14. 7. Cesta z města Konečně natrvalo unikáme z dosahu Ulaanbaataru do Terelj parku kus na východ. Po včerejěším zážitku pořizujeme nový fotoaparát a co nejrycleji chytáme autobus do nedaleké vesnice a pak se necháme vézt “sdíleným autem” až k Terejl. Na stejné místo krom nás jede ještě řidič, spolucestující, dvě mongolky a tři děti. Může se to zdát jako přeplněné auto, ale i tak jsem unikli minibusu, kde se cestující vrstvili na sebe a jen menší část z nich měla místa.

Pozn: Zuzky péče o své bezpečí se neuvěřitelným způsobem proměnila. Nejen, že už dávno nehledá v automobilech pás, ale s klidem prožívá i veškeré výmoly a při jízdě v protisměru dokonce usíná. Dnes jsme projížděli v protisměru i mýtné.

Konečně je tu příroda a vysoké hory, za 30000 turiků pořizujeme celou jurtu. Součástí je i přesun na koni a to je s celou bagáží řádný zážitek. Je problém se udržet na koni jen tak, natožpak při brodu přes řeku nebo v poklusu. Nakonec i tak úspěšně dorážíme na místo a mizíme na výlet. Stoupáme až k pomníku na nedaleké hoře, kde si každý řekneme své přání a přihodíme další tři kameny na hromádku (místní zvyk a prý opravdu funguje), tak snad se vyplní! Je tu krásný výhled a místní pivo z batohu chutná ještě o něco lépe. Městský prach jsem nechali za námi, fotoparát pořídili nový a s pivem Golden Gobi si užíváme výhled, vše je zas v pořádku!

Pozn. k fotce s kadibudkou: nemá dveře, ale má krásný výhled na pasoucí se stádo koní.