13:30 popíjíme Chingisse v Ulaanbaataru Není to tu tak ošklivé, jak jsme očekávali, ale zas žádná krása. Včera jsme přijeli na bláznivé autobusové nádraží, doslova přeplněné troubícími auty, proplétajícími se chodci a spoustou prodejců. Prodávají se jak pochutiny, tak živé kozy a ovce nebo alespoň jejich kůže. Po velmi složité rusko-anglické domluvě nasedáme do autobusu snad směr centrum. Všude jsou dopravní zácpy a centrum se vyklízí kvůli místnímu národnímu svátku Naadam. Navzdory očekávání zatím žádní motající se mongolové ani velké slavnosti. Snažíme se najít místní typické jídlo Buuzi, ale všude mají jen v oleji se koupající přesmažené Košury (taková smažená placka). OStatně jak zjišťujeme dále, je to asi během Naadanu národní a hlavně jediné dostupné jídlo.

Večer se vydáváme za naším dnešním a zítřejším hostitelem Begzem. Jak se ukazuje, bydlí v chudinském jurtovém prstenci okolo Ulaanbaataru. Tam kam se dle LP nesmí ani chodit. My se nebojíme vlka nic, vystupujeme z autobusu a mezi rozpadlými ploty, trochou odpadků a okolo jurt se vydáváme hledat. Po chvilce nacházíme správný dvorek, kde Begz zrovna dojí krávy. Ukazuje nám svoji jurtu, kde budeme bydlet. Je to tam skvělé, překvapivě je do jurty zaveden proud i internet a Begz zde pořádá pravidelná setkání zájemců o hubnutí a zdravou stravu - docela koukáme. Je to takový jiný mongol, místo spousty masa a tuku dost zeleniny a výrobků z mléka. Hned první večer také ochutnáváme domácí mléko i jogurt. V jurtě nespíme sami, ale později přicházejí i Annu a Erlé, dva francouzové jedoucí podobnou cestu jako my. Spí se pospolu na ovčích houních a to i s částí rodiny. Begz má krom skvělé manželky Sayumbo i čtyři děti - Toda, Manujun, Gandmu a Munguluna. Zjevně na přítomnost couchserferů dost zvyklých a komunikativních. Skvělá rodina, nemohli jsme si přát víc.

PS: Begz pohostil už okolo 300 couchsurferů během 6 let, týjo.