25. nepříjemně brzy ráno
Přijíždíme do Tatarstánu, už ve vlaku klábosíme s tatarem, se kterým se úspěšně učíme základy ruštiny. Zjišťujeme, že pro běžnou komunikaci stačí asi 5 základních slov.
Do Kazaně přijíždíme brzo ráno - až příliš brzo, okolo šesté. Batohy odkládáme v kameře chráněné a jdeme na první prohlídku. Kazaň je nádherná, upravené menší město a krásný kreml. Celý rekonstruován v roce 2005 a s dostavenou mešitou Kul Sharif, kterou roku 1552 zničil Ivan Hrozný (viz foto).
Výjimečně nepřespáváme u CS, bohužel jediný kontakt nevyšel včas, ale v hostelu Gorky ležícího kousek od kremlu. Pokoj pro všechny za 2100 rublů, což je supr.
Procházíme okolí a na náplavce dáváme pivo, všude okolo vodotrysky a linoucí se vážná hudba, kam se hrabou některá evropská města.
Tak krátký záznam od Kafeho (nestíháme), Zuzka snad opět doplní.
26. večer, opět Kafe
Z Kazaně míříme do Ekatěrinburgu a dál do Verchoturie. Kupování lístků na nádraží je záležitost na +1 hodinu, v podstatě dopoledne stávené na nádraží.
Vlak stíháme opět jen tak tak, doslova v poslední minutě běžíme po nástupišti - proč? Za to ve vlaku už se daří a potkáváme dobrou společnost, Rumuna, Holanďanku a velmi komunikativního Rusa. Ten podplácí průvodčí a my můžeme načít pivo. Postupně se k nám přidávají další spolucestující až naplníme kupé (část plackarty) i po vrchní polky. Perfektně tak překonáváme hranici mezi Evropou a Asií v dobré náladě a s kvalitní družbou.