22. 7. Velká Čínská zeď Dle původního plánu máme vstávat v pět a užít si ranní zeď bez turistů a v klidu. Vstáváme v deset a plán trochu měníme. Vyrážíme na část zdi pojmenované Mútiányú (postavené za dynastie Ming), snad ne tolik turistické. Víme, že se máme přepravit autobusem 916 do města Huráiróu a odtamtud kamsi ke zdi. Velmi snaživá průvodčí nás směřuje do autobusu 980, který je přímý a mnohem rychlejší, supr! Po hodině dorážíme na místo - opravdu velice rychle, ale bohužel do úplně jiného města. Chytáme tedy nejbližší auto a po 20 minutách smlouvání (několikrát odcházíme a řidič nás autem dohání) jedeme další hodinu již do správného cíle. Zeď je skvělá a hlavně prázdná, zvolili jsme dobře. Procházíme se do večera a užíváme výhledy. Je fakt velká a vysoko položená, stavba musela být náročná.

22. 7. Nádraží je v Pekingu více Ze zdi bereme stopa tentokrát již správně do Huráiróu a dál autobusem do Pekingu. Stíháme tak akorát, ještě si dáváme sprchu v hostelu a vyrážíme na cestu do Xi'anu - není nad to mít hostel přímo naproti nádraží. Zvláštní je, že když chceme dovnitř, posílají nás od jednoho okénka k druhému. Nakonec nacházíme alespoň trochu anglicky mluvícího příslušníka policie a ten nás informuje, že vlak jede z druhého nádraží. Máme asi 20 minut a nastává souboj s časem. Bereme první taxi a připlácíme za spěch - musíme uznat, že taxikář se opravdu snaží a dorazit včas bere jako otázku své osobní cti. Taxikář nás dovést stíhá, my vlak bohužel už ne, no nedá se nic dělat. Lístky jdou naštěstí zdarma vyměnit a nás čeká osmi hodinové čekání na další vlak zarezervovaný jako místní specialitu - seatless. Jdeme na pivo a o “seatless” zas příště.