Procházíme krásné uličky města, kupujeme ovoce (já fíky plné červů, Zuzka dobré granátové jablko a blíže neidentifikovanou červenou plodinu) a odpoledne nasedáme na dlouhou cestu s CTM (místní oficiální dopravce) ze severu na jih, z plantáží do pouště, z Chefchaouenu do Rissani.

Pozn: cenově do Fezu 170kč/os, z Fezu do Rissani 380kč/os.

Ve Fezu jsme stihli jen rychlé marocké občerstvení přípomínající gyros a zvláštní bagetu naplněnou salátem - s tím stejným salátem jakožto přílohou. Pak už celou noc jen v autobuse až…

Pouštní město! Dojeli jsme po sedmé ranní do Rissani. V Maroku zjevně nikdo brzo nevstává - ulice jsou prázdné, nacházíme první otevírající se stánek s čajem a jelikož tu v tuto dobu moc turistů není, máme ho za pěkné 4 koruny za dávku. Procházíme prozatím vylidněné město a v hotelu Panorama na náměstí zkoušíme po druhém čaji smlouvat propůjčení kol (poslal nás sem Mohamed, kterého jsme ráno potkali u autobusu). Nakonec nejsou za 230 korun na osobu, ale za 90, což nám popravdě přijde stále dost nadsazené.

Tak či tak vyrážíme a objíždíme Rissani po krásné asfaltce, která spojuje polorozpadlé staré osady okolo. Je to lehce přes 24km a jede se krásně. Projíždíme spoustou kazeb postavených z hlíny a slámy - někde vidíme už jen rozpadlé zbytky, někde stále fungující vesničky. Byli jsme varováni před dětmi házejícími kameny, ale místo toho se jen smějí, zdraví a maximálně se snaží zachytit za kolo.. co už s tím, postupně stejně zas odpadnou.

Odpoledne se ve stejném hotelu domlouváme i na výlet po Sahaře na velbloudech, na turistickou a předraženou atrakci… ale co! Vyrážíme autem do vesnice Merzouga a ačkoliv jsme se na tom domluvili, do Merzougy nejedeme - alespoň ne přímo, máme hotel asi 10km od vesnice a ač neradi, uznáváme, že ubytování je tu krásné a výhledy na poušť také. Popíjíme čaj a procházíme se po dunách, zítra v 9 ráno prý budeme do Merzougy odvezeni, tak asi vše v pořádku.

15. 11. 2015 - Na modro v Chefchaouenu ↔ 18. 11. 2015 - Jak jsme do Merzougy nejeli