9. 7. Na mongolských hranicích První etapa Transsibu je u konce a s tím se i loučíme se Zuzkou F., která s náma projela celé Rusko. Od teď dál bude deník o něco chudší a popisy méně barvitější. Dál pokračujeme ve dvou, dělíme se v Irkutsku v nádaražce okolo čtvrté ráno a zatím co Zuzka směřuje na letiště na trip do Evropy, my se chystáme na vlak do Ulan-Ude a dál na jih. Tak zas v Čechách na pivu!

V Ulan-Ude jsme lehce odpoledne a máme tři hlavní úkoly: ochutnat místní knedlíky (viz foto), vyfotit se s obří hlavnou Lenina (viz foto, člověk si oproti němu přijde opravdu malý) a stihnout nějakou maršrutku do Kyatkchy, která leží na rusko-mongolských hranicích. Volíme o něco dobrodružnější a snad i levnějsí cestu, dostat se na hranice, pak stopem přes a nějak do Ulaanbaataru. Maršrutka je přeplněná, ale i tak se nám podařilo dostat se dovnitř a to dokonce s bagáží. Jen tedy ani jeden z nás nesedí po směru jízdy, já kolmo a Zuzka v protisměru.

Po necelých pěti hodinách ve stísněném prostoru dorážíme a řidič nás dokonce hází až na hranice. Dle našeho názoru jsou otevřené jen do osmi do večera, podle řidiče i v noci, tak proč ne… Kdo měl pravdu odhalujeme před prázdnou zavřenou branou. Nu důvěřuj místním, kteří to přece musí znát lépe. Bereme stopa zpět do města a zítra se snad už podaří!