Cesta do Irkutsku - zvláštní, po nástupu do vlaku zjišťujeme, že naše místa nejsou. Až po zásahu průvodčího je uvolňuje rozáshlá rodinka, u které je složité dopočítat se všech dětí. Děti rozhodně alergií nikdy trpět nebudou a překvapivě tentokrát nejsme nejšpinavější osádkou vlaku. Jinak ale nelze rodince nic vytknout, chovají se slušně a vlastně starost o jejich potomky obdivujeme. Ve výsledku: vše dobré a nesoudit dle prvního pohledu.

Pozn: V Irkutsku prší.

Irkutsk lze popsat jako město klasického sovětského stylu, kombinace starších dřevěných budov s domy z betonu, vše tak trochu nahnuté a rozpadající se. Pár má i barevnou plachtou tvořenou fasádu - dělají tak dojem téměř nové stavby. Podobně je na tom i lokální MHD, vlastně většina věcí zde. Odpoledne cestujeme do Listvyanky, bláhově si myslíme, že se odsud dostaneme lodí na ostov Olkchon - chyba lávky. Nejen, že lodí to nepůjde (pokud nechceme zaplatit dobrých 48 tisíc rublů), ale ani po silnici nás nic nedopraví - silnice v Listvyance končí. Nicméně je tu krásně a tak posedáváme na pláži, pijeme Starého Melnika a pojídáme místní specialitu, pečeného omula. Protože na ostrov je cesta jen zpět přes Irkutsk, rozbíjíme tábor a děláme oheň. Konečně přichází ke slovu i kytara, za tu dlouhou cestu to stálo.