V parku a na koních Konečně užíváme to správné Mongolsko. Ráno se probouzíme v jurtě, snídáme na ohni uvařenou polévku a vyrážíme na koně. Bereme radši i průvodce (celkem 90000), což se ukazuje jako vynikající nápad, protože ovládat kůň opravdu nejde. Určitě nám dali nějaké líné, páč nejsem schopen svého dohnat k pohybu a zatáčet se daří jen o 90 stupňů. Každopádně výlet stojí za to, na cestě nás zastihne bouřka, což je tu v horách docela zážitek, hromy se parádně rozléhají. Dojíždíme trochu za studena a vlhka a na pochod s krosnou nemáme ani trochu náladu, co se dá dělat (Ještě, že máme Chingise - místní docela dobrá vodka)…

Stíháme další přeplněnou maršrutku do UB (batohy nám jen tak leží na střeše) a odtamtud vlakem do Sainshandu. Bohužel až další den - jezdí tu jen jeden denně a to v devět ráno. Autobus nebo nějaké sdílené auto? Kdepak… máme přece jeden vlak denně! Sehnat jakékoliv informace je tu vůbec skoro nejnáročnější úkol. Lístky na vlak jsou rozstrkané po různých budovách a navzájem o sobě nevědí (místní a mezinárodní) a netuší ani o možnosti koupi lístků z jiných měst (z UB jde jen z UB ) Ještě dnes přespáváme ve velkoměstě, pojídáme kynuté búůzy a zítra ráno do pouště!