Ráno po skvělé snídani na střeše ubytování míříme ke starému autobusáku. Není moc hezký a krom jedné strany se silnicí tvoří ty zbylé směs skládky a veřejných záchodků. Starý volíme jednoduše proto, že je blíž a jezdí z něj neoficiální a zároveň levnější dopravci (130kč/osoba). Máme namířeno do vesnice Chefchaouen, tam sice žádný z autobusů nejede, ale jde se dostat do asi 5-10km vzdálené vesničky Dardara, ze které průběžně jezdí do Chefchaouenu taxíky. Pod pojmem taxi si jde představit rychlé, nikoliv však zcela komfortní svezení. Za parádních 12 korun na osobu se dostáváme do cílové stanice, jen pravda máme pro dva přidělenu pouze jednu přední sedačku. Celkově nás sedí v autě 7 i s řidičem, což ale není nic nezvyklého a zvládáme i předjíždět.

Hned po příjezdu se na nás tradičně sesypává hromada nahaněčů: “Search for hotel? Want some hasis?”, ani tvrzení, že už máme hotový booking (nemáme) nepomáhá a nakonec utíkáme do jednoho hotelu dle vlastního výběru (250kč/pokoj, horká sprcha!), což se ukazuje jako nejlepší volba.

Procházíme modré uličky - celé město je laděné do modrobíla a obhlížíme možnosti jídla. Ještě to nevíme, ale tu nejlepší jídelnu bohužel najdeme až zítra (od brány Bab el Ain dolu na trh a větší jídelna po pravé straně). Dnes alespoň šplháme na západ slunce na mešitu nad městem a večer uspokojujeme chutě v malé španělské špeluňce Tajinem. Ten nicméně Zuzka asi hodinu poté málem vyhazuje, když zkoušíme místní kolotoče (kam se hrabou na smrtícího králíčka plného páry naše atrakce) a v návaznosti na zážitek se snažíme najít v městě jediný bar s pivem. Bar nacházíme, ale dnes jako napotvoru zavřeno, no což, půjdeme opět slušně spát.

14. 11. 2015 - Hrobky a prodejci ↔ 16-17. 11. 2015 - Přes Fez do Rissani