14. 8. Do Vientiane jsme spící autobus nesehnali, nicméně řidič se nám snažil cestu ulehčit nekonečnou smyčkou nahlas puštěných laoských hitů, raketa z minulé cesty to není, ale také dobré. Vientiane je veliké město, dost nad poměry zatím navštívených. Máme jen pár hodin, tak rychle zařizujeme důležité věci (třeba víza do Vietnamu) a jdeme se trochu projít. Odpoledne přejíždíme na jedinou železniční stanici v zemi a odtut po laoské hraniční kontrole mostem přes řeku Mekong do Thajska do Nong Thai. Hraniční kontrola je tu zábavná, stejně jako motoráček vezoucí nás asi 5km přes hranice. Do Thajska nejsou potřeba víza a ani se neřeší věci jako kontrola zavazadel. V Nong Thai přestupujeme na větší vlak a startujeme do Bangkoku. Zkušenost s thajskou železnicí zatím bezkonkurenčně nejlepší, spousta místa, skvěle se o nás starají a velmi chutný restaurační vůz. Jedině snad, že je tu (jako všude) zakázané pivo, i to ale obratně řešíme vlastní zásobou a opatrným naléváním. Potkáváme izraelský pár a večer tak užíváme s nimi v restauračním voze za hlasitého dobrovodu hitů let devadesátých - popravdě oproti laoské hudbě docela úleva.