User Tools

Site Tools


denik:16_03_02

Differences

This shows you the differences between two versions of the page.

Link to this comparison view

Both sides previous revisionPrevious revision
Next revisionBoth sides next revision
denik:16_03_02 [2016/03/07 23:25] transsibdenik:16_03_02 [2016/03/07 23:26] transsib
Line 2: Line 2:
  
 **2. 3.:** Ráno vyrážíme z kempu zpět do města na cestu přes hraniční řeku rio Uruguay – do Uruguaye. Do kempu žádný autobus nejel, ale po cestě nám několikrát v informačním centru, u řidiče i náhodní kolemjdoucí říkali, že tam jezdí autobus číslo 7 s nápisem //Lago//. Doufáme tedy, že jsme ho cestou sem jen nějakou náhodou minuli a dlouhý pěší pochod již nebudeme muset absolvovat. Chyba lávky, v kempu nám konečně správně sdělují, že jezdi jen o sábado y domingo, tedy o sobotě a neděli a že bychom čekali opravdu dlouho. Informovanost mizerná, ale ochota skvělá, velmi přátelská majitelka kempu má cestu autem do města a my se můžeme svézt, už podruhé. **2. 3.:** Ráno vyrážíme z kempu zpět do města na cestu přes hraniční řeku rio Uruguay – do Uruguaye. Do kempu žádný autobus nejel, ale po cestě nám několikrát v informačním centru, u řidiče i náhodní kolemjdoucí říkali, že tam jezdí autobus číslo 7 s nápisem //Lago//. Doufáme tedy, že jsme ho cestou sem jen nějakou náhodou minuli a dlouhý pěší pochod již nebudeme muset absolvovat. Chyba lávky, v kempu nám konečně správně sdělují, že jezdi jen o sábado y domingo, tedy o sobotě a neděli a že bychom čekali opravdu dlouho. Informovanost mizerná, ale ochota skvělá, velmi přátelská majitelka kempu má cestu autem do města a my se můžeme svézt, už podruhé.
- 
  
 Kvůli nedostatku peněz hledáme bankomat, jinak se do Uruguaye nedostaneme – bankomat na nádraží ani z jedné ze tří karet nic nevydá, a tak musíme pěšky do centra města, pár km s batohy tam a zpět, nu určitě je to zdravé.. S patřičným obnosem se vracíme na nádraží a nějakou dobu čekáme na autobus přes hranice. Kdovíproč se domníváme, že jezdí každou hodinu. Po nějaké době a marném čekání jdeme opět k Infocentru, abychom zjistili, že autobus jede jen jeden, a to až v šest večer. Rozhodujeme se, že budeme informacím věřit (je fakt, že jsou podávány španělsky, tedy řečí, kterou neovádáme) a vydáváme se znovu dalších pár km na pochod do přístavu, kde snad bude častěji jezdit loď na druhou stranu. Hraniční kontrola je jen pro formu, máme dva pasy (z důvodu možné ztráty) a Zuzka ke kontrole předkládá pas nový, bez vstupního razítka. To se samozřejmě kontrole nelíbí. Zuzka tedy vytahuje pas starší, použitý ke vstupu do země. Slečna u kontroly se diví a samozřejmě se ptá, co mají dva pasy znamenat, nicméně bez znalosti jazyka se špatně odpovídá. Zkusí to ještě párkrát a pak nás nechá být. Následuje kontrola zavazadel – máte nějaké jídlo? Je to jen oblečení? Po chvilce mumlání (otázky jsme rozluštili později) jsme opět propuštěni. Sice působíme jako ignoranti (nebo spíš idioti, pozn.red.) a lidé neschopni základních frázi, ale jedeme! :-) Loď má jet ve tři a my v půl čtvrté konečně opravdu vyplouváme a plavíme se do Uruguaye! Kvůli nedostatku peněz hledáme bankomat, jinak se do Uruguaye nedostaneme – bankomat na nádraží ani z jedné ze tří karet nic nevydá, a tak musíme pěšky do centra města, pár km s batohy tam a zpět, nu určitě je to zdravé.. S patřičným obnosem se vracíme na nádraží a nějakou dobu čekáme na autobus přes hranice. Kdovíproč se domníváme, že jezdí každou hodinu. Po nějaké době a marném čekání jdeme opět k Infocentru, abychom zjistili, že autobus jede jen jeden, a to až v šest večer. Rozhodujeme se, že budeme informacím věřit (je fakt, že jsou podávány španělsky, tedy řečí, kterou neovádáme) a vydáváme se znovu dalších pár km na pochod do přístavu, kde snad bude častěji jezdit loď na druhou stranu. Hraniční kontrola je jen pro formu, máme dva pasy (z důvodu možné ztráty) a Zuzka ke kontrole předkládá pas nový, bez vstupního razítka. To se samozřejmě kontrole nelíbí. Zuzka tedy vytahuje pas starší, použitý ke vstupu do země. Slečna u kontroly se diví a samozřejmě se ptá, co mají dva pasy znamenat, nicméně bez znalosti jazyka se špatně odpovídá. Zkusí to ještě párkrát a pak nás nechá být. Následuje kontrola zavazadel – máte nějaké jídlo? Je to jen oblečení? Po chvilce mumlání (otázky jsme rozluštili později) jsme opět propuštěni. Sice působíme jako ignoranti (nebo spíš idioti, pozn.red.) a lidé neschopni základních frázi, ale jedeme! :-) Loď má jet ve tři a my v půl čtvrté konečně opravdu vyplouváme a plavíme se do Uruguaye!
denik/16_03_02.txt · Last modified: 2016/03/12 13:52 by transsib