Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

--- denik:16_06_02 [2016/06/13 05:57] – transsib
+++ denik:16_06_02 [2016/06/13 06:02] – transsib
@@ Line 9: / Line 9: @@
 Doprava v Bolívii žádná pravidla nemá: na křižovatce bez světel platí právo silnějšího/odvážnějšího, na té se světly je signalizace spíš věcí osobního názoru. Co platí obecně v Bolívii, je v La Pazu poznat dvojnásob. Autobusy jsou přeplněné a proplétají se ulicemi města, kde je zrovna místo. Snažit se do nějakého dostat s krosnou je téměř nadlidský úkol. Snad jen jedna věc je složitější - dostat se z autobusu ven. Ze záhadného důvodu je jediný malý vchod i východ přímo u řidiče a zbytek se průběžně ucpává. Nakonec ale přelézáme, omlouváme se, vyskakujeme a pobyt v La Pazu zahajujeme.
-**3. 5.:** Máme sraz s Judit a Josefou, spoludobrovolnicemi z farmy Aldea Luna, abychom společně prošli kus města a večer ochutnali jedno či dvě místní piva. Procházíme trhy v El Altu, které mají být zajímavější, levnější a nebezpečnější. Nevíme, nám se nic špatného nepřihodilo, spíš naopak. Čerstvý džus za pět korun, spoustu zeleniny a ovoce a přátelské lidi. Zastavujeme se u jednoho stánku na jídlo (rýže, brambory, trocha salátu a maso dle výběru) a bavíme se s místními. Prodavačka zkouší i přibližně dvě anglická slova, prý by chtěla umět víc, ale nemá zrovna moc příležitostí trénovat. Ptáme se, kolik sem běžně zavítá turistů. Prý moc ne, jsme v historii tohohle občerstvení první. Je fakt, že takhle se učí těžko.
+**3. 5.:** Máme sraz s Judit a Josefou, spoludobrovolnicemi z farmy Aldea Luna, abychom společně prošli kus města a večer ochutnali jedno či dvě místní piva. Procházíme trhy v El Altu, které mají být zajímavější, levnější a nebezpečnější. Nevíme, nám se nic špatného nepřihodilo, spíš naopak. Čerstvý džus za pět korun, spousta zeleniny a ovoce a přátelští lidé. Zastavujeme se u jednoho stánku na jídlo (rýže, brambory, trocha salátu a maso dle výběru) a bavíme se s místními. Prodavačka zkouší i přibližně dvě anglická slova, prý by chtěla umět víc, ale nemá zrovna moc příležitostí trénovat. Ptáme se, kolik sem běžně zavítá turistů. Prý moc ne, jsme v historii tohohle občerstvení první. Je fakt, že takhle se učí těžko.
 {{gallery>:jam:denik:16_06_04}}
@@ Line 27: / Line 27: @@
 {{gallery>:jam:denik:16_06_06a}}
-První den je neuvěřitelný, z 5000 mnm ze zimy, pustiny a ledu se klesá až do 2800, do džungle, tepla a vody. Proměňují se zvířata i rostliny. Na cestě potkáváme jen minimum lidí, turisty v podstatě žádné (vyjma třech kluků s průvodcem) a několik málo domorodců. Podle rozvalin budov z dřívějších dob bývalo na cestě velmi živo, vidíme velké vesnice a i cesta samotná byla široká pro pochod alespoň pěti lidí v řadě, dnes už jsou patrné jen zbytky. Na cestě je několik farem a na začátku nás zdraví lamy a ovce, níž pak krávy a koně. Zatímco zvířatům se zde ještě nějak daří, rostliny se mají hůře. Několik rodin nahoře pěstuje malé andské brambůrky (velikosti palce u nohy), které poté suší (pro uskladnění) a prodávají, níž pak bojuje o prostor k přežití hlavně kukuřice a banány. Vpodstatě vše je postavené v příkrých horách, budovy i pole se snaží udržet na svahu, obhospodařování vyžaduje vitalitu a nekonečnou energii. Ostatně ta je zde zakořeněná, domorodé babičky poskakují po cestách a na nás se jen ohlížejí se slovy, že se uvidíme v další vesnici.
+První den je neuvěřitelný, z 5000 m n.m. ze zimy, pustiny a ledu se klesá až do 2800, do džungle, tepla a vody. Proměňují se zvířata i rostliny. Na cestě potkáváme jen minimum lidí, turisty v podstatě žádné (vyjma třech kluků s průvodcem) a několik málo domorodců. Podle rozvalin budov z dřívějších dob bývalo na cestě velmi živo, vidíme velké vesnice a i cesta samotná byla široká pro pochod alespoň pěti lidí v řadě, dnes už jsou patrné jen zbytky. Na cestě je několik farem a na začátku nás zdraví lamy a ovce, níž pak krávy a koně. Zatímco zvířatům se zde ještě nějak daří, rostliny se mají hůře. Několik rodin nahoře pěstuje malé andské brambůrky (velikosti palce u nohy), které poté suší (pro uskladnění) a prodávají, níž pak bojuje o prostor k přežití hlavně kukuřice a banány. Vpodstatě vše je postavené v příkrých horách, budovy i pole se snaží udržet na svahu, obhospodařování vyžaduje vitalitu a nekonečnou energii. Ostatně ta je zde zakořeněná, domorodé babičky poskakují po cestách a na nás se jen ohlížejí se slovy, že se uvidíme v další vesnici.
 {{gallery>:jam:denik:16_06_06b}}
-Výška 2800mnm je přímo ideální pro mraky, většinu večera proto jdeme v mlze a k večeři nás při rozdělávání ohně hezky osvěžuje mrholení. Oheň nakonec využíváme po celou dobu cesty, náš lihový vařič (též zvaný plechovka) se totiž ukázal být nedostatečný pro čtyři osoby. Má trochu problém i ve dvou, ale větší nároky spolu se 74% bolívijským lihem (narozdíl od 96% chilského) ho překonaly. Alespoň máme u čeho sedět a čím odhánět komáry. K tomu nám místní prostředí pomáhá, čím vlhčí dřevo, tím více blahodárného kouře. Ke konci cesty je naše oblečení tak účinně nasáklé, že odhání i nás samotné (zvláště moje, do batohu se mi vylilo pivo).
+Výška 2800 m n.m. je přímo ideální pro mraky, většinu večera proto jdeme v mlze a k večeři nás při rozdělávání ohně hezky osvěžuje mrholení. Oheň nakonec využíváme po celou dobu cesty, náš lihový vařič (též zvaný plechovka) se totiž ukázal být nedostatečný pro čtyři osoby. Má trochu problém i ve dvou, ale větší nároky spolu se 74% bolívijským lihem (narozdíl od 96% chilského) ho překonaly. Alespoň máme u čeho sedět a čím odhánět komáry. K tomu nám místní prostředí pomáhá, čím vlhčí dřevo, tím více blahodárného kouře. Ke konci cesty je naše oblečení tak účinně nasáklé, že odhání i nás samotné (zvláště moje, do batohu se mi vylilo pivo).
 {{gallery>:jam:denik:16_06_07}}
-Další dny pokračujeme v klesání, ne sice stálém, ale i tak spíme vždy o něco níže. Vodu bereme z potoků, které ve stoupající teplotě slouží jako skvělá sprcha. Procházíme víceméně opuštěné vesnice a trochu litujeme, obchod s něčím na zub nebo ještě lépe k vypití by se hodil. První opravdu funkční nacházíme až téměř na konci. Po třech dnech chůze, ve vesnici Chairo. Je to nejnižší bod celé cesty, 1300mnm. Odtud již jezdí autobusy zpět do La Pazu a je to také oficiální konec všech placených tůr. My ale chceme dokončit stezku Inků a přejít poslední den do 14km vzdáleného města Coroico, který je tím pravým zakončením.
+Další dny pokračujeme v klesání, ne sice stálém, ale i tak spíme vždy o něco níže. Vodu bereme z potoků, které ve stoupající teplotě slouží jako skvělá sprcha. Procházíme víceméně opuštěné vesnice a trochu litujeme, obchod s něčím na zub nebo ještě lépe k vypití by se hodil. První opravdu funkční nacházíme až téměř na konci. Po třech dnech chůze, ve vesnici Chairo. Je to nejnižší bod celé cesty, 1300 m n.m.. Odtud již jezdí autobusy zpět do La Pazu a je to také oficiální konec všech placených tůr. My ale chceme dokončit stezku Inků a přejít poslední den do 14km vzdáleného města Coroico, který je tím pravým zakončením.
 {{gallery>:jam:denik:16_06_08}}

User Tools

Site Tools

Differences

Page Tools