25. 2.: Po příletu (ještě 24.) užíváme Airport Shuttle a během hodinky jsme na druhém centrálním letišti Congonhas, které je už zapojeno do MHD a hlavně asi 4km od našeho prvního couchsurfera Bruna. Ten má sice jen jeden malý pokoj a dalšího přespávajícího, ale i tak nám dává svoji vlastní postel a zve na pivo. Ráno navíc dostáváme klíče od bytu a jdeme se projít po Sao Paulu.

V průvodci je u položky Sao Paulo napsána jen jedna hlavní informace - „Sao Paulo is a Monster – Sao Paulo je Monstrum.“ A proto nás město s 20 miliony obyvatel a extrémní délkou přejezdů mezi městskými částmi odrazuje od delšího pobytu. Omezíme se tak na pěší procházku po okolí a návštěvu jednoho z městských parků. Ačkoliv čtvrť vypadá bezpečně, všechny větší obytné domy jsou zavřené za vysokým plotem s ostrahou, dost často obohaceným o elektrický ohradník, menší domy jsou bez výjimky posprejované a ostnatý či žiletkový drát okolo balkonu je takřka standardem. Zvláštní být neustále obklopen ploty a zátarasy. Ne nadarmo je asi Sao Paulo označováno za jedno z nejnebezpečnějších měst světa, i když si ten pocit neodvážíme (Kafe nicméně neústupně tvrdí, že Sao Paulo je pěkné a zelené město).

Odpoledne přejíždíme na autobusák, v nádražce ochutnáváme Schin a Skol (poměrně slušná místní piva) a dokonale osvěženi odjíždíme z nástupiště 71 nočním spojem do Foz de Iguazu. Ačkoliv volíme o třetinu levnější (200 R$) spojení bez lůžkové úpravy, autobus je pohodlnost sama. Spát jde skvěle a místa 11 a 12 lze jedině doporučit – v noci ložnice, ve dne prostorný obývák.

26. 2.: Přijíždíme do Foz de Iguazu okolo jedenácté a zažíváme pravé brazilské vedro. Vzdáváme pěší cestu z autobusáku a zkoušíme náhodně MHD. To naštěstí jede na centrální stanici, a my se tak trochu přibližujeme cílovému kempu. Cesta je bohatě lemována stánky, kde znavený tramp vždy najde trochu vychlazeného nápoje, by svlažil své hrdlo - čehož samozřejmě ihned využíváme. Kam se hrabe pravá brazilská káva! ;) Vesele pokračujeme dál, zjišťujeme, že předpokládaný kemp z Lonely Planet je zavřený, ale vedle nacházíme více než dostatečnou náhradu – kemp s barem, záchody, sprchou a bazénem, ráj v rozpáleném městě. Neváháme ani chvilku a ačkoliv na naše poměry je kemp dost předražený (25 R$ na osobu, tedy cca 150 kč pro jednoho), hned se ubytováváme, i tak je to kromě Couchserfingu nejlevnější možnost. Večer má prý přijet parta motorkářů, ale něco takového nás nemůže vyděsit. Jdeme ještě prohlédnout město a dopravu a večer končíme v bazénu, kdy užíváme skvělého večera a chlazeného piva. Motorkáři jsou spíše srazem veteránů a pijou minimálně.

27. 2.: Přišla bouřka. Někdy uprostře noci začalo pršet a nepřestalo. Navíc co je obyčejný déšť proti bouřce v Brazílii. Okolo sedmé ranní nám podlaha pod stanem příjemně změkla a už neztrvrdla. Nastal čas ověřit těstnost stanu, pod stanem se nahromadila voda a doposud na zemi ležící karimatky se začaly lehce vznášet na vodním polštáři, takový příjemný pocit vodní postele. Nicméně pohodlí netrvalo dlouho a jeden bok začal prosakovat, nedalo se nic dělat a museli jsme vyhlásit evakuaci do nejbližsího kamenného obydlí (baru), kam zatékalo jen tu a tam dírou ve střeše. Nicméně ani vítr a déšť nás neodradil a my obalení pláštěnkami úspěšně po deváté hodině vyrazili na Iguazu Falls, tedy největší vodopády Jižní Ameriky.

Rozhodně není čeho litovat, brazilská strana poskytuje krásný výhled na celé vodopády a nestačíme se divit. Máme období dešťů, prší více než dostatečně a všude je to znát. Oblaka vody se rozstřikují do dálky a kus do vodopádu lze vejít po postaveném betonovém můstku až k tzv. Ďáblovu chřtánu – během chvilky člověk kompletně promokne, ale ten zážitek za to stojí. Vodpoádů je pod sebou několik kaskád a na šířku těžko popsat, nejlépe viz foto. Vstupné za 57 R$ žádná sranda, ale určitě stojí za to.

Po výletu míříme zpět, sbalit mokrý a kompletně zabahněný stan a rozhodujeme se pro přesun na argentinskou stranu vodopádů, kde zkusíme sehnat ubytování se střechou a dlouhou prádelní šňůrou. Procedury na přechodech nejsou nijak náročné, spíš jen vystát frontu a nechat se autobusem vysadit na správném místě – všichni místní brazilské hranice projedou, zatímco my musíme zařizovat formality a shánět razítko do pasu, je tedy nutné včas vyskočit a nechat si autobus ujet. Na další čekáme mizerně dlouho, ale nakonec se podaří a už ne v brazilském Foz de Iguazu, nýbrž v argentiském Puerto Iguazu sháníme vlhkou, ale relativně levnou špeluňku (na místní poměry, 270 pesos/noc), kde je na zahradě dostatečně dlouhé lano na sušení.

28. 2: Další výlet na Cataratas de Iguazu, tentokrát z argentinské strany. Kvůli množství vody je bohužel část parku uzavřená, ale i zbylá vypadá báječně. Není zde tolik výhledů, ale blízkost vodopádů, chodníky nad rozvodněnou řekou i les a jeho obyvatelé jsou supr. Opět jde jít až k vodě a to rovnou pod rozbouřený proud vody, nejlépe zas viz foto. Bezvadný zážitek.. Komplet promočení se vracíme zpět, užíváme ještě srandovní úzkokolejku vezoucí nás až východu a protože máme i dneska dostatek času, přesouváme se nočním autobusem směr hraniční přechod do Uruguaye. Všechno mokré oblečení (tedy téměř všechno oblečení) rozkládáme po autobuse a cesta Puerto Iguazu → Concordia může začit!

29. 2.: Na pohodlné autobusy už si zvykáme, spánek není nejmenší problém, ale že dostaneme i večeři, sušenky a pití? No dálková doprava v Argentině si svou cenu (760 pesos/osoba, tj. 1100 kč za 13hodinovou jízdu) bez problému ospravedlní. Snad jediné nepříjemné je probuzení okolo sedmé ráno v Concordii. Neradi vstáváme a vydáváme se hledat cestu do Uruguaye. To sice není problém, ale trochu nás překvapuje cena ubytování za hranicemi a absence kempů, které nám umožňují se alespoň trochu držet rozpočtu. Rozhodujeme se tedy zůstat ještě chvíli na argentinské straně v relativně levném kempu u jezera Salto Grande a poté se rovnou přesunout do středu Uruguaye. Cesta do kempu je hrozná – ve vedru několik km mhd, několik km pěšky a naštěstí několik km na korbě náklaďáku hodných pánů argentinců . Odměna nicméně parádní, u kempu je krásné jezero (trochu sinic, nic není dokonalé), palmy a levné pivo! Nedá se nic dělat, tahle kombinace vyžaduje další den.

1. 3: Je to tak, odpočíváme, chodíme okolo jezera a popíjíme pivo. A protože jsme si zapomněli vybrat, platíme za ubytování v dolarech a levněji (200 pesos/noc, $10/noc)!

(Zuzky P.S. Španělština, jak se ptáte… Tak ta nám fakt nejde, myslím, že jsem před chvílí zaslechla Kafeho jak říká nějaké paní, že jsme z „Čechie“ :D Jo kupodivu tu Čechy všichni znají! Zatím nemáme jediný zářez, ale kolik čechů tady tedy ještě potkáme?! :))

< S Královskými aerolinkami | Lodí do Uruguaye, život trampů >