User Tools

Site Tools


denik:16_06_23

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Next revision
Previous revision
Last revisionBoth sides next revision
denik:16_06_23 [2016/07/04 04:13] – created transsibdenik:16_06_23 [2016/07/08 17:41] transsib
Line 1: Line 1:
-====== Z Cusca, z párty Inti raymi do Ekádoru ======+====== Z Cusca párty Inti raymi do Ekvádoru ======
  
-23. 2.: Cestu z Machu Picchu jsme si naplánovali s dostatečnou rezervou, abychom stihli být v Cuscu na pátek 24.. Ono se tedy v Cuscu něco děje už dobrý týden, ale právě zítra by mělo vše vrcholit. Je totiž slavnost slunovratu Inti raymi, velkolepý incký svátek boha slunce (Inti = bůh slunce), který se poctivě udržuje až dodnes. V postatě již týden chodí městem průchody v maskách a krojích, promenádují se po centrálním náměstí a před (na slavnost postaveným) podiem čas od čas provedou nacvičený tanec nebo scénku. Pochodující skupinky tvoří zástupci odborů či svazů, různých řemesel, organizací nebo škol. Vidíme tak pochodovat univerzitní ročníky, jejich profesory, ale i třeba policisty nebo zástupce pivovaru Cusceňa. 
  
-Celý den i večer je město prakticky obsypáno lidmi a dostat se někam je problém. Nejenžje neskutečné množství předvádějících (to je neustálý proud alespoň pěti lidí v řadě), ale snad ještě větší je množství přihlížejících možná vůbec nejvíc je prodávajícíchKdo má alespoň stolek nebo šátek na prostření, připravuje doma jídlo a ozdoby a vyráží do ulic vydělávat. Dokonce pivo, které lze jindy sehnat jen obchodě, se tu objevuje na ulicích vznikají improvizované stánky složené jen z bas. Na basách se sedí, leží i pije. Být to točené, ipadáme si jako doma. S přibývajícím večer pak i slyšíme zde tolik nezvyklé hospodské žvásty a vidíme všudypřítomné stánky ukajující pivní hladTy nabízejí krom sytých polívek a smažených kuřat s rýží i slavnostní specialitunadívaná morčata. Jasněže se taky přidávámeTedy ne na morčata, ale na to pivo.+**23. 2.:** Cestu z Machu Picchu jsme si naplánovali s dostatečnou rezervou, abychom stihli být v Cuscu na pátek 24.června. Ono se v Cuscu co děje už dobrý týdenale právě zítra by mělo všvrcholit. Je totiž slavnost slunovratu Inti raymi, velkolepý incký svátek boha slunce (Inti = bůh slunce), který se poctivě udržuje až dodnesJiž týden chodí městem průvody maskách a krojíchpromenádují se po centrálním náměstí a před (na slavnost postaveným) pódiem čas od čas provedou nacvičený tanec nebo scénkuPochodující skupinky tvoří zástupci odborů čsvazůrůzných řemeselorganizací nebo školVidíme tak pochodovat univerzitní ročníky, jejich profesory, ale i třeba policisty nebo zástupce pivovaru Cusceňa.
  
-24. 6.Dnešek je hlavní den slavnosti, od rána stojíme na náměstí, abychom mohli sledovat velkolepou show. Je to v podstatě ještě bohatší pochodování, navrch s průvodem inckého krále slunce a královny měsíce. Ti sedí na svých trůnech a jsou nešeni na ramenech poddaných. Za úkol mají jen rozdávat úsměvy a kynout davům a to se jim daří stoprocentně.+{{gallery>:jam:denik:16_06_23a}}
  
-Odpoledne pokračuje celý průvod nad město na incké náměstí SacsayhuamanObrovské pečlivě opracované kameny tvoří tribuny a na slavnostech se tu sejde až 30.000 lidí. My popravdě řečeno jednak nemáme lístky a ani se nám tolik mezi davy prodírat nechce. Na místo se jdeme podívat až po akciProdíráme se snad nikdy nekončícími davy jdoucími v opačném směru a pomalu šplháme. Ačkoliv je prostor obrovskýtolik lidí si zde neumíme představitOstatně zdržujeme se přes hodinu a během celé doby se z místa valí davKdo víkdy to vůbec skončí.+Celý den i večer je město obsypáno lidmi a dostat se někam je problémNejen, že je neskutečné množství předvádějících (neustálý proud alespoň pětistupů), snad ještě větší množství přihlížejících, ale možná vůbec nejvíc je prodávajících. Kdo má alespoň stolek nebo šátek na prostření, připravuje doma jídlo a ozdoby vyráží do ulic vydělávatDokonce pivo, které lze jindy sehnat jen v obchoděse tu objevuje na ulicích a vznikají improvizované bary složené jen z bas. Na basách se sedí, leží i pijeBýt to točené, připadáme si jako doma. S přibývajícím večerem pak slyšíme zde tolik nezvyklé hospodské řeči a vidíme  stánkykteré preventivně mírní zítřejší kocovinuTy nabízejí kromě sytých polívek a smažených kuřat s rýží i slavnostní specialitu - nadívaná morčata. Jasně, že se taky přidávámeTedy ne na morčataale na to pivo.
  
-Večer je zas ve znamení piva a nám je jen trochu líto, že program nedoplňuje i nějaký koncert. Je fakt, že pouliční tance a karaoke nepočítáme. Těch je nepočítaně.+{{gallery>:jam:denik:16_06_23b}}
  
-25. 6.: Procházíme se po městě a doplňujeme neviděnéTrochu staromódní incké muzeum (jako většina muzeí v Peru)okolí Plaza de Armas i níže položený chrám Santo Domingo, umístěný na místě starého inckého chrámu CoricanchaOd doby Inků zbyla jen obranná zeď, ale ta vypadá stále mohutně. Je čas pokračovat před námi je období dlouhých cest. Ta první, dnešní okolo 22 hodin do Limy. Cena 70 SOL (490Kč) za pohodlnou semi-camu (trochu-postel) docela v pořádku. Jen mě už není nějakou dobu dobře, jím radši jen suché pečivo a doufám, že dlouhá doba v autobuse prostě nějak projde.+**24. 6.:** Dnešek je hlavní den slavnosti. Od rána stojíme na náměstí, abychom mohli sledovat velkolepou podívanouJe to podstatě ještě bohatší pochodovánínavrch s průvodem krále slunce a královny měsíce. Ti sedí na svých trůnech a jsou neseni na ramenech poddanýchZa úkol mají jen rozdávat úsměvy kynout davůa to se jim daří stoprocentně.
  
-26. 6.Dorážíme do Limy po asi 23 hodinách čistého sezení. Vše dopadlo dobře, ale po autobusu se odpočatí rozhodně necítíme. Po smlouvání nacházíme taxi za rozumnou cenu 12SOL (84Kč) a necháváme se zavést do ubytování přes AirBnB. Jsme překvapeni, kde zastavujeme. Spletl jsem si  číslo ulice a místo před ubytováním vystupujeme před Alžírskou ambasádou. Ochranka se trochu diví, ale úspěšně vysvětlujeme, že se chceme nastěhovat až o dům dál. Ten je (ačkoliv má číslo o 30 menší) hned vedle a my tak prakticky spíme mezi Alžírskou a Nizozemskou půdou. Ačkoliv nám před okny chodí lidé se samopaly, bezpečnější a levnější (350Kč/noc) místo snad v Limě není.+{{gallery>:jam:denik:16_06_24a}}
  
-27. 6.: Vyrážíme do sta máme ošklivo, jen si nejsme jisti, jestli je to momentální oblačnost nebo trvalý smogSe spoustou dopravy těžko říctNavštěvujeme všude nutně přítomné Plaza las Armas památky v okolíZ Limy je ostatně slavné edevším právě totoMěsto je obrovské a s cestováním trochu pomáhá metro. Není to ledajaké metro, jedná se o speciální silnice, kam nesmí nic jiného než expresní autobusy. Ty jezdí jak na povrchu, tak i pod zemí a nastupuje se přes zvláštní odbavení. Samozřejmě využíváme jedeme k pláži (vlastně poprvé okusit Pacifik) a projít bohatou čtvrt Miras FloresKrom pláže se nejedná o nic unikátního převážně velké skleněné paneláky, ale na Peru to přece jen nezvyk je.+Odpoledne pokračuje celý průvod nad sto na místo incké památky Sacsayhuaman. Obrovské pečlivě opracované kameny tvoří tribuny na slavnostech se tu sejde až 30.000 lidí. My popravdě řečeno jednak nemáme lístky a ani se nám tolik mezi davy prodírat nechceNa místo se jdeme podívat až po akci. Prodíráme se snad nikdy nekončícími davy plynoucími opačném směru pomalu šplhámeAčkoliv je prostor obrovský, tolik lidí si zde neumíme edstavitOstatně zdržujeme se přes hodinu během celé doby se z místa valí davKdo víkdy to vůbec skončí.
  
-28. 6.Krom centra nás láka i návševa jižní části města zvané Barranco. Je to čtvrť s undergroundovou scénou a s ní spojené grafitty na domech a pouliční umělci. Přinejmenším je tu oproti centru větší klídek a my tak máme čas zregenerovat před další cestou. Lidí je ve městě moc, zastavěná plocha je na nás příliš veliká a my tak raději budeme pokračovat dál. Všechny autobusy na sever jezdí z terminálu Terrestre Plaza Norte a ačkoliv některé společnosti odjíždí i z centra města, zde jde sehnat nejlepší nabídky. Za 30SOL (210Kč) tedy nastupujeme do přesnočního autobusu do městra Trujilllo, kde nás za krásných 10 hodin v 7 ráno nutí zas vystoupit.+{{gallery>:jam:denik:16_06_24b}}
  
-29. 6.: Ačkoliv bychom mohli jet z Limy přímo Ekvádoru, nelíbí se nám představa dne a půl stráveného pouze v autobuse a tak cestu dělíme. Ve Trujillu nás krom odpočinku čeká hlavně rozsáhlé naleziště z pre-incké doby. Hlavní město Chan Chan říše Chimor z roku 850 našeho letopočtu. Ačkoliv bylo roku 1470 dobyto Inky a od roku 1535 průběžně plundrováno španělskými dobyvateli, až do dnešních dob si zachovalo ohromné hradby a pozůstatky budov s krásnými reliéfy. Po kultuře a vzdělávání jdeme zážitky probrat na pláž a příležitostně ochutnat produkty místního pivovaru. Mimochodem názvy piv se zde krom několika výjimek odvozují od města produkce. Zatímco v Arequipě jsme pili Arequipu, v Cuscu Cusceñu, zde ochutnáváme Trujillu. Prostě lokální kultura se vším všudy.+{{ youtube>q0CO4eJGIGY?small }}
  
-30. 6.: Plán je jasný, přejet do Ekvádoru. Zuzka pilně studovala možné destinace a nakonec je výběr jasný, malé městečko jménem Zamora s o to větším národním parkem za humny. Problém je, že žádný přímý autobus samozřejmě není a to ani do okolních větších měst. Zkoušíme tedy iteračně. Pořizujeme autobus do Chiclayaasi 3h vzdáleného většího města a z něj po pauze na oběd další 3h do PiuryDorážíme do města okolo půl deváté a máme štěstíještě v devět pokračuje autobus es hranice do města Loja, odkud je to do Zamory už co by kamenem odhodil. V posledních kolika městech jsou odjezdy problémnení žádné centrální nádraží autobusy odjíždí z sídel společností, které jsou rozmístěné různě po městě. Přesun na nakonec stíháme a sice s mizerným autobusem, ale jedeme!+**25. 6.:** Procházíme se po městě: trochu staromódní incké muzeum (jako většina muzeí v Peru)okolí Plaza de Armas i níže položený chrám Santo Domingoumístěný na místě starého inckého chrámu CoricanchaOd doby Inků tu zbyla jen obranná zeďale ta vypadá stále mohutně. Je čas pokračovat a ed námi je období dlouhých cest. Ta dnešní okolo 22 hodin do Limy. Cena 70 SOL (490Kč) je za pohodlnou semi-camu (trochu-postel) docela v pořádku. Jen mně už není jakou dobu dobřejím radši jen suché pečivo doufám, že dlouhá doba v autobuse prostě nějak projde.
  
-Pozn. k obědu: máme čínu. Sice je v okolí dost místních hospůdek, ale základní nabídka je po většině měst v podstatě stejná. Maso a rýže, často na sucho. Čína je popravdě docela příjemná změna.+{{gallery>:jam:denik:16_06_25}} 
 + 
 +**26. 6.:** Dorážíme do Limy po asi 23 hodinách čistého sezení. Vše dopadlo dobře, ale po autobusu se odpočatí rozhodně necítíme. Smlouváme taxi za rozumnou cenu 12SOL (84Kč) a necháváme se zavést do ubytování přes AirBnB. Jsme překvapeni, kde zastavujeme. Spletl jsem si  číslo domu a místo před ubytováním vystupujeme před Alžírskou ambasádou. Ochranka se trochu diví, ale úspěšně vysvětlujeme, že se chceme nastěhovat až o dům dál. Ten je (ačkoliv má číslo o 30 menší) doslova hned vedle, a my tak prakticky spíme mezi Alžírskou a Nizozemskou půdou. Ačkoliv nám před okny chodí lidé se samopaly, bezpečnější a levnější (350Kč/noc) místo snad v Limě není. 
 + 
 +**27. 6.:** Vyrážíme do města a máme ošklivo, jen si nejsme jisti, jestli je to momentální oblačnost nebo trvalý smog. Se spoustou dopravy těžko říct. Navštěvujeme Plaza de Armas (snad povinný název pro centrální náměstí ve všech jihoamerických městech) a památky v jeho okolí. Město je obrovské a s cestováním trochu pomáhá metro. Není to ledajaké metro, jedná se o speciální silnice, kam nesmí nic jiného než expresní autobusy. Ty jezdí jak na povrchu, tak i pod zemí a nastupuje se přes zvláštní odbavení. Samozřejmě využíváme a jedeme k oceánu (vlastně poprvé okusit Pacifik) a projít bohatou čtvrť Miras Flores. Kromě pláže se nejedná o nic unikátního,  převážně velké skleněné paneláky, ale v Peru to přece jen nezvyk je. 
 + 
 +{{gallery>:jam:denik:16_06_27}} 
 + 
 +**28. 6.:** Mimo centrum nás láká návštěva jižní části města zvané Barranco. Je to čtvrť s undergroundovou scénou a s ní spojené graffiti na domech a pouliční umělci. Přinejmenším je tu oproti centru větší klídek. Lidí je v Limě moc a zastavěná plocha je na nás příliš veliká. Rozhodujeme se pokračovat dál. Všechny autobusy na sever jezdí z terminálu Terrestre Plaza Norte a ačkoliv některé společnosti odjíždí i z centra města, zde jsou nejlepší nabídky. Za 30SOL (210Kč) nastupujeme do nočního autobusu směr Trujilllo, kde nás za krásných 10 hodin v 7 ráno nutí zas vystoupit. 
 + 
 +{{gallery>:jam:denik:16_06_28}} 
 + 
 +**29. 6.:** Ačkoliv bychom mohli jet z Limy přímo do Ekvádoru, nelíbí se nám představa dne a půl stráveného pouze v autobuse, a tak cestu dělíme. V Trujillu nás čeká rozsáhlé naleziště Chan Chan z pre-incké doby. Chan Chan bylo hlavní město říše Chimor z roku 850 našeho letopočtu. Ačkoliv bylo roku 1470 dobyto Inky a od roku 1535 průběžně plundrováno španělskými dobyvateli, až do dnešních dob si zachovalo ohromné hradby a pozůstatky budov s krásnými reliéfy. Po kultuře a vzdělávání jdeme zážitky probrat na pláž a příležitostně ochutnat produkty místního pivovaru. Mimochodem názvy piv se zde kromě několika výjimek odvozují od města produkce. Zatímco v Arequipě jsme pili Arequipeňu, v Cuscu Cusceñu, zde ochutnáváme Trujillu. Prostě lokální kultura se vším všudy. 
 + 
 +{{gallery>:jam:denik:16_06_29}} 
 + 
 +**30. 6.:** Plán dneška je jasný: přejet do Ekvádoru. Zuzka pilně studovala možné destinace a nakonec výběr padl na malé městečko jménem Zamora, s národním parkem za humny. Žádný přímý spoj tu není, takže pořizujeme autobus do Chiclaya, asi 3 h vzdáleného většího města a z něj po pauze na oběd další 3 h do Piury. Tam dorážíme okolo půl deváté a máme štěstí - ještě v devět vyráží autobus přes ekvádorské hranice, do města Loja, odkud je to do Zamory co by kamenem dohodil. Odjezdy jsou trochu komplikované, není tu žádné centrální nádraží a autobusy odjíždí od sídel jednotlivých společností (takhle je to překvapivě ve většině míst v Peru, prostě se člověk musí ptát, odkud to tak přibližně jezdí), které jsou rozmístěné různě po městě. Přesun nakonec stíháme a sice mizerným autobusem, ale jedeme! Ekvádoru vstříc! 
 + 
 +{{gallery>:jam:denik:16_06_30}} 
 + 
 +**Pozn. k obědu:** //máme čínu. Sice je v okolí dost místních hospůdek, ale základní nabídka je po většině měst v podstatě stejná. Maso a rýže, často na sucho. Čína je popravdě docela příjemná změna.// 
 + 
 +[[denik:16_06_16|< Salkantay trail komfortně a levně, aneb na Machu Picchu bez agentury]] | [[denik:16_07_01|Z jihu na sever Ekvádoru bez přepadení >]] 
 + 
 +{{fbc>}}
denik/16_06_23.txt · Last modified: 2016/07/08 17:50 by transsib