User Tools

Site Tools


denik:14_08_30

Mlha v Sapě, Sapa v mlze.

Do Sapy přijíždíme za deště, mlhy a zimy. Na to, že jsme se v Hanoi potili v 35° vedru docela pořádná změna. Ubytováváme se v hostelu Green Vally, který nás láká bezkonkurenční cenou $3 na noc. Při odevzdávání pasu zjišťuji, že během přepravy na motorce trochu utpěl - kombinace zmuchlání a mokra mu neudělala dobře, no pujčuji si fén a doufám, že rozpitá razítka nebudou při odjezdu zásadní. Překvapivě tu potkáváme i známé z Hanoe, tak sedíme na pivu a užíváme večer.

30. 8. Doufali jsme v alespoň malou změnu počasí, ale stačí pohled z okna, kdy přechod mezi bílou stěnou hotelu a venkem není k rozpoznání a je nám jasno - dnes žádný trek neuděláme. Využíváme alespoň ošklivé počasí k jízdě okolo místních půjčoven motorek a nabízíme jim naše k prodeji. Skútry tu bohužel nechtějí a prodat je není žádná sranda, nicméně i tak je nejvyšší nabídka $100 a já díky tomu netratím, do Sapy se povedlo dojet za cenu benzínu. Odpoledne se obloha alespoň trochu trhá a my vyrážíme navštívit místní vesničku Cat Cat, je to jedna z oněch tradičních horských vesnic, dnes už bohužel tvořená jen domky s obchody a restauracemi. Nebýt blízkých vodopádů, není moc o co stát. Kimmy zítra odjíždí do Laosu a já také přemýšlím o návratu do Hanoe, v tomhle počasí to zde nemá cenu.

31. 8. Ráno se konečně trhá obloha a překvapivě to vypadá na pěkný den - zůstávám. Treky po okolí nevychází úplně levně a nakonec se rozhoduji vyrazit po vlastní trase. Cíl je překročit údolí se spoustu rýžových polí a dostat se na druhou stranu do hor. Všechny nadějné cesty jsou ale označené cedulí “Dangerous road, no trekking!” a tak nezbývá nic jiného, než na varování nedbat a náhodně jednu zvolit. :-) Cesta je sice trochu kluzká, ale do údolí opravdu vede a konečně také přes zajímavá obydlí. Prochází se přes rýžová pole a občas okolo stavení nebo různých nástrojů poháněných vodou - nejčastěji velký hmoždíř. Většina rýže je ještě nesklizená, ale malé kusy už místní kosí a na místě z trsů vymlacují rýži. Vesničané jsou příjemní a pokaždé prohodíme pár slov - oni vietnamsky a já přátelsky česky, je to beztak jedno, ani s angličtinou bych neuspěl. Průvodce by měl v tomto ohledu něco do sebe, asi bych se i vyhnul menšímu problému s bandou dětí, co se mě snažili přetáhnout klackem (zajisté jen nedorozumění) a spěšného opouštění jednoho statku za doprovodu pozorného psa. Alespoň nechybí určitý nádech dobrodružství. Z druhé strany údolí dělám pár fotek Sapy a mířím zpět, beru to přes včera navštívenou vesnici Cat Cat a při výstupu nahoru do města potkávám první čechy na celé cestě vůbec. Je to parta lidí ze ČZU, skvěle se s nima povídá a tak se dohadujeme na večerní pivo.

1. 9. Pivo dopadlo dobře a já se dohodl s Ankou na výlet k vodopádům pod horou Fansipan (v sedle, viz cesta sem) a do jeskyně asi 8km za Sapou směrem na Lào Cai. Původně jsem chtěl pouze pěší pochod do hor, ale takhle půjčujeme jednu motorku dohromady - svoji jsem už nešikovně prodal. Vodopády jsou nádherné a překvapivě i bez turistů (spíš náhoda), ale teprve s jeskyní přichází to správné dobrodružství. K místu nevedou žádné ukazatele a je tak docela zajímavé už jeho hledání. Jedeme po kamenité cestě mezi vesničkami a pokřikuje tu na nás místní omladina. Klasikou jsou kluci běhající s pneumatikou a holky s deštníkem větším než ony. Jeskyně vypadá hezky obyčejně - žádné barevné nasvícení a vlastně chybějící osvětlení vůbec. Dovnitř si je možné vzít průvodce - děti postávající u vchodu, ale nikdo nám nebrání prozkoumat jeskyni na vlastní pěst. Máme s sebou čelovku, tak vyrážíme. Na začátku jeskyně je pár zhasnutých žárovek, dále mizí a nacházíme jen zbytky po bývalém vedení a náznaky už nepoužívané cesty jeskyní. Postupně mizíme od všech turistů kamsi do hloubky hory, část cesty se musí šplhat a plazit a bahno i vlhkost máme všude - viz kapky na fotkách. Narážíme na pár slepých cest, ale nakonec končíme v jakémsi dómu s pramenem, snažíme se dělat pár fotek, ale blesk kompaktu je prostě moc slabý. Těžko říct, jestli má tohle být finální destinace, ale další cestu již nenacházíme. Každopádně návštěva moc zajímavá a podstatně napínavější, než turisticky nasvětlené jeskyně s chodníkem. Asi po 2-3 hodinách jsme i našli cestu zpět a výlet završili jídlem a pivem v nedaleké vesnici. :-) Dnes ještě rychle zabalit a dostat se na autobus jedoucí zpět do Hanoe, už se ten konec nějak nepříjemně blíží.

denik/14_08_30.txt · Last modified: 2015/11/25 20:12 (external edit)