Do 23. 2.: Po neskutečném týdnu plnění krabic, stěhování a rozlučkových piv je to konečně tady: pondělek, den, kdy sice neodlétáme, ale je konečně možné dokoupit poslední nutné věci na cestu, sbalit batohy a psychicky se připravit na zítřejší přesun na dlouhou dobu mimo vlast. Nutno poznamenat, že letíme opravdu na blind, protože na nějakou podrobnější přípravu prostě nezbyl čas.

23. 2.: Snad máme vše, podle váhy batohu i něco navíc (spíš já, Zuzka má batoh podezřele lehkej a dost na mě s nedůvěrou kouká). Z Prahy vyrážíme s easyJetem okolo jedné a s pomocí Kozlíka (díky sestro), Plzně a vydatnou porcí zuzčiných šamponů (100ml balení Jegra, Griotky a Šípkovice) hravě překonáváme vzdálenosti – nejdřív Miláno a potom s Royal Air Maroc i do Casablancy.

Překvapivě si užíváme oba lety i gurmánsky, nejdříve bramborový salát a skvělé Zuzky-mamky sojové řízky™ a poté se na krátké vzdálenosti vytáhli i maročaní – zvěsti o nepříjmené posádce a absenci alkoholu se ani v nejmenším nepotvrdily.

Spokojeni přistáváme v Casablance (nejspokojenější je na zemi z celého letadla Zuzka) a jelikož krom taxi není jiné dopravy než vlaku, nasedáme za 86 dirhamů (pro oba) a jedeme až do centra k medině na stanici CASA PORT. Ho(s)tely jsou v Casablance nehezky drahé a doufáme tedy ve starou špinavou medinu jakožto lacinou alternativu. Kousek od centrálního náměstí (snad jen podle jména, ne podle velikosti) nacházíme sice levný, ale na tu špínu a ne-sprchu, ne-vodu předražený hotel, který bereme. Umýváme se kyblíkem nastudeno a brzo mizíme spát – oproti jiným městům/medinám v Maroku nás Casablanca moc nezaujala – spíše průmyslové město, než cokoliv jiného.

24. 2.: Po procházce míříme zpět na letiště, opět s Royal Air Maroc a jako včera, i dnes se nás snaží u přepážky přsvědčit, že bez zpáteční letenky nás do Brazílie pustit nemůžou. Zajímavé je, že stačí si chvilku stát na svém, ukázat znalost států Jižní Ameriky a odkud že všude můžeme letět zpět a odbavení v pohodě proběhne. Vzhůru do letadla a dalších 10h do Sao Paula, dobrá zpráva je, že aerolinky drží standard a když člověk není líný jít do kuchyňky, konzumace je v ceně (jen to pivo po 0,25l je nesmysl).

Ze Sao Paula na vodopády Iguazu a dál do Argentiny >