jsme nevyhledali aktuální ceník vstupného. 50 000COP (400Kč) plus půjčovné za helmu a doprava nám přišlo trochu moc (alespoň mně :-) ). Změnili jsme tedy plány a vyrážíme po městě a do muzea Zlata. To stojí 3000COP (23Kč) a je obrovské. Pokrývá vše od začátků zpracování kovů, po výbobu nástrojů a ozdob až do příjezdu kolonialistů. Soškám a výtvorům nelze upřít určitou dávku humoru, viz foto. **19-20. 7.:** Původně jsme měli v plánu vydat se do podzemní katedrály v blízkém městě Zipaquira. Ta je vestavěna do bývalých solných dolů a má přes 5500 m². V plánu byla, dokud jsme nevyhledali aktuální ceník vstupného. 50 000COP (400Kč) plus půjčovné za helmu a doprava nám přišlo trochu moc (alespoň mně :-) ). Změnili jsme tedy plány a vyrážíme po městě a do muzea Zlata. To stojí 3000COP (23Kč) a je obrovské. Pokrývá vše od začátků zpracování kovů, po výbobu nástrojů a ozdob až do příjezdu kolonialistů. Soškám a výtvorům nelze upřít určitou dávku humoru, viz foto.
 +
 +{{gallery>:jam:denik:16_07_19}}
  
 Druhý den jsme se chtěli po Bogotě rozhlédnout trochu více, ale tentokrát nám zase nepřálo počasí. Nad historickým centrem se tyčí dva vyskoké kopce, na které lze vyrazit za pomoci lanové dráhy nebo jakési zubačky (nebo pěšky, ale prý tam přepadávají). Samotná Bogota leží dost vysoko ve 2600m n.m. (to vysvětluje teplotu okolo 14° a mizerné počasí) a kopce ještě výše přes 3150m n.m.. Ve městě toho kvůli mlze moc vidět nelze a na kopcích pak už vůbec nic. I dnes budeme muset odpočívat. Jdeme alespoň do muzea Botero a muzea bankovnictví a procházíme nečekaně prázdné ulice centra. Druhý den jsme se chtěli po Bogotě rozhlédnout trochu více, ale tentokrát nám zase nepřálo počasí. Nad historickým centrem se tyčí dva vyskoké kopce, na které lze vyrazit za pomoci lanové dráhy nebo jakési zubačky (nebo pěšky, ale prý tam přepadávají). Samotná Bogota leží dost vysoko ve 2600m n.m. (to vysvětluje teplotu okolo 14° a mizerné počasí) a kopce ještě výše přes 3150m n.m.. Ve městě toho kvůli mlze moc vidět nelze a na kopcích pak už vůbec nic. I dnes budeme muset odpočívat. Jdeme alespoň do muzea Botero a muzea bankovnictví a procházíme nečekaně prázdné ulice centra.
 +
 +{{gallery>:jam:denik:16_07_20}}
  
 Ačkoliv je dvacátého výročí vyhlášení nezávislosti Kolumbie, v ulicích se prakticky nic neděje. Čekali bychom projevy nebo koncerty, ale nekoná se nic. Výročí tak lze poznat podle zavřených obchodů a ozbrojené vojenské ostrahy na (doslova) každém rohu histrorického centra. Vojáků je leckde více než civilistů a pouze na hlavním bulváru se schází větší hloučky lidí. Zatímco ti se baví sledováním několika tanečníků a jedné vrhačky mačet, znudnění vojácí se (opět doslova) popichují kulomety. Taková nezávislá zábava. Ačkoliv je dvacátého výročí vyhlášení nezávislosti Kolumbie, v ulicích se prakticky nic neděje. Čekali bychom projevy nebo koncerty, ale nekoná se nic. Výročí tak lze poznat podle zavřených obchodů a ozbrojené vojenské ostrahy na (doslova) každém rohu histrorického centra. Vojáků je leckde více než civilistů a pouze na hlavním bulváru se schází větší hloučky lidí. Zatímco ti se baví sledováním několika tanečníků a jedné vrhačky mačet, znudnění vojácí se (opět doslova) popichují kulomety. Taková nezávislá zábava.
denik/16_07_15.txt · Last modified: 2016/08/22 00:18 by transsib