Cestujeme na Olkchon! Znamená to hodinu do Irkutsku a dalších dobrých šest na ostrov. Už cesta ale stojí za to, ohromné březové všudypřítomné lesy vystřídaly táhlé planiny a otevřený prostor, skvělé a trvalo to jen tři týdny. Podstatně se změnilo i obyvatelsko, Mongolsko je blízko a na místních je to poznat. Kousek je i Buriatsko (na východě Bajkalu), kde je Asie také výraznější. Cesta je už jen prašná a přeplněná maršrutka s bagáží na střeše má co dělat, aby se nepřeklopila. Troubení na krávy a ovce běhající po silnici vše hezky dokresluje. Na místě nacházíme skvělou hospodu, kde mají vychlazeného Melnika a výborné polívky za pár korun, vracíme se sem ještě několikrát. Stan stavíme kus za městem nad útesem (prý se jmenuje Sarajský sor), spíme ale pod širákem a ranní úsvit je parádní. Kolem se pasou krávy a celou noc nezaprší, to by šlo!

Pozn. Zuzka:

Večer se ještě vypravíme na skalnstý výběžek, kde najdeme pro Rusko asi tradiční dřevěné sloupy omotané barevnými mašlemi a šátky a na kamenech před nimi poházení penízky a dokonce i bankovky a cigarety. Zřejmě nějaká obětina? Olkchon má podle průvodce jakousi šamanskou historii, víc jsme ale zatím nezjistili. Omašlované stromy jsmev´viděli už na jekatěrinburské slavnosti, tam nám taky vysvětlili, že slouží k vyslovení nějakého přání, které by se mělo vyplnit. Ale nesmí se nikomu prozradit! Cestou na Olkchon jsme těchto sloupů viděli celkem spoustu a u jednohovz nich řidič naší maršrutky přibrzdil a vyhodil pár kopějek na šťastnou cestu.