Letíme z Bergama do Fezu!

Ryanair už je pohodový a nikdo kontrolu velikosti zavazadel ani nezkouší - také se podle toho na palubě nikam nevejdou. Jakmile se s rozmachem podaří zavřít poslední skříňky na zavazadla, vyrážíme směr Fez.

V Maroku na letišti se rozumně nenecháváme odchytit, ale kousek napravo před halou docházíme k autobusu a kupujeme lístek do města za 9 korun na jednoho. Oproti 200 korun za taxík dobrá úspora. Je fakt, že autobus je o něco více naplněný a pár lidí (školáků) visí ze dveří ven. Autobus nás vyhazuje na nádraží a my se jdeme projít pěšky do Mediny, do staré marocké části města, značně odlišné od ville neuville, nové části z dob koloniální nadvlády. Stará část začala vznikat od 7. stol našeho letopočtu a zasypala těšnícími se domky celé údolí. To je obehnáno hradbami a uvnitř vznikla neskutečná a chaotická síť malých uliček, kde máme za úkol najít předem smluvené ubytování.

V uličkách samozřejmě nejde chytit GPS a tak jediný orientační bod je křížek kdesi ve slepé mapě mediny. Po nějaké době tápání se štěstím narážíme na zeď s nasprejovaným nápisem Sehaya - názvem našeho ubytování. Nápisy nás vedou skrz menší a ještě menší uličky k nevýrazným dveřím. Za těmi se překvapivě skrývá prostorný čtvercový dům, který má po obvodu místnosti a uprostřed velký průhled na nebe. Jak později zjišťujeme, je to marocká klasika.

Večer ještě prolézáme uličky, ochutnáváme šťávy z čerstvě vymačkaného ovoce a marockou whiskey - místní silný čaj tuareg s čerstvou mátou a neuvěřitelnou dávkou cukru. K večeři pojídáme tradiční tajin (v keramické nádobě vařená směs zeleniny, masa a brambor) a v muslimské restauraci od muslimského číšníka také jedno pravé, vychlazené pivo.

12. 11. 2015 - Cesta tam ↔ 14. 11. 2015 - Hrobky a prodejci